Historie řádu

Bohatství řádu

Templáři nesměli vlastnit soukromý majetek, ale velmistr mohl udělit výjimku. Templářský řád byl ovšem velmi bohatý, v Orientě vlastnil mnoho pevností a v Evropě, zejména ve Francii, Anglii, Španělsku, Portugalsku a Německu, vlastnil rozsáhlé pozemky. Král aragonský, Alfons I., odkázal templářům své království, které jeho nástupce draze vykoupil. Templáři vlastnili loďstvo pro přepravu poutníků, na čemž dále bohatli. Dostávali dary od všech vrstev obyvatel, patřil jim i majetek vstupujících rytířů. Dále nezanedbatelnou řekou zlata byla válečná kořist. A hlavně bankovnictví.

Lidé si dříve uchovávali svůj majetek sami nebo je svěřovali klášterům a vůbec církevním institucím, které i v době válek byly nedotknutelné. Templářské domy zbudované jako pevnosti, plné ozbrojených a v boji cvičených mužů tomuto účelu sloužily daleko lépe. Templáři směňovali evropskou měnu za palestinskou, samozřejmě s výdělkem. V průběhu let zavedli moderní systém bankovnictví, téměř takový jaký známe dnes. Znali směnky, šeky, rozvinuli všemožné typy úvěrů, přijímali vklady, prováděli platby do zahraničí. Byla to činnost velmi vzdálená jejich původnímu poslání, ale činnost na které nejvíce bohatli.

Ve finančních operacích byli naprosto korektní, půjčovali zároveň anglickému i francouzskému králi na financování vzájemné války. Často působili jako finanční poradci kohokoliv, kdo si to mohl dovolit.

Kde však templáři sebrali takový majetek? Tvrdilo se, že templáři, pěstující alchymii, objevili způsob, jak měnit olovo ve zlato.

Konec 12. století a první polovina 13. století byla poznamenána rozmachem mezinárodního obchodu. Konaly se mezinárodní veletrhy, zejména v Norimberku a Champagni. Přístavní města jako Benátky, Janov, Marseille zaznamenaly obrovský rozkvět a to také díky křížovým výpravám a poutníkům směřujícím do Jeruzaléma. Orient poskytoval ohromné množství roztodivného tovaru, který se v Evropě draze prodával.

Středozemní moře bylo plné pirátů, které mnohdy tvořili sami křižáci, a cestovat s penězi bylo nebezpečné. Lidem v Palestině často docházely peníze, ať už na obchod nebo na živobytí. A na půjčování peněz bohatli templáři. A nejenom na něm. Jejich rozvinutý peněžní systém, vzniklý během 13. století, poskytoval klientům takové úkony jako např. pravidelné deponování peněz a šperků, vklady a výběry, půjčky, zálohy, vyplácení rent, převody peněz a to i do zahraničí, směnné operace, vydávání směnek atd.

Templáři obcházeli církevní zákaz lichvy tím, že stanovovali směnné kurzy měn nebo vybírali poplatek za zprostředkování a nechali si platit náklady tak, aby nepřišli zkrátka. Při půjčování byli templáři opatrní, požadovali ručitele nebo majetek a včasné splátky, v případě, že nebyly včas splaceny se zvětšovaly o částku, kterou stanovovali sami templáři.

Templáři často vykonávali poslední vůli, byli poručníky a správci jmění či jiného majetku. Byli považováni za neutrální a spolehlivé rádce, vedli i účty papežům a šlechtickým rodinám, i vládnoucímu rodu francouzských Capetovců. Pařížský Templ měl v držení i vzorovou jednotku váhy libru.

Tato finanční činnost sice vznikla z potřeb života v Orientě, ale vzhledem k ústupu křesťanů zpátky do Evropy dosáhla vrcholu právě tam. Templáři si snad byli vědomi toho, že nelze držet muslimský svět věčně ve svých rukou a proto ve 13. století budovali své panství ponejvíce v křesťanských zemích. Během zániku křižáckých států na Blízkém Východě lodě templářů i s mnohým bohatstvím odplouvaly již před pádem Akkonu na Kypr. Odtud pod velmistrem Jakubem z Molay přesídlili do Paříže, kde jim patřila téměř třetina města.