Klub psychotroniky a UFO

Věda kontra alternativní medicína ?

3. SISYFOVSKÉ METODY

3.1 Programově vymezené metody

Podívejme se nejprve trochu obecněji na metody "skeptické" práce. Jak ve svém příspěvku "Zásady a principy vědecké metody" pro Zpravodaj Sisyfos (také na adrese http://www.sisyfos.cz) uvedl dr. Grygar, používají skeptici mj. princip Occamovy břitvy. Ta prý říká, že jevy se nemají zmnožovati, pokud to není nevyhnutelné. S tím bych naprosto souhlasil. V praxi se však u skeptiků setkáme často s uplatněním pouze první části tvrzení - jevy se nemají zmnožovati. To je pak patrně oním základem sisyfovských teoretických "důkazů" neexistence nějakého jevu. "Kritik" daný jev odmítne (často s pohrdáním), neboť se mu jej nedaří vysvětlit pomocí jevů již známých a vědou přijatých. Tento argument potom "skeptikům" obvykle stačí k tomu, aby označili diskutovaný jev za pověru a příslušnou disciplínu za pavědu. Zapomínají tak, že hlavním kriteriem pravdivosti jakéhokoli teoretizování na poli jiném než matematickém je praxe a pokud lze daný "nepohodlný" jev prokázat, bude asi nevyhnutelné jevy zmnožiti.

Ve zmíněném příspěvku se dále můžeme dočíst, že k vyloučení subjektivního ovlivňování výsledků pokusu (není blíže specifikováno jakého pokusu) "je naprosto nezbytné užívat metody dvojitých slepých pokusů, která dokáže takové vlivy odstranit". To je značné omezení vědecké metody zkoumání a vědy vůbec, neboť vylučuje z vědy apriori všechny experimentálně prokazatelné jevy, pro které je ona metoda nevhodná či dokonce nepoužitelná. I když je uvedená metoda dosti rozšířená a v některých oborech (zvláště v biologicky zaměřených, např. ve farmakologii) dnes naprosto převládající, nepovažuji za rozumné její význam absolutizovat a činit tak z ní jediné vědecké kriterium průkaznosti jevů.

Následující odstavec diskutovaného příspěvku potom uvádí "skeptiky" ctěné Popperovo kriterium falzifikace: "Za vědecké lze považovat jen takové tvrzení, které je v principu vyvratitelné". Ponechme stranou možnou rozsáhlou diskusi filosoficky-lingvistického charakteru okolo termínu "v principu vyvratitelné", která by mohla vyústit i v závěr, že ono kriterium je závislé na momentální úrovni poznání, že je vlastně nic neurčující a tím i zbytečné (a že tedy uvedení vlkodlaci do vědy patří spolu s onou teorií velkého třesku a nebo že tam nemusí patřit ani jedno z nich). Podstatné však vidím v tom, že jde o další pokus omezit vědu a poznávání - přece tím, co do vědy nepatří se věda a vědci zabývat (nebo zahazovat?) nebudou! Uvidí-li tedy někdo vlkodlaka a prokáže-li jeho existenci, stejně by se tím věda neměla zabývat, neboť podle dr. Grygara je tvrzení o existenci vlkodlaků v principu nevyvratitelné. V posledním odstavci diskutovaného textu potom autor vyjadřuje uspokojení nad úspěšností vědecké metody a uvádí, že: "všechny pokusy o alternativní vědu dávají stále naprosto bezcenné výsledky a fakticky jsou zřetelným krokem zpět". Co však je ona vědecká metoda a co již vědecké není a je krokem zpět a kdo o tom bude rozhodovat? Vyjdeme-li ze sisyfovského vnějšího a formalistického omezování vědy, dojdeme patrně k závěru, že např. použití intuice, bez které si úroveň dnešní moderní vědy nedovedu představit a o které navíc ani skoro nic nevíme, je vlastně nevědecké. A tak tedy mnoho (ne-li většina) zcela zásadních vědeckých objevů bylo vlastně učiněno nevědecky a řadu významných badatelů minulosti i dneška bychom měli považovat za alespoň částečné pavědce či šarlatány.

3.2 Ostatní praktické metody

"Skeptici" však zapomínají na další důležitá pravidla skutečné vědecké diskuse a kritiky. Patrně nejkřiklavějším případem je jejich ignorování nezbytnosti odbornosti - tedy znalostí alespoň základních principů a fakt kritizovaného jevu či celé příslušné disciplíny. Dalším z význačných "vědeckých hříchů" praktické sisyfovské metody diskuse je úprava údajů a podsouvání napadnutelných tvrzení kritizované disciplíně. Podobně je zarážející až příliš časté nepřesné vyjadřování, které je zvláště podivné, je-li autorem člověk vzdělaný v exaktních vědách. Na druhou stranu jsou ale např. "skeptičtí" fyzici přecitlivělí na používání termínů pole, záření, vlnění, (bio)energie apod. v ne přísně fyzikálním a dosud nejasném významu různými alternativními směry obvykle biologického zaměření. Trochu mi to připomíná poněkud zbytečnou přecitlivělost některých biologů aj. na použití termínu virus v oblasti výpočetní techniky. Myslím, že žádný obor nemá výsadní právo na nějaké slovo a použije-li jej někdo jinde jako termín patrně dosti blízkého významu (navíc třeba i jako termín dočasný, než bude jev důkladně prozkoumán), nelze celkem nic namítat. Považuji dále za vědecky nepřípustné i generalizování skutečně odsouzeníhodných jevů značně diskreditujících kritizovaný obor - např. existenci a praktiky různých šarlatánů oním oborem se maskujících. Toto by se dalo označit jako vylévání vaničky i s dítětem a ve zlém to lze použít prakticky proti jakékoli lidské činnosti. Dosti častá je v "kritikách" přítomnost výsměchu až arogance, vedoucí někdy k militantnosti a k vyjádření snahy o mocenské prosazení násilného potlačení příslušné disciplíny (jak např. naznačuje i název článku dr. I. Davida: "Přiblíží se v USA konec svobody pro šarlatány?" na adrese (http://www.fce.vutbr.cz/sisyfos/sis00_08.htm) nebo návrhy nadmíru sebevědomého a "sarkastického" filosofa F. Sebeje (nebo Šebeje) na adrese (http://www.fce.vutbr.cz/sisyfos/sis02_06.htm). Vědeckému vyjadřování jsou potom poněkud vzdálenější dosti časté sisyfovské výrazy (v někdy až téměř žalovatelných souvislostech) jako např. hloupost, výmysl, nesmysl, babská pověra, směšnost, směšná absurdita, pavěda, šarlatánství, fantasmagorie atd. atd. Domnívám se, že ten, kdo takovéto výrazy na veřejnosti používá k odsouzení něčeho, co se mu osobně nelíbí a čemu navíc obvykle ani nerozumí, musí mít velmi vysoké mínění o své dokonalosti. On, věda a snad ještě Bůh zkrátka dobře vědí, kde je celá pravda a co si příroda prostě nemůže už dovolit. Někdy se můžeme setkat s jistým zneužitím předpokládané čtenářovy neznalosti "kritikova" původního vědního oboru a z toho vyplývajícím úmyslným zahlcováním čtenáře nadbytečným odborným a obecně tak málo srozumitelným textem, často navíc značně irrelevantním. Potom lze nazvat podstatnou část autorova příspěvku velmi příhodným termínem - mlžení. Lze se však setkat s ještě zavrženíhodnějším jevem založeným na předpokládané laickosti čtenářů či posluchačů - autor si dovolí záměrně argumentovat demagogicky až zcela nepravdivě (viz např. /AM-MRA/, odst. 2.3.4). Za zcestné a matoucí považuji také velice časté černobílé škatulkování na vědu a pavědu (plus případně ještě víru), přičemž do oné pavědy patří vše, co věda dosud neakceptovala a nutně tak podle autorů musí být nepravdivé. Patrně je tedy věda v podstatě úplná a nic zásadně nového již od přírody nemůžeme očekávat.

3.3 Upřesnění autora

Minulý odstavec může čtenáři připadat ostrý. Uvedená tvrzení proto trochu obrousím sdělením, že zmíněné nešvary se v sisyfovských "kritikách" nevyskytují obvykle všechny najednou a v tak hrozivé míře. Neznám však případ, kdy by se alespoň jeden "vědecký hřích" neuplatnil. Patrně vždy se však lze setkat se zásadními neznalostmi a nepochopením odsuzovaného jevu či celého oboru, jinými slovy s větší či menší mírou diletantismu. Je ale na čase, abych svá tvrzení doložil na nějakých příkladech. K tomu jsem si přednostně vybral "vědeckou kritiku" jedné z metod alternativní medicíny - homeopatie. Tato volba má dva hlavní důvody. Jednak mám o homeopatii určité vědomosti, za druhé se potom domnívám, že je to v současnosti asi nejvíce napadaná disciplína ze všeho, co u nás nepatří do oficiální vědy. Musím však zdůraznit, že sám se homeopatií nezabývám, nikdy jsem ji nestudoval, nejsem dokonce ani lékař a považuji se pouze za trochu informovanějšího laika. O to více je potom na pováženou, když i já poznám katastrofální nevědomosti "skeptiků", jejich překrucování fakt, svévolné přizpůsobování si této disciplíny své kritice a veřejné šíření dezinformací. Zároveň se omlouvám homeopatům za případné nepřesnosti ve své argumentaci a hlavně za to, že jako laik se jim zde pletu do oboru. Upozorňuji, že není účelem mých dalších řádků homeopatii obhajovat či dokonce někomu vnucovat kladný postoj k ní. Jsem jeden z posledních, kdo by také chtěl odsuzovat či posuzovat jakýkoli soukromý názor kohokoli. Každý z hlasitých kritiků by si však měl uvědomit, že při uveřejňování svých představ musí dodržovat určitá pravidla, zvláště pak tehdy, ohání-li se vědou a oslovuje-li širší, obecně neodbornou veřejnost. Pokud se přitom dopustí nepravostí, musí počítat s příslušnou reakcí - s kritikou. Chci proto zde poukázat na mnou postřehnuté hlavní nedostatky dosavadní "argumentace" odpůrců homeopatie a na tomto příkladu podložit své výše uvedené obecnější výtky "skeptikům". Použiji-li občas ostřejší formu kritiky, je to tím, že mne deformování a zneužívání vědy v jejím jménu velice irituje.

Ing. Pavel Šiman

Obsah:

1. ÚVOD

2. SISYFOS

2.1 a 2.2

3. SISYFOVSKÉ METODY

3.1 Programově vymezené metody

3.2 Ostatní praktické metody

3.3 Upřesnění autora

4. ARGUMENTACE PROTI HOMEOPATII

4.1 Úvod

4.2 Neprokázanost homeopatie