Klub psychotroniky a UFO

"Alternativní medicína - možnosti a rizika autorů"

Pavel Šiman

2.2 Účinnost homeopatie

Zde (kapitola 2.4.5 v knížce) se setkáváme s argumentací, kterou částečně již diskutuji jinde (/VkAM/, odst. 4.2). Je tu však několik dalších tvrzení, která si zaslouží povšimnutí. Především se zde autoři odvolávají na objektivně nepodložené závěry jinde uvedeného dokumentu evropských farmakologických společností (viz /VkAM/, odst. 5.3), kde je farmakologie povyšována na jediného a neomylného garanta výzkumu veškeré medikamentózní léčby. Dále autoři k jednoznačnému zpochybnění účinnosti homeopatik citují 7 (slovy sedm) konkrétních vědeckých prací. Podívejme se teď na tyto práce. Fischer a spol. (1987) prý původně nalezli pozitivní efekt podání min. dávek olova na vylučování olova z intoxikovaných krys. V roce 1989 (na to už však žádný odkaz autoři neuvádějí) se jim prý ale nepodařilo takový výsledek potvrdit a museli jej popřít. Bohužel, v knize uvedenou citaci, stejně jako další citaci prý s negativními výsledky (Petit a spol., 1989), se mi v ČR ani pomocí meziknihovní výpůjční služby nepodařilo sehnat a tak nemohu ani potvrdit ani vyvrátit tvrzení autorů a nemohu také posoudit relevantnost oné Petitovy práce. Např. právě zvolený experimentální model v další uvedené sporné Benvenistově práci - tedy leukocyty a protilátky v "homeopatickém ředění" (navíc však patrně nikoli dynamizované) relevantní naprosto být nemusí. Ovšem kdyby původní Benvenistovy výsledky byly potvrzeny, rozhodně by to byla voda na "teoretický mlýn" homeopatie, jejich popření však zatím tuto disciplínu nemůže nikterak poškodit. V současnosti totiž nemůžeme posoudit, má-li zvolený model kromě ředění s homeopatií vůbec něco společného. V případě tohoto experimentu je tedy homeopatie před svými odpůrci ve výhodě. Další citovaná “negativní” práce Oepenové (1986) je spíše úvahou, kdy je vhodné použít homeopatickou léčbu a jak by se o ní mělo diskutovat. Autorka ovšem k danému tématu přistupuje z pozice lékaře homeopatii neznajícího - tedy laika. V žádném případě však účinnost homeopatické léčby v zásadě nepopírá. Citace, které autorka uvádí jsou částečně negativní a částečně pozitivní. Je rovněž pravděpodobné, že východoněmecký vědec Otto Prokop, který je uveden jako autor nejcitovanější práce v kapitole o homeopatii, by si za totality, kdy svou knihu psal a vydal, nemohl dovolit uvádět citace a výsledky svědčící pro objektivní účinek homeopatik. Opět, jako v homeopaty vyžádaném příspěvku prof. Heřta (viz /VkAM/, odst. 5.3) je uvedena metaanalýza Kleijnenova. Pozoruhodné je, že tentokrát je interpretována trochu jinak. Ve vyjádření určeném homeopatům si prof. Heřt nedovolil zkomolit výsledky a závěry oné práce, obrací-li se však k předpokládaným laikům, takové zábrany patrně ztrácí. Autoři totiž v knize píší: "Negativní výsledky udávalo 24 studií, kdežto 81 prací NAZNAČOVALO pozitivní efekt homeopatického léku" (ono "naznačovalo" je v textu odlišeno typem písma!). Přečtěte si, prosím, originál článku nebo alespoň můj stručný výtah závěrů (viz /VkAM/,odst. 5.2). Tam se o pouhém naznačení pozitivního efektu u výsledků citovaných 81 "kladných" prací naprosto nemluví. Jestli je tedy podle autorů kapitoly nutno považovat výsledek kladný na hladině významnosti p<=0.05 za pouze naznačující pozitivní efekt (navíc v 76 procentech statisticky zpracovávaných experimentů!), pak bychom měli silně zrevidovat i úspěšnost VM a zpochybnit též účinnost naprosté většiny klasických léků. Poslední v knížce uvedená "negativní" analýza dvou homeopatik (studie GRECHO), jejíž kvalitu autoři zdůrazňují, byla ovšem zahrnuta do analýzy Kleijnenovy, jak se lze z citací dozvědět. Autoři potom ohledně oněch negativních výsledků dodávají: "Homeopati však uvedenými argumenty přesvědčeni nebudou". To je pravda. Ono by totiž nikomu soudnému k přesvědčení o objektivní neúčinnosti homeopatik nemělo stačit citování sedmi "negativních" prací, z nichž jedna je navíc velmi pozitivní a v některých dalších je ona negativita přinejmenším sporná.

2.3 Ostatní výtky

2.3.1 Nejednotnost

V odstavci 2.4.6 knížky je homeopatii vytýkána neúplná jednotnost názorů, projevující se např. existencí více škol. Tuto problematiku jsem již zmínil jinde (/VkAM/, odst. 4.4). Zde bych podotkl, že autoři i z tohoto hlediska situaci ve VM silně idealizují. Pokud by ovšem VM vedli takoví lidé, jako je pan prof. Heřt, věřím, že by situace byla ještě lepší - na určitý problém by byl dovolen jen jediný názor a VM by byla naprosto jednotná. Na druhou stranu však autoři rozdílnost homeopatických škol příliš dramatizují a dosti nepodloženě to přičítají konkurenčnímu boji výrobců homeopatik. Homeopatie je ale věda v bouřlivém vývoji, kdy zdaleka nejsou známy všechny skutečnosti a úplně chybí spolehlivé vysvětlující teorie. Je tedy logické, že naprostá jednotnost názorů by naopak svědčila o něčem nezdravém v onom vývoji. Pozoruhodné však je, že její základní principy zůstávají po celých cca 200 let vývoje stále platné. Je paradoxní, že právě onen "neklidný" vývoj homeopatii vytýká lékař prof. Heřt, představitel VM, která (přestože má delší historii) má sama ještě velice daleko k úplnému poznání a pochopení člověka, chorob a jejich léčby. To se ve VM projevuje analogicky též existencí rozdílných škol, ale i bouřlivými diskusemi až hádkami. Na toto téma by mohla být velmi zajímavá diskuse, jejíž základním předpokladem by však nezbytně musela být odborná znalost a informovanost zúčastněných. Co však je od autorů v tomto odstavci velice odsouzeníhodné je jejich tvrzení na závěr své katastrofické vize dalšího vývoje homeopatie: "Zájem pacienta, pokud se k němu vůbec přihlíží, stojí až daleko za ekonomickými zájmy firem a provozovatelů". To je nepodložené a zcela nepravdivé osočení! Ostatně svoji aroganci a přezíravou namyšlenost dávají autoři hned v následující větě znovu najevo: "Prapříčinou těchto konfliktů, nejasností a zmatků v hlavě lékařů i pacientů je samozřejmě primární iracionalita, nesmyslnost principů homeopatie". Jak může člověk, který nemá o homeopatii ani ty nejdůležitější základní vědomosti hodnotit principy homeopatie a co tak může vědět o hlavách lékařů-homeopatů a jejich pacientů, když zcela evidentně nezná ani teoreticky (tím míním z literatury vyčtenou) homeopatickou kazuistiku?!?

2.3.2 Nevědeckost

Další odstavec knížky (2.4.7) začíná větou: "Homeopati nevystupují jako seriózní vědci, ale často jako militantní, agresivní sekta, napadající obhájce vědecké medicíny i vědu samu". Toto obecné tvrzení, nejlépe asi charakterizované příslovím "zloděj křičí, chyťte zloděje", autoři dokazují několika vybranými citáty z jediného(!) zdroje - z předmluvy jedné hom. knihy (Rýc a Boehm, 1991). Pravda, ona předmluva je opravdu ostře napsána (já osobně bych některé slovní výrazy nepoužil), rozhodně však nenapadá VM či celou vědu jako celek. Napadá jen nesmiřitelné "chemiky" v medicíně, tedy ty lidi, které mj. ve svých příspěvcích kritizuji já také. Generalizace vyjádřená první větou odstavce tedy není na místě ani trochu a onu větu lze odmítnout jako zcela nepravdivou.

V odstavci však čeká ještě daleko větší šok. Začíná velice zidealizovaným tvrzením, že: "Medicíně klasické se podařilo vymýtit řadu infekčních nemocí a s jistotou léčit desítky dalších chorob". Tak růžová situace, bohužel, opravdu není. Co se týká oněch původně vymýcených nebo téměř vymýcených chorob, zdá se, že některé z nich se pozvolna začínají vracet v ještě horší podobě (např. případ návratu tuberkulózy do "civilizovaných" zemí). Kromě toho hrozí, že pří mýcení infekčních nemocí očkováním přejdou tyto choroby v obtížně vyléčitelné chronické formy (tedy podle homeopatie v těžká chronická miasmata). Za skutečně zásadní odbornou diskusi na toto téma by stála tvrzení a údaje uveřejněné např. v článku Pitkairnově (1996). Není totiž vyloučeno, že jednou dojdeme k závěru, že plošným očkováním jsme z hlediska zdraví lidského rodu napáchali více zla než dobra. Věta ihned následující za výše diskutovanou mi však vyrazila dech: "Naproti tomu neexistuje ani jedna přesně definovaná choroba, kterou dokázala vymýtit homeopatie". To je totiž tvrzení dokazující nade vší pochybnost absolutní nepochopení a neznalost primárního principu homeopatické léčby a tím i zásadní odlišnosti homeopatie od současné VM. Z tohoto "filosofického" principu, který lze poněkud lapidárně popsat tvrzením, že na rozdíl od VM homeopatie neléčí chorobu ale nemocného člověka, lze odvodit mj. individualismus v přístupu k léčbě pacienta a nezbytnost holistického chápání pacienta a jeho choroby (to autoři přirozeně také nepochopili, viz výše, odst. 2.1.3f). Homeopatie též neuznává "samostatnou" existenci chorob. Podle Hahnemanna choroba prostě bez postiženého organismu, se kterým v nemoci tvoří jednotu, nemůže existovat (H., 1993, par. 13-15). Ono mýcení chorob lze provést vlastně jen úplnou likvidací příčiny příslušných chorob. Pokud situaci zjednodušíme (tak, jak to zatím dělá VM), je teoreticky možné např. zlikvidovat některé kmeny choroboplodných zárodků a tím tedy příslušné choroby vymýtit. Aby toto mohla uskutečnit homeopatie v praxi je zhola nemožné. Znamenalo by to totiž dokonalou konstituční léčbu všech potenciálních nositelů oněch zárodků a na to ani zdaleka není a nikdy nebude dostatek dobrých homeopatů a dostatek dobré vůle u naprosto všech léčených. Na případnou likvidaci přenašečů potom homeopatie ani nemá prostředky. Vymýcení (těžko ale dokonalé) některých chorob může tedy být pouze v kompetenci VM, která na to má určité zbraně velmi těžkého kalibru (očkování, chemii, genové manipulace aj.). Otázkou však je, zda se použití oněch silných zbraní neukáže v budoucnu jako zkázonosné i pro člověka.

Zbytek odstavce v knížce v podstatě již nic nového neříká, lze z něj opět vidět zásadní neznalosti a nepochopení homeopatie autory. Za zmínku však stojí (již i dříve) citovaná monografie východoněmeckého lékaře O. Prokopa, ze které se právě zde hojně setkáváme s převzatou argumentací (včetně uvedení "obskurních" léků ze slunéčka, slimáka či ještěrky). Monografii jsem si vypůjčil a přečetl pasáž věnovanou homeopatii. Z ní mi zcela jasně vyplynulo, že prof. Prokop homeopatii znal a chápal přibližně stejně, jako jeho následovníci, tedy mnou kritizovaní dva autoři. Na rozdíl od nich však v příslušné kapitole své knížky uvádí některé literární argumenty stojící za další bližší zkoumání a diskusi a jeho příspěvek bych tedy hodnotil přece jenom poněkud pozitivněji, než počinek prof. Heřta a spol., kteří se navíc měli možnost poučit z chyb svého předchůdce.

2.3.3 Shrnutí na závěr

Jestliže všechny dosud diskutované odstavce kapitoly o homeopatii (snad s výjimkou jediného malého odstavečku 2.4.4.g v knížce) obsahovaly mnoho vyložených nepravd, dezinformací a přinejmenším sporných tvrzení, v závěru kapitoly (odst. 2.4.8) se autoři přímo překonávají. Řada z výroků zde uvedených je přesným opakem pravdy. Osobně autory podezřívám, že některé z napsaných nepravd jsou úmyslné - tedy lži. Většina tvrzení již byla v mých příspěvcích víceméně diskutována, u jiných je jejich nepravdivost zcela zřejmá a je přímo viditelná z pohledu zásad a charakteru homeopatické léčby. Jedno je potom "nové" a zasloužilo si na podrobnější rozbor samostatný odstavec.

--- "Homeopatické preparáty jsou neúčinné, a tedy vždy drahé".... (NEúčinnost homeopatik nebyla nikdy prokázána. Naopak, většina vědeckých experimentů ukazuje na jejich účinnost (viz např. Kleijnen, 1991, /VkAM/, odst. 4.2 nebo odst. 2.2 tohoto příspěvku). Homeopatická praxe potom svědčí zcela jednoznačně o vysoké účinnosti.)

--- "Rejstřík chorob léčitelných homeopaticky je totiž úzký"....(To naprosto odporuje "filosofii" léčby pacienta a nikoli choroby a popírá to mj. existenci konstituční léčby atd. Zcela to odporuje hom. praxi!)

--- "Ale ani u těchto chorob nereagují na hom. léčbu všichni pacienti, ale jen ti, kteří této léčbě věří"....(Viz např. /VkAM/, odstavec 4.9.)

--- "Efekt mají zřejmě i demagogické výpady proti VM a jejím zastáncům"....(Viz např. odst. 2.3.2 tohoto příspěvku.)

--- "Dalším faktorem, který přispěl k rozvoji hom. u nás, ...zájem na zvýšení počtu svých pacientů"....(Bez poznámek.)

--- "Větší roli (-než lékařské vzdělání a lék. praxe) hraje zřejmě homeopatický diplom získaný formální zkouškou po několika hodinách školení"....(Škoda tedy, že autoři předmětu svých výpadů nevěnovali také těch "několik hodin" studia, když je to tak snadné. Alespoň by neriskovali ostudu za publikování svých diletantských názorů. Myslím, že homeopatům, věnujícím se poctivě léta "nekonečnému" studiu a praxi této léčebné metody, se při přečtení takové obecně formulované znevažující lži musí zatmít před očima.)

--- "Homeopatii samozřejmě z hlediska vědecké medicíny jednoznačně odmítáme jako systém založený na iracionálních principech a používající léky, jejichž účinnost nebyla prokázána"....(Co skutečně ještě nebylo prokázáno je iracionalita homeopatie. Zatím je tato charakteristika bez závažných argumentů homeopatii jejími odpůrci pouze podsouvána a vytýkána. A i kdyby to byla pravda, co je vlastně na iracionalismu odsouzeníhodné (viz též /ÚVK/)? Kdyby tu vládli komunisté bičem materialistické marxisticko-leninské a tudíž "jediné vědecké" filosofie, nedivil bych se. Ale nyní? O neprokázanosti účinnosti homeopatik viz např. /VkAM/, odst. 4.2 nebo odst. 2.2 tohoto příspěvku. Stojí za pozornost též formulace začátku rozebírané věty. Kdo to vlastně hovoří tak jednoznačně jménem vědecké medicíny? Jsou stejného názoru všichni vědci, všichni lékaři a nebo jen autoři a jim podobní "skeptici", kteří se ovšem cítí jako jediní zplnomocnění představitelé VM a vědy vůbec?).

--- "Homeopatii však nelze přiznat charakter vědecké disciplíny, i když se o to homeopati v posledních letech intenzivně snaží a vědecké medicíně se přizpůsobují"....(Homeopatie se ve své "filosofii" a v praktické léčbě VM a ničemu jinému kromě pacientů rozhodně nepřizpůsobuje. Jde cestou přirozeného vědeckého vývoje závislého jen na pozorovaných skutečnostech a pokud dojde ke stejným dílčím závěrům jako VM, rozhodně je nepopře. Od VM např. pro zřetelnou objektivitu převzala použití metody dvojitě slepého pokusu pro zkoumání účinků některých akutních léků. Podlézavost či farizejství jí svévolně přisuzují pouze autoři.)

--- "Přes zřejmé nerespektování svých vlastních principů, na nich současně i dnešní homeopatie verbálně lpí a odmítá obecnou platnost fyzikálně-chemických zákonů"....(Ono "zřejmé nerespektování" ukazované v knížce vyplývá jen a jen ze základních neznalostí a z nepochopení autorů - viz např. odst. 2.1.3b a 2.1.3d tohoto příspěvku. Škoda, že autoři neuvádějí alespoň jeden z fyzikálně-chemických zákonů, jejichž platnost homeopatie odmítá a neposkytují k tomu důkladné vysvětlení. Viz též např. /VkAM/, odst. 4.5).

--- "O homeopatii se nezmiňují současné uznávané učebnice farmakologie, homeopatie není citována, kromě výjimek, v referátových časopisech, např. v Chemical Abstracts, Excerpta Medica nebo Current Contents nebo v hesláři Medlaru. Pro vědeckou medicínu homeopatie neexistuje"....(Farmakologie je jiný obor založený na zcela odlišných principech. Nechápu tudíž, proč by se nutně musela ve svých učebnicích o homeopatii zmiňovat. Nemohu se zbavit dojmu, že nepochopení homeopatie autory je tak naprosté, že ji považují dokonce jen za jakýsi podobor farmakologie - ovšem šarlatánský. A pročetli autoři opravdu všechny ony uznávané současné učebnice, že si dovolují toto obecné tvrzení? To, že známé referátové časopisy nezahrnovaly odborné homeopatické listy (pokud to ovšem je pravda), nemuselo být nutně jen chybou homeopatie. Ostatně např. od uvedených Chemical Abstracts bych to opravdu snad ani neočekával. Homeopaté přednostně publikují ve svých odborných časopisech, což je naprosto přirozené. Např. těžko bychom mohli předpokládat, že oční lékaři budou zhusta své odborné práce publikovat v časopisech zaměřených třeba na gynekologii a porodnictví. Ovšem s články na homeopatické téma se setkáme i v tzv. renomovaném lékařském tisku. Pokud autoři před sepsáním své "kritické" knížky vůbec udělali nějakou literární rešerši, museli nutně narazit na řadu takových článků. Je ovšem také možné, že pro lékaře-vědce prof. Heřta nejsou takové časopisy jako Brit.Med.J., Lancet, Eur.J.Pharmacol., Brit.J.Clin.Pharmacol., J.Immunol.Methods, J.Immunol., J.Cell Pharmacol., Cancer Res., Pediatrics a další a další dostatečně renomované, neboť přece podle něj "pro vědeckou medicínu homeopatie neexistuje"!)

--- "Až zmizí nadšení nad novou, intenzivně propagovanou metodou s magickým i trochu politickým podtextem, až se stane běžně užívanou metodou, pacienti sami uznají, že homeopatie nesplnila naděje, které jsou do ní v současné době vkládány"....(K tomuto vizionářství s trochou politického podtextu nemám co dodat. Snad jen, že počty pacientů obracejících se na homeopaty stále rostou.)

Na úplný konec své "kritiky" homeopatie autoři zařadili tabulku shrnující stručně rozdíly mezi homeopatií a VM, které v kapitole 2.4 knížky svérázně interpretovali a já jsem je již většinou diskutoval. Nalezneme tu i onen zjevný nesmysl o projevu psóry jako příčiny nemoci pro homeopata (viz odst. 2.1.1 tohoto příspěvku). K tomu ještě chci dodat, že i zde autoři v poznámce tabulky uvádějí, že daný princip je dnes opuštěn. Naskýtá se tedy otázka, proč jej tedy zařazují do tabulky, která má dnešnímu čtenáři přehledně ukázat "podstatné rozdíly" mezi homeopatií a klasickou medicínou - rozumí se v jejich současné podobě, neboť u VM autoři žádné archaismy nepoužívají.

2.3.4 Ekonomika léčby

V závěru kapitoly věnované "kritice" homeopatie autoři uvádějí též argument, který jsem dosud nediskutoval a který si rozhodně pozornost zaslouží - argument ekonomický. Autoři nejprve zdůrazňují, že homeopatické vyšetření není hrazeno ze zdrav. pojištění. To je pro pacienta jistě nepříjemné, ale snad ani pro důchodce to není neschůdná překážka. Není to však rozhodně chyba homeopatů, je to, dle mého, krátkozrakost ZP. Když jsem si ale přečetl tabulku, ve které autoři podle vlastních slov uvádějí srovnání: "ceny některých kombinovaných homeopatických léků (neúčinných) s několika běžnými symptomatickými 'alopatickými' preparáty naší výroby, doporučovanými pro stejnou chorobu", napadlo mne nejprve, že Prof. MUDr. J. Heřt, DrSc. patrně ani nemohl nikdy regulérně medicínu dostudovat. Potom jsem ovšem připadl na daleko pravděpodobnější vysvětlení - že jde o záměrnou a naprosto nestoudnou demagogii. Autoři nejspíše předpokládali, že běžný čtenář jejich dílka bude naprostý laik jak v homeopatii tak i ve VM a navíc, že bude i trochu slabší na duchu a nevzpomene si na dnešní (nebo tehdejší) "láci" naprosté většiny léků v našich lékárnách. Myslím, že autorům dalo dost práce vyhledat v ceníku tak levné alopatické léky domácí výroby, které v tabulce uvádějí, aby opravdu byly levnější než běžná (podle nich odpovídající) dovážená homeopatika. Za pozornost stojí též fakt, že v tabulce jsou uvedena jen symptomatická směsná homeopatika - tedy ta, která jsou víceméně určena spíše pro domácí laickou léčbu. Autoři tedy vybrali léky, které jsou pro skutečnou homeopatii poněkud netypické. Podívejme se nyní blíže na onu tabulku.

První dva příklady chorob je chřipka. Zatímco homeopatie nabízí Oscillococcinum na počáteční stadium, prof. Heřt by chřipku v tomto případě léčil levnější Harburetou. Jenomže Harbureta (která má navíc takové vedlejší účinky, že je již běžně nedoporučovaná) Vám chřipku v žádném případě nevyléčí ani nezkrátí. Může ovšem pomoci při vysokých horečkách a u slabších starších lidí třeba i zachránit život vysokými teplotami někdy ohrožený. Oscillococcinum však dokáže chřipku zvládnout tak, že pacient nemusí ani být ve stavu nemocných. Já to znám z vlastní zkušenosti, neboť jsem již od malička zkušený "harcovník po chřipkách". Zájemci si mohou přečíst i o vědecké zkoušce preparátu (Ferley, 1989). Pokud se již chřipka rozvinula, doporučí Vám homeopat lék Paragrippe (druhý řádek tabulky). Ten je též účinný, chřipku zmírní a podstatně zkrátí její trvání. Prof. Heřt ovšem doporučuje mnohem levnější Chinascorbin, který, podobně jako Harbureta, sice s chřipkou opět nic neudělá, může však zmírnit některé průvodní jevy vyplývající z horečky. Riskujete ovšem nepříjemnosti vedlejších účinků chininu. V prvních dvou řádcích jsou tedy srovnávány léky co do účinků naprosto nesrovnatelné.

Třetí řádek uvádí jako chorobu závrati. Chtěl bych vidět učební text, ve kterém jsou závrati označovány jako choroba. Jde totiž o příznak, který někdy doprovází některé choroby nejrůznějšího původu a VM jej samostatně vlastně ani léčit nemůže. Mimo jiné by to také odporovalo principům VM, které autoři na několika místech zdůrazňují. Prof. Heřtem navrhovaný levný Kinedryl ovšem akutně pomáhá při projevech kinetózy (mořské nemoci), stejně jako uvedené homeopatikum Cocculine. Účinkem i účinností jsou oba léky zhruba na stejné úrovni, Cocculine však nemá žádné vedlejší účinky a kontraindikace (viz např. Průchová, 1995). Jedním z vedlejších účinků preparátů podobných Kinedrylu jsou někdy závratě - tedy příznak, proti kterému by, ovšem, prof. Heřt Kinedryl použil. Že by v tomto případě léčil podobné podobným podle jednoho ze základních principů homeopatické léčby, který jinak odsuzuje? Pokud bych byl třeba i mimořádně šetřivý člověk, trpěl bych kinetózou a měl např. řídit automobil nebo jít k nějaké zkoušce apod., jednoznačně bych se rozhodl pro "dražší" homeopatikum, kterého je ostatně také v balení více "dávek", takže ono tabulkové cenové srovnání stejně neodpovídá pravdě.

Další chorobou uvedenou v tabulce je odvápnění. Opět bychom jej hledali v seznamu chorob marně, neboť jde pouze o příznak doprovázející poruchy obecně různé etiologie. Léčba většiny (a snad všech) takových chorob je v klasické medicíně mimořádně nákladná. Škoda, že autoři neuvedli některý z uznávaných alopatických léků, kterými se léčí např. osteoporóza, osteomalácie či jiný “typ odvápnění”, kde se Calcium podává obvykle pouze jako doplňkové léčivo. Kdyby student medicíny odpověděl při zkoušce na hypotetickou otázku, čím že by léčil odvápnění tak, jak doporučuje Prof. MUDr. Heřt, DrSc., tedy pouze Calciem, patrně by okamžitě od zkoušky "vyletěl". Nakonec také už proto, že neprotestoval proti onomu termínu "odvápnění" bez další specifikace. Zde je tedy uveden naprosto neadekvátní alopatický "lék", navíc u velice podivné "choroby". Za pozornost též stojí, že autoři jaksi zapomněli na fakt, že ani jako doplňkové léčivo Calcium zdaleka nestačí podat v jednom či několika málo baleních po oněch uvedených necelých 18 Kč. Homeopatik však často stačí pouze necelé 1 balení. O homeopatiku Osteocynesine nic bližšího nevím, jen, že snad bývá používáno jako podpůrný lék právě při léčbě osteoporózy. Jistý si však nejsem.

Posledním příkladem léčení choroby je případ neurastenie. Také toto je příklad netypické choroby, neboť neurastenií je označován spíše syndrom, který může mít obecně různou etiologii. Nicméně navrhovaný levný Bellaspon akutní příznaky neurastenie dokáže odstranit (ale neurastenii, samozřejmě, nevyléčí, lépe řečeno - sám neodstraní chorobu, která se občas projeví neurastenií) a bývá proto předepisován. Má ovšem také vedlejší účinky (ospalost, ...) a kontraindikace (např. glaukom). Homeopatikum Sativol je podobně účinné, opět však nemá žádné vedlejší účinky a kontraindikace.

A tím tabulka, hovořící jasně ve prospěch "laciné" VM, končí. Demagogie však dále pokračuje. Dozvídáme se, že: "homeopatické roztoky mají jednotnou cenu 87 Kč, tablety a globule rovněž 87 Kč a vysoké potence dokonce 181 Kč". Zde stojí za diskusi zejména ony vysoké potence. Taková homeopatika totiž obvykle pacient ani nedostává do ruky, ale příslušné množství (obvykle 10 globulí nebo kapek apod.) mu podá homeopat při vyšetření. Relativně často potom dojde i po prvním užití k vyléčení, jindy je zapotřebí dávek několik málo. Pokud se ovšem homeopat v určení léku zmýlí, musí lék změnit a léčba se tak trochu prodraží. Uvědomíme-li si, že v jednom balení vysoké potence homeopatika (za cenu řekněme 200-400 Kč) je obvykle 200 až 500 globulí (tedy 20-50 dávek) a že dobře vedená konstituční léčba Vás vyléčí ze všech chorob, které máte, je láce ve srovnání s obvykle mimořádně nákladnou klasickou léčbou až neuvěřitelně pohádková. Autoři však ihned pokračují: "Homeopatické léky jsou tedy vesměs dražší, nehledě k tomu, že jejich účinnost nebyla prokázána". K první části tohoto sdělení bych dodal, že ono "vesměs" platí pouze pro v tabulce uvedené alopatické léky (Harburetu až Kinedryl) a snad ještě pro "české odrůdy" Acylpirinu a několik málo dalších tuzemských akutních symptomatických léčiv, jakými jsou nejběžnější analgetika, antitussika apod. Pozoruhodné je, že autoři "pozapomněli" zahrnout do cenového srovnání třeba běžně předepisovaná antibiotika, antihistaminika, antialergika, imunosupresiva, hormony, enzymy, cytostatika, ..., jejichž ceny se pohybují mnohdy ve vyšších řádech než ceny nejdražších homeopatik. Navíc, a na to autoři také poněkud pozapomněli, uvedené alopatické léky na rozdíl od konstitučních homeopatik většinou choroby nevyléčí jedním balením - pokud vůbec vyléčí - a pacient je tedy musí nakoupit mnohokrát. Autory uváděné levné alopatické léky jsou potom pouze symptomatické (stejně ovšem, jako zde uvedená homeopatika), příslušné "choroby" neléčí a pacient je musí užívat neustále, mnohdy až do smrti. Tak co je tedy levnější?

Obsah:

1. ÚVOD

2. ARGUMENTACE

2.1 Základní principy homeopatie