Klub psychotroniky a UFO

Věda kontra alternativní medicína ?

5. PŘÍKLADY

5.1 Léčitelství

Je na čase uvést několik konkrétních příkladů dokládajících má tvrzení. Ten nejobsažnější z nich si zasloužil samostatný příspěvek (/AM-MRA/) a o dalším se zmiňuji také jinde (/NT/). Nejprve bych se však trochu věnoval článku, který se nezabývá homeopatií ale tentokrát léčitelstvím. Vykazuje totiž některé charakteristiky kritik sisyfovského typu, které stojí za zvláštní zmínku. Dostal se mi do rukou opis příspěvku "Fyzikální interakce a lidoví léčitelé", jehož autorem je fyzik L. Pekárek v FÚ AV ČR. Nevím, komu byl článek původně určen, ale nemohu se zbavit dojmu, že zhruba polovina textu je oním mnou výše uvedeným poněkud irrelevantním odborným "mlžením" o fyzikálních interakcích. Omlouvám se za onen výraz mlžení, ale opravdu mě výstižnější nenapadá. Fyzikálně vzdělaným lidem totiž příslušná část článku nic nového nepřináší a na učební text o fyzikálních interakcích je zase krátká a nesystematická. Pro laiky je potom příliš odborná, málo srozumitelná a tím i zbytečná. Ovšem jen ti první odhalí značnou irrelevantnost řady uvedených informací jako argumentů proti objektivitě léčitelství. Uznávám však, že uvedená vada na kráse je diskutabilní a těžko ji lze přisuzovat větší závažnost. Konečně, já se tu také hodně rozpovídávám.

Za podstatnější chybu považuji autorem několikrát uvedený výraz "léčitelé (resp. senzibilové) a jejich manažeři". Autor se buď s běžnými lidovými léčiteli nikdy nesetkal a vychází snad jen z informací o léčitelích typu pana Kašpirovského (který pro své hromadné seance možná nějakého manažera má) a nebo se snaží čtenáři vnutit dojem, že léčitelé jsou vlastně jen jakousi odrůdou varietních umělců. Takovéto nečestné podsouvání vlastního názoru je ale v příkrém rozporu nejen s vědeckou etikou, ale i s výše diskutovanou snahou o odborný výklad fyzikálních interakcí.

Dále jsem nabyl dojmu, že dr. Pekárek pro svou argumentaci proti objektivitě léčitelství používá ve značné míře logickou smyčku. Tedy velmi zjednodušeně řečeno: objektivní léčitelství nelze objasnit čtyřmi dosud známými základními fyzikálními interakcemi - objasnění léčitelských úspěchů nutně nevyžaduje zavedení páté interakce - a z toho tedy logicky vyplývá, že léčitelství je šarlatánství (založené na placebu, psychoterapii atd.). A tak se teoretický "kritik" šikovně vyhne nutnosti praktického ověřování a náročných výzkumů.

Za nejzávažnější chybu dr. Pekárka však považuji jeho zcela obecně řečené tvrzení v závěru článku o tom, že léčitel k sobě psychicky a někdy i sexuálně přiváže pacienta tak, "že se pacient bez dalšího styku s ním často neobejde po celý zbytek svého života". To je zcela nehorázné a nepravdivé nařčení a nedivil bych se, kdyby za tento výrok léčitelé pana autora úspěšně zažalovali.

5.2 Sisyfovské stanovisko k homeopatii

Ve zpravodaji Sisyfos (2. číslo, také ( http://www.fce.vutbr.cz/sisyfos/ sis02_01.htm) vyšlo "skeptické" stanovisko k homeopatii. Nenašel jsem žádné označení autora a tak soudím, že článek vyjadřuje obecné mínění všech zainteresovaných sisyfovců. Bylo by vhodné, kdyby se k onomu stanovisku podrobněji vyjádřili homeopaté. Já jen stručně uvedu své laické připomínky. Především zde pisatelé kritizují tzv. teoretické principy homeopatie, které uvádějí tři: léčení podobného podobným, potenciaci léků a princip "psory".

U prvního z nich, které je opravdu základním filosofickým východiskem homeopatie, autoři opět zcela opomíjejí praktické výsledky této metody, které oprávněnost (přinejhorším alespoň částečnou, budu-li opatrný) uvedeného principu prokazatelně a někdy i velmi názorně potvrzují. Škoda, že pisatelé neuvádějí alespoň některý z "mnoha důkazů, které ho vyvracejí". Nabízí se vysvětlení, že ony mnohé důkazy jsou asi podobného charakteru jako výše zmíněné přírodní zákony, které homeopatie údajně porušuje. Bližší argumenty ohledně zásady léčení podobného podobným jsou uvedeny v příspěvku /AM-MRA/.

Problém principu potenciace a dynamizace jsem již diskutoval výše. Zde bych však citoval, dle mého, velice namyšlené a nesprávné tvrzení odporující skutečnosti i samotné důkazové logice: jelikož prý nebyla nikdy prokázána existence předpokládané léčivé síly uvolňující se při potenciaci a dynamizaci, "ani nemůže existovat jakýkoli smysluplný důkaz významu potenciace a dynamizace". A tak se snadno sisyfovskou logikou vyhneme pokušení provádět nějaké experimenty, které by, nedej Bůh, mohly mít nepříjemné výsledky. Chyby se však autoři dopouštějí i v následující větě, kde tvrdí, že uvedený princip "je opakem základního, bezpečně prokázaného a všeobecně akceptovaného farmakologického poznatku o přímé závislosti odpovědi na dávce". Toto je příklad vědecky zcela nepřípustné interpolace a zobecnění !!! Vždyť farmakologické studie potvrzující onu závislost jsou prováděny v úplně jiném koncentračním oboru a s jinak připravovanými léky! Navíc i tam existují výjimky, kdy nějaká látka v "rozumném" koncentračním rozmezí vykazuje lokální maximum či minimum účinnosti. Také tedy jasná ukázka objektivity, exaktnosti a logičnosti sisyfovské argumentace!

Za velmi nepřesné považuji uvedení termínu "psora" v souvislosti s třetím principem. Tomuto termínu se věnuji blíže v příspěvku /AM-MRA/, kde tvrdím, že pisatelé používající toto slovo v uvedeném významu se ani neseznámili s homeopatickou terminologií. Zdá se navíc, že právě v tomto odstavečku se zvláště výrazně projevuje zásadní nepochopení homeopatických principů pisateli, jinými slovy diletantismus autorů. Jinak by totiž mj. nemohli napsat, že onen třetí princip je v logickém rozporu s prvním. Na podrobnější vysvětlení by ale byla zapotřebí nejspíše celá přednáška o homeopatické "filosofii" vzniku a vývoje choroby a na to se rozhodně necítím. Zvláště zde prosím homeopaty, kteří jsou "teoreticky" a pedagogicky na vyšší úrovni, aby se k problému vyjádřili a jasně tak ukázali, že autoři příspěvku patrně ani netuší, o čem vlastně píší.

Za absolutní vrchol vědecké otrlosti však považuji způsob uvedení jediné(!) citace jako jednoho z důvodů k odmítnutí homeopatie (všechny ostatní konkrétní důvody jsem již v tomto odstavečku diskutoval): "Podle dosud nejpodrobnější metaanalýzy 107 kontrolovaných klinických experimentů z posledních let (Kleijnen a kol.: Clinical trials of homeopathy, British Medical Journal 302, 1991) nejsou důkazy, potvrzující účinnost homeopatie, přesvědčivé a jsou nutné další studie. Ze všech těchto důvodů odmítáme homeopatii jako léčebnou metodu a z hlediska medicíny ji pokládáme za postup non lege artis". Nedalo mi to, citovanou publikaci jsem si vyhledal a zde velmi stručně uvádím její hlavní závěry. Z celkově statisticky zpracovaných 105 (nikoli tedy 107) klinických experimentů s interpretovatelnými výsledky (75 z nich bylo tzv. dvojitě slepých!) vykázalo 81 (tj. cca 76% !) pozitivní účinek homeopatické léčby ve srovnání s kontrolami (většinou s placebem) na hladině významnosti p<=0.05. Z 22 nejlépe metodologicky zpracovaných studií bylo potom 15 (tj. cca 68%) pozitivních. Autoři - rozhodně nepatřící podle některých formulací mezi homeopatické nadšence a znalce - v diskusi opatrně (ale dle mého správně, neboť setká-li se věda s něčím novým, nevyhovujícím zaběhnutým představám, je na místě nejvyšší opatrnost a skepticismus) mj. uvádí, že přes KLADNÝ výsledek zůstává v této oblasti ještě mnoho otázek a k vyjádření DEFINITIVNÍHO závěru je nutno provést další studie, tentokrát za přísně definovaných podmínek. Povšimněte si, prosím, zcela zásadního rozdílu této formulace od formulace sisyfovské a porovnejte to s originálem Kleijnenova článku. Tvrdím, že "skeptici" si v tomto případě zcela nehorázně přizpůsobili závěry jedné solidní vědecké práce tak, aby vyhovovaly jejich záměru a ukazovaly přesně naopak než původně - tedy jako důkaz neúčinnosti homeopatie - neboť na základě také této publikace docházejí k závěru, že homeopatie je postupem non lege artis. Nejspíše při onom zcela zásadním překrucování závěrů cizí vědecké práce doufali, že se nikdo neobtěžuje si Kleijnenův článek přečíst. Dr. Grygar v již citovaném příspěvku o vědecké metodě ( http://www.fce.vutbr.cz/sisyfos/ vedmetod.htm) říká, že vědec úmyslně upravující výsledky své práce spáchal smrtelný hřích a je za to potrestán tvrdým absolutním trestem - trvalou ztrátou důvěry. Jakým trestem by tedy měli být potrestáni autoři diskutovaného stanoviska k homeopatii, když úmyslně převracejí výsledky ne své, ale dokonce cizí vědecké práce? Toto byla, podle mne, zvláště výmluvná ukázka sisyfovské "vědecké" argumentace a její objektivity. Takto "čistě" tedy bojují naši ochránci čisté vědy, tedy vědy bez "iracionalit, pověr a výmyslů"!

5.3 "Oficiální kritická vyjádření"

V časopisu Česká a slovenská homeopatie (listopad, prosinec 1994) nalezneme v polemice Homeopatie - pro a proti vyjádření Prof. MUDr. Jiřího Heřta, DrSc., které bylo napsáno na žádost redakce. Autor tam uvádí "oficiální kritická vyjádření k homeopatii". Tento článek rozhodně stojí za přečtení. Myslím totiž, že je klasickým představitelem takových "vědeckých kritik", které jsou založeny na neskrývaném přesvědčení, že dnes již vše podstatné známe, příroda nás už nemůže překvapit a k vědeckému odsouzení čehokoli stačí jen argumentace od zeleného stolu. Pokud nedošlo ke zkreslení nebo k nepřiměřenému zkrácení citací a výroků, jde o neuvěřitelně výmluvný příklad dogmatismu, demagogie a snad i bohorovnosti autorů oněch "oficiálních kritik".

První (a vlastně jedinou o homeopatii) z oněch "kritik" je usnesení prezidentů a reprezentantů evropských společností pro farmakologii (tedy lidí s velice pravděpodobným napojením na farmaceutický průmysl!) na setkání v Belgirate r. 1992. Každá z oněch uvedených "několika zásadních formulací" je takovou ukázkou středověkého myšlení a argumentace, že by si zasloužila podrobný vědecký rozbor a širokou publikaci jako odstrašující příklad. Zvláště pak při výuce na středních a vysokých školách, aby studenti viděli, jak nikdy nemají uvažovat a činit závěry - pokud ovšem nebudou případně na nějakém tom odsudku hmotně zainteresováni. Aby uvedené argumentaci nasadil prof. Heřt korunu (i když to už podle mne ani nejde), použil ke svým závěrům zaměřeným na zpochybnění homeopatie ještě výše diskutovanou publikaci Kleijnenovu a říká: "Z obou uvedených dokumentů je zřejmé, že dosud nebyl jednoznačně prokázán účinek homeopatických léčiv, že nebyla nalezena vědecky přijatelná teorie, která by mohla vysvětlit dynamizaci a účinek vysoce ředěných léků, a že proti výkladu homeopatů lze vést jak věcné, tak logické námitky." Jak málo tedy stačí k vědecké argumentaci a k obecným závěrům! Použiji tedy jeden pamflet a z jedné seriózní práce si vyberu to, co se mi hodí a již mohu činit vědecké závěry. Ke cti prof. Heřta je ale nutno říci, že Kleijnenův článek patrně skutečně četl a jeho závěr uvedený jinde ve svém vyjádření v podstatě nedeformuje. Potom mi ale zcela uniká jeho způsob myšlení a dedukce, když onu publikaci svědčící značně PRO homeopatii použil jako jedno ze dvou vyjádření zaměřených PROTI homeopatii a zdá se mu to navíc "zřejmé".

Druhá v článečku uvedená "oficiální kritika" se týká clusterové medicíny a pokud citát není příliš vytržen z kontextu, nezůstává za první ukázkou svým dogmatismem vůbec pozadu. Jde o úryvek z odborného posudku vypracovaného fyzikálním chemikem prof. R. Zahradníkem: "Postupy, kterých se při zpracování biologických materiálů používá (...) jsou bezpečnou zárukou, že z celé analýzy nelze získat jakoukoli medicínsky interpretovatelnou informaci. Nepřísluší mi vyjádřit se k tomu, zda jde spíše o šarlatánství či o výraz rozsáhlé a hluboké nevzdělanosti. Co je na pováženou, je účast lékařů u praktik tohoto druhu". Co je, dle mého, ve skutečnosti na pováženou, je bohorovnost autora uvedeného úryvku.

A to je z oněch oficiálních kritik uvedených v článku prakticky vše. To zase dostala homeopatie od vědy zastupované prof. Heřtem smrtelnou ránu!

5.4 Ostudný rozhovor

Podívejme se nyní podrobněji na jeden z "nejzdařilejších" příspěvků do diskuse o homeopatii. Jedná se o odpovědi předsedy AV ČR Prof. RNDr. Ing. R. Zahradníka, DrSc. na otázky redaktorky Mladého Světa J. Bednářové, které byly publikovány v článku nazvaném - dle mého velice příznačně - "Triumf odborné negramotnosti" (Mladý svět 46/1995, str. 18). Zájemcům o problematiku vědecké kritiky a diskuse a těm, kterým není lhostejný další vývoj české vědy velice naléhavě doporučuji, aby si příslušný článek přečetli. Na neuvěřitelně malém prostoru se totiž prof. Zahradníkovi podařilo předvést řadu "vědeckých hříchů", které v tomto svém příspěvku napadám. Navíc, všechna svá tvrzení týkající se homeopatie a homeopatů tam předkládá scholasticky a dogmaticky, s naprostou jistotou, že jeho slova jsou absolutní a nezpochybnitelnou pravdou.

Především v uvedeném rozhovoru prof. Zahradník demonstruje své zásadní nepochopení principů homeopatie. To je např. zvláště zřejmé z tvrzení, že "voda tekoucí z pražského vodovodu je díky své kontaminaci homeopatický všelék. Ale muselo by se jí tu desetkrát, tu sedmdesátkrát, tu stokrát zatřepat. ...". Též zahrnutí živé a mrtvé vody do homeopatie naznačuje úroveň autorových odborných znalostí. Hlavně však ironické uvedení citátu z knihy paní E. Hubbart-Wrightové svědčí o naprostém nepochopení principu homeopatického vyšetření pro určení konstitučního léku. Úplnému laikovi bez sebemenších znalostí problematiky může uvedené tvrzení, navíc takto poněkud vytržené z kontextu, připadat podivné až směšné, každý homeopat (i já jako informovanější laik!) však v onom mistrně napsaném citátu okamžitě vidí jednu ze základních charakteristik určitého hom. léku. Autorovu nepochopení se ale nedivím. Vždyť on je přece fyzikální chemik a původní homeopatickou literaturu patrně nikdy ani neviděl. Kde ale bere odvahu(?) k té své veřejné ironii? Předkládaný vzorek argumentace homeopatů (6. odpověď) je, dle mého, svévolným vkládáním slov do cizích úst podle vlastních představ a přání a vnucuje otázku, s kolika homeopaty asi pan profesor vůbec přišel do styku. Autorova nulová znalost hom. praxe a jeho neschopnost odborného posouzení léčení je potom zcela zřetelná např. v suverénním vysvětlení případných účinků homeopatie - placebem a sugescí (4. odpověď). Díky 8. a 9. odpovědi se dozvídáme i rozhodující příčinu rozvoje homeopatie - tou je, víceméně, "sprostý a nemilosrdný kšeft". Za nejotřesnější část článku však považuji 7. odpověď. Nejenže si tam fyzikální chemik činí nárok na rozhodování o tom, kdo má a kdo nemá právo používat titul MUDr., ale navíc to dělá s pomocí urážlivého přirovnání!

Celkově je článek laděn ironicky a cítím, že přímo oplývá arogancí a zlobou. Stojí za zamyšlení, zda je vhodné pro vědce a navíc předsedu AV ČR používat ve veřejně publikovaném názoru termíny jako "svět iracionálna, pověr a výmyslů, bludy, slabomyslný podvod, absurdní podvod, sprostý a nemilosrdný kšeft, žvanění s vlněním a zářením, blábolení, odborná negramotnost". Podle mne prof. Zahradník překročil ve svých odpovědích nejen hranice vědecké etiky, ale i hranice obecné lidské slušnosti. Na závěr tohoto odstavce uvedu ještě tři citáty z reakcí čtenářů na kritizovaný článek. "... máme proti sobě člověka problému naprosto neznalého, nelékaře a navíc předpojatého, který dal arogancí a vulgárností svého projevu zcela najevo, že mu o žádnou skutečně věcnou a vědeckou diskusi naprosto nejde" (MUDr. Miloš Rýc). "A dočkal jsem se víceméně žlučovitého útoku na nepřítele, kterého si pan profesor uzpůsobil tak, aby mohl dojít k závěrům učiněným předem" (PhDr. Vladimír Nezkusil, CSc., Praha). "Opět jsme tu dostali naservírovánu bohatou porci 'vědecké' intolerance, nadřazenosti a nevraživosti" (Luboš Votava, Praha).

Ing. Pavel Šiman

Obsah:

1. ÚVOD

2. SISYFOS

2.1 a 2.2

3. SISYFOVSKÉ METODY

3.1 Programově vymezené metody

3.2 Ostatní praktické metody

3.3 Upřesnění autora

4. ARGUMENTACE PROTI HOMEOPATII

4.1 Úvod

4.2 Neprokázanost homeopatie