Muslimský svět se po první křížové výpravě rozhodně nesmířil s porážkou. V roce 1144 padl první křižácký stát, Edesské hrabství, dobyté mossulským emírem Zengím. Tento protiútok ještě nesjednoceného muslimského světa vyvolal v Evropě jako odvetu II. křížovou výpravu (1147-49), mnohem honosnější a mnohem méně úspěšnou. Do války pod křížem vyrazil německý císař Konrád III. Hohenstauf a francouzský Ludvík VII. 

Francouzská výprava byla rozdrcena v létě 1148 u Damašku. Ludvíku VII. došly peníze a na návrat si musel půjčit u templářů. Právě odtud je první zmínka o finanční transakci provedené přes templářské komendy.

Centrální moc v Jeruzalémě pomalu začala upadat, začaly se objevovat spory mezi křesťanskými vůdci a johanité i templáři si vedli po svém. V roce 1174, po smrti Amalricha, se měl stát jeruzalémským vládcem třináctiletý Balduin IV. Tři roky za něj vládli regenti. Pak se ujal vlády sám, nikoliv bez úspěchu. Roku 1185 Balduin zemřel na lepru bez dědiců, což vedlo opět ke sporům nejvlivnějších baronů.