Přijetí do
řádu
Iniciace do řádu rytířů Templu byla jako i u ostatních
válečných řádů velice utajovaný rituál. Členové řádu přísahali, pod
strachem ze smrti nebo vypovězením z řádu, zamlčení jakýchkoliv detailů
iniciačních ceremonií komukoliv mimo řád. Ani učenci nevěděli o přesném průběhu
přijímacího rituálu.
Badatelé
se liší v názorech na to, co se skutečně při těchto zasvěcovacích obřadech
odehrávalo. Jedni se domnívají, že templářské zasvěcení bylo zcela v křesťanské
režii, držíc se původních dogmat hlásaných Vatikánem. Jiní naopak věří,
že řád přejal zasvěcovací obřad tak, jak byl užíván rannou jeruzalémskou
církví - Kumránským společenstvím, jehož učení bylo vykopáno
templáři pod Šalamounovým chrámem. Takovýto
obřad by byl křesťanskou církví považován přímo za kacířský.
Křesťanská iniciace
Přijetí nových bratrů bylo prováděno při týdenních
kapitulách, v templářských kostelech stavěných do kruhu jako napodobení tvaru
chrámu Svatého hrobu v Jeruzalémě. Iniciace byla vedena Preceptorem, Bratrem
knězem a Bratry domu. Kandidát byl předveden a rytíři byli tázáni, jestli mají
nějaké námitky proti jeho přijetí do řádu. Po příznivých odpovědích byl kandidát
tázán sérií otázek od dvou starších bratrů:
Věříš v Boha, který nikdy nezemřel a nikdy nezemře ?
Jsi svobodný ?
Jsi legitimně narozený ?
Jsi urozený ?
Nemáš nějakou skrytou vadu nebo nemoc ?
Nejsi zadlužen ?
Nebyl jsi exkomunikován ?
Nejsi ji poslušný jinému Mistru ?
Po uspokojivé sérii odpovědí na tyto otázky si kandidát
klekl a položil ruku na Bibli otevřenou na místě, na kterém je při sloužené
mši,
přijímáno tělo Krista. Dále přísahal stát se věrným obráncem Svaté země. V tuto
chvíli byl ji formálně přijat a bílý plášť mu byl připnut kolem ramen. Bratři kněží
recitovali žalm 133:
"Ecce quam bonum et quam jocundum habitare fratres in unum, ..."
(Poutní píseň, Davidova. Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně! Jako výborný olej na hlavě, jen kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha. Jak chermonská rosa, která kane na siónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život na věky.)
Následovala cesta do kaple, kde se novic modlil za sílu
mysli a čest sloužit řádu.