Historie řádu
Bohatství řádu
Templáři
nesměli vlastnit soukromý majetek, ale
velmistr mohl udělit výjimku. Templářský
řád byl ovšem velmi bohatý, v Orientě vlastnil mnoho pevností a v Evropě,
zejména ve Francii, Anglii, Španělsku, Portugalsku a Německu, vlastnil rozsáhlé
pozemky. Král aragonský, Alfons I., odkázal templářům své království,
které jeho nástupce draze vykoupil. Templáři vlastnili loďstvo pro přepravu
poutníků, na čemž dále bohatli. Dostávali dary od všech vrstev obyvatel,
patřil jim i majetek vstupujících rytířů. Dále nezanedbatelnou řekou
zlata byla válečná kořist. A hlavně bankovnictví.
Lidé si dříve uchovávali svůj majetek sami nebo je svěřovali klášterům
a vůbec církevním institucím, které i v době válek byly nedotknutelné.
Templářské domy zbudované jako pevnosti, plné ozbrojených a v boji cvičených
mužů tomuto účelu sloužily daleko lépe. Templáři směňovali evropskou měnu
za palestinskou, samozřejmě s výdělkem. V průběhu let zavedli moderní
systém bankovnictví, téměř takový jaký známe dnes. Znali směnky, šeky,
rozvinuli všemožné typy úvěrů, přijímali vklady, prováděli platby do
zahraničí. Byla to činnost velmi vzdálená jejich původnímu poslání, ale
činnost na které nejvíce bohatli.
Ve
finančních operacích byli naprosto korektní, půjčovali zároveň anglickému
i francouzskému králi na financování vzájemné války. Často působili jako
finanční poradci kohokoliv, kdo si to mohl dovolit.
Kde
však templáři sebrali takový majetek? Tvrdilo se, že templáři, pěstující
alchymii, objevili způsob, jak měnit olovo ve zlato.
Konec 12. století a první polovina 13. století byla poznamenána rozmachem
mezinárodního obchodu. Konaly se mezinárodní veletrhy, zejména v Norimberku
a Champagni. Přístavní města jako Benátky, Janov, Marseille zaznamenaly
obrovský rozkvět a to také díky křížovým výpravám a poutníkům směřujícím
do Jeruzaléma. Orient poskytoval ohromné množství roztodivného tovaru, který
se v Evropě draze prodával.
Středozemní
moře bylo plné pirátů, které mnohdy tvořili sami křižáci, a cestovat s
penězi bylo nebezpečné. Lidem v Palestině často docházely peníze, ať už
na obchod nebo na živobytí. A na půjčování peněz bohatli templáři. A
nejenom na něm. Jejich rozvinutý peněžní systém, vzniklý během 13.
století, poskytoval klientům takové úkony jako např. pravidelné deponování
peněz a šperků, vklady a výběry, půjčky, zálohy, vyplácení rent, převody
peněz a to i do zahraničí, směnné operace, vydávání směnek atd.
Templáři
obcházeli církevní zákaz lichvy tím, že stanovovali směnné kurzy měn
nebo vybírali poplatek za zprostředkování a nechali si platit náklady tak,
aby nepřišli zkrátka. Při půjčování byli templáři opatrní, požadovali ručitele nebo majetek
a včasné splátky, v případě, že nebyly včas splaceny se zvětšovaly o
částku, kterou stanovovali sami templáři.
Templáři
často vykonávali poslední vůli, byli poručníky a správci jmění či jiného
majetku. Byli považováni za neutrální a spolehlivé rádce, vedli i účty
papežům a šlechtickým rodinám, i vládnoucímu rodu francouzských Capetovců.
Pařížský Templ měl v držení i vzorovou jednotku váhy libru.
Tato finanční činnost sice vznikla z potřeb života
v Orientě, ale vzhledem k ústupu křesťanů zpátky do Evropy dosáhla
vrcholu právě tam. Templáři si snad byli vědomi toho, že nelze držet
muslimský svět věčně ve svých rukou a proto ve 13. století budovali své
panství ponejvíce v křesťanských zemích. Během
zániku křižáckých států na Blízkém Východě lodě templářů i s mnohým
bohatstvím odplouvaly již před pádem Akkonu na Kypr.