Složením slibů čistoty, chudoby a nezištné obětavosti a oddanost, byl řádový život templářů podřízen přísné disciplíně a rutině. Každý aspekt jejich životů byl řízen různými pravidly založenými na cisterciáckých principech.

Templáři nosili nakrátko ostříhané vlasy a bylo na nich požadováno, aby si nechali narůst vousy. Nosili prostý oděv, buď bílý (pro rytíře, znázorňující neposkvrněnost), nebo hnědý (pro nižší bratry) a roku 1146 papež Evžen III. nařídil, že mají na levé polovině hrudi nosit červený kříž. Kolem pasu byl nošen provaz, aby je upamatovával na jejich slib čistoty.

Každé ráno byli časně probuzeni, mlčky se oblékli a odešli do kaple nebo kostela, kde navštěvovali povinnou bohoslužbu, kterou představovala odříkání 28 otčenášů (14 představovalo hodiny dne a dalších čtrnáct bylo pro blahoslavenou Pannu Marii). Díky výpravám zbývalo na modlení méně času, ale pokud to šlo, opakovalo se shromáždění s 28 modlitbami během dne ještě čtyřikrát. 

První jídlo dne bylo v poledne, kdy se všichni bratři shromáždili ve společenském sále. Zde bylo nejprve odříkáno úvodních 60 otčenášů, poté se posadil nejprve Preceptor, následován rytíři a pak i ostatní. Jídlo plnilo i praktický účel - udržovalo moc rytířů - nikdy nebylo pokládáno za společensky vhodné, aby rytíři, služebnictvo a kněží seděli odděleni u jednotlivých stolů bez slovní komunikace. Jídlo o samotě bylo formou trestu. Když bylo po jídle, byl čas na další modlitby. 

Poté se každý věnoval svému zaměstnání, jako například péči o koně (každý templář směl vlastnit 3). Jestliže se chystala výprava, pak denní program zahrnoval přípravu výzbroje a výstroje do bitvy. Samozřejmě ani volný čas nebyl promarňován. Činnosti jako hony a sokolnictví byly zakázány. 

Kontakt s vnější veřejností byl minimální. Bratři se nesměli stávat kmotry a museli se vyhnout i návštěvě domu, kde byla žena po porodu. Kontakt se ženami byl vzácný, protože jeptišky nebyly součástí řádu a žena o rytíře nesměla ani pečovat, pokud vyloženě nepotřeboval naléhavou péči (většinou při vážném zranění) Žádná jiná alternativa neexistovala. Líbat jakoukoliv ženu na ústa bylo také zakázáno. 

Podle francouzských ustanovení a zákonů bylo od rytířů vyžadováno, aby vždy nosili svůj oděv pokud nebyli nemocní a ve skutečnosti bez něj nesměli ani jíst nebo pít. Dodržovali 40 dní půst, jeden před Vánocemi a druhý před Velikonocemi. Toto bylo přísně dodržováno, pokud ovšem jídlo nebyla nutné pro posílení těla před bitvou nebo pokud velmistr nerozhodl nepostit se. 

Tresty byly také přísné: jestliže rytíř neuposlechl nařízení, bojoval s jiným templářem nebo křesťanem nebo pokud dal milodar světské osobě ze své rodiny, templář mohl ztratit svůj oděv a s tím související výsady. Zneužití výsad, krádež, kacířství, zabití křesťana nebo vyzrazení jeho úkrytu znamenalo vyloučení z řádu. Ačkoli byly i podmínky, kdy byla smrt křesťana nevyhnutelná. Poprvé v křesťanské historii byl vojenský výcvik spojný s oddaností k řádu využit k vytvořeni hrůzu nahánějících válečníků.