Struktura
řádu
V roce 1128 bylo do řádu přijato prvních 300 rytířů. Bylo potřeba nějak řád
rozčlenit a vytvořit tak hierarchii.
|
|
Na samém vrcholu byl
velmistr, který řídil
činnost řádu a měl vždy nezlomné poslední slovo. Byl zodpovědný pouze jediné
osobě na světě, papeži.
Dále jeho pravou ruku tvořil Senešal, který pomáhal řídit
řád.
Velmistr a Senešal spravovali 10 provincií, jmenovitě
Jeruzalém, Antiochie a
Tripoli ve Svaté zemi a Francie, Anglie, Anjou, Apulie, Portugalsko, Maďarsko a
Poitou v Evropě.
Tyto provincie byli vedeni Velkým Priorem nebo
Velkopreceptorem
a Velitelem. Velitelé
provincií měli pod sebou velitele komend, kteří řídili správu jednotlivých
domů a hradů.
Dále
zde byl velitel jezdectva, turkopolier - velitel pomocných zborů složených
z místního obyvatelstva, a velitel přístavu Akkon.
Každý z domů byl
spravován Preceptorem, hlavním
hospodářským správcem, pod kterého spadali rytíři a
servienti.
Ve 13. století
byl přidán nový post do hiearchie - Visitor řádu. Jeho úkolem byla správa
provincií v Evropě.
Později zavedli templáři něco jako
čestné členství, pro lidi, kteří je podporovali finančně i zbrojně, ale
nebyli přímo členy řádu.
Souběžně
s touto vojenskou hierarchií existovala i hierarchie kněžská. V jejím čele
stál "klášterní kaplan", kaplan kláštera v Jeruzalémě.
Každá komenda měla své kaplany.
Řád byl proto rozdělen do tří tříd.
První byli vlastní bratři (rytíři), kteří
museli být svobodní a vznešeného původu. Odlišovali se oděvem, bílým pláštěm, na
který byl později (r. 1146 - papež Eugenius III.)
přidán červený kříž; plášť symbolizoval nový život v čistotě, kterému se
každý z
rytířů zasvětil. Na každého
rytíře připadalo zhruba deset serantů.
Druhá třída, všeobecně nazývaná seranti, byla tvořena příslušníky
svobodného měšťanstva. Seranti působili jako těžkooděnci, strážní, podkoní,
správcové apod. Nosili červený templářský kříž na černém nebo tmavě hnědém plášti.
Třetí třídou byli klerici, kněží, kteří byli kaplany řádu, a
protože jako jediná
skupina měli nárok být gramotní, často působili jako písaři, pořizovali záznamy
a starali se o další úkoly nevojenského charakteru. Klerici také nosili
templářský kříž, na zeleném plášti. Nosili také neustále rukavice, aby měli ruce
čisté, "když se dotýkali Boha" při sloužení mše. Klerici byli hladce oholeni,
zatímco rytíři si museli nakrátko stříhat vlasy, ale vousy museli nechat
růst.
Během půl
století měl řád 5-6 tisíc rytířů a asi desetkrát tolik pěších, sice
roztroušených na dvou kontinentech, ale existujících. Na vrcholu moci měl
řád 200 tisíc bojovníků na dvou kontinentech a spravoval 9 tisíc hradů.