Řád německých rytířů  

Jde o nejmladší ze tří bratrstev, založeném po vzoru johanitů. U jeho zrodu (v roce 1198) stáli tentokrát na rozdíl od převážně francouzských templářů a špitálníku němečtí rytíři. V době křižáckého obléhání pevnosti Akka shromáždilo několik rytířů své zraněné spolubojovníky na poškozené lodi, která kotvila v přístavišti. Když získali od německých knížat potřebné prostředky, založili neprodleně nemocnici, v níž se věřící z Německa mohli domluvit ve své mateřštině. Poučeni zkušenostmi špitálníků, přísahali tito zakládající rytíři v bílých pláštích s černými kříži, že budou nejen pečovat o choré, ale také bojovat proti Saracénům. Osud však rozhodl zcela jinak.

Němečtí rytíři se do Evropy vrátili jako první z křižáků: zpočátku do Transylvánie, posléze k dolnímu toku Visly. Podle smlouvy, uzavřené v roce 1226 mezi polským knížetem Konrádem Mazovským a velmistrem Hermannem von Salza, získal řád do držby chelmské území, které se mu stalo odrazovým můstkem k útokům do oblastí baltských kmenů Prusů. Původní název společenství „Bratří německého domu" znají dnes už nemnozí, neboť ohněm a mečem byl do stránek historie vyryt název zcela jiný - Teutonský řád. Právě od teutonských komturů pochází proslulé heslo Drang nach Osten! Jako svéráznou politickou závěť převzaly toto heslo později celé generace pruských militaristů, jež stály u zrodu druhé i Třetí říše. „Německý dům" přetrval v téměř již chimérické podobě až do konce první světové války. Po 2. světové válce obnovil svou činnost v SRN, ovšem už jako soukromé společenství.

  Dunivý krok rytířů vířil prach na cestách v Polsku, Litvě i v Čechách. Několik let před bitvou u Čudského jezera (1242) se k Teutonům připojily zbytky livonského řádu Bratří mečových. Řád rozdrtil odpor porobených národů, zmocnil se rozlehlých území mezi řekami Narvou a Vislou, a vytvořil tak mocný, zcela militarizovaný stát, který se stal základnou pro dobytí baltských území.

Roku 1241 vtrhl řád do Ruska, kde dobyl Pskov. Zvířecí hlavy s vyceněnými tesáky, ocelové zobáky a supí pařáty jejich přílbic a helem našly svůj konec v bitvě na Čudském jezeře roku 1242, když se pod těžce obrněnými rytíři prolomil led. Alexandr Něvský tak zastavil jejich nápor v Rusku. 

Poslední velmistr řádu Gotthard Kettler vyměnil v roce 1561 řádové žezlo za korunu kuronského vévodství, jež bylo mnohem později připojeno k Rusku. Jeho "stín" pak k údivu všech přítomných "vyvolal ze záhrobí" proslulý dobrodruh a mystifikátor Cagliostro, který se na své cestě zastavil v Mitavě.

V roce 1309 bylo sídlo řádu přeneseno do Marienburgu. Jeho moc byla otřesena teprve po bitvě u Grunwaldu v roce 1410, v níž proti rytířům vyrazila spojená vojska polsko-litevská, podporovaná slovanskými sousedy. O půl století později pozbyl řád toruňským mírem léno a uvolnil Polsku přístup k moři. Kapitula přesídlila do Konigsbergu (Královec, nyní Kaliningrad), kde došlo k završení historie řádu. Albrecht von Hohenzollern, poslední velmistr řádu německých rytířů, využil reformačního hnutí, provedl sekularizaci řádu a jeho území prohlásil za dědičné léno. Tak vzniklo Pruské vévodství.

V roce 1809 byl řád zrušen Napoleonem, o čtvrt století později byl však opět restaurován rakouským monarchou. Shromáždil pod svou zástavu jen žalostné trosky vojenské šlechty.

Řád bohužel existuje dodnes a v ČR si nárokuje řadu sídel a pochopitelně i majetku.