Iniciace do řádu rytířů Templu byla jako i u ostatních válečných řádů velice utajovaný rituál. Členové řádu přísahali, pod strachem ze smrti nebo vypovězením z řádu, zamlčení jakýchkoliv detailů iniciačních ceremonií komukoliv mimo řád. Ani učenci nevěděli o přesném průběhu přijímacího rituálu.

Badatelé se liší v názorech na to, co se skutečně při těchto zasvěcovacích obřadech odehrávalo. Jedni se domnívají, že templářské zasvěcení bylo zcela v křesťanské režii, držíc se původních dogmat hlásaných Vatikánem. Jiní naopak věří, že řád přejal zasvěcovací obřad tak, jak byl užíván rannou jeruzalémskou církví - Kumránským společenstvím, jehož učení bylo vykopáno templáři pod Šalamounovým chrámem.  Takovýto obřad by byl křesťanskou církví považován přímo za kacířský.

Křesťanská iniciace

Přijetí nových bratrů bylo prováděno při týdenních kapitulách, v templářských kostelech stavěných do kruhu jako napodobení tvaru chrámu Svatého hrobu v Jeruzalémě. Iniciace byla vedena Preceptorem, Bratrem knězem a Bratry domu. Kandidát byl předveden a rytíři byli tázáni, jestli mají nějaké námitky proti jeho přijetí do řádu. Po příznivých odpovědích byl kandidát tázán sérií otázek od dvou starších bratrů:

• Věříš v Boha, který nikdy nezemřel a nikdy nezemře ?

• Jsi svobodný ?

• Jsi legitimně narozený ?

• Jsi urozený ?

• Nemáš nějakou skrytou vadu nebo nemoc ?

• Nejsi zadlužen ?

• Nebyl jsi exkomunikován ?

• Nejsi ji poslušný jinému Mistru ?

Po uspokojivé sérii odpovědí na tyto otázky si kandidát klekl a položil ruku na Bibli otevřenou na místě, na kterém je při sloužené mši, přijímáno tělo Krista. Dále přísahal stát se věrným obráncem Svaté země. V tuto chvíli byl ji formálně přijat a bílý plášť mu byl připnut kolem ramen. Bratři kněží recitovali žalm 133:

"Ecce quam bonum et quam jocundum habitare fratres in unum, ..."

(Poutní píseň, Davidova. Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně! Jako výborný olej na hlavě, jen kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha. Jak chermonská rosa, která kane na siónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život na věky.)

Následovala cesta do kaple, kde se novic modlil za sílu mysli a čest sloužit řádu.