Druhá křížová
výprava
Muslimský
svět se po
první křížové výpravě rozhodně
nesmířil s porážkou. V roce 1144 padl první křižácký stát, Edesské
hrabství, dobyté mossulským emírem Zengím. Tento protiútok ještě
nesjednoceného muslimského světa vyvolal v Evropě jako odvetu II. křížovou
výpravu (1147-49), mnohem honosnější a mnohem méně úspěšnou. Do války
pod křížem vyrazil německý císař Konrád III. Hohenstauf a
francouzský Ludvík VII.
Francouzská výprava byla
rozdrcena v létě 1148 u Damašku. Ludvíku VII. došly peníze a na návrat
si musel půjčit u templářů. Právě odtud je první zmínka o finanční
transakci provedené přes templářské komendy.
Centrální
moc v Jeruzalémě pomalu začala upadat, začaly se objevovat spory mezi křesťanskými
vůdci a
johanité i templáři si vedli po svém. V
roce 1174, po smrti Amalricha, se měl stát jeruzalémským vládcem třináctiletý
Balduin IV. Tři roky za něj vládli regenti. Pak se ujal vlády sám,
nikoliv bez úspěchu. Roku 1185 Balduin zemřel na lepru bez dědiců,
což vedlo opět ke sporům nejvlivnějších baronů.