První křížová
výprava
Říše tureckých Seldžuků,
rozšiřující se od východu ke Středomoří si podmaňovala jeden stát za
druhým. Od 70. let 11. století obsadili celou Sýrii, Libanon a Palestinu.
Roku 1071 porazili Byzanc u Mantzikertu a brzy přitáhli k Cařihradu, středu
Byzantské říše.
|
|
Proto svolal v roce 1095 sněm
do Piacenzy v Itálii, kde byli vyslanci byzantského císaře vyslechnuti. V
listopadu na koncilu v
Clermontu ve Francii bylo
rozhodnuto. Nechť se lid křesťanský sjednotí do jediného vojska táhnoucím
proti obsaditelům svatého hrobu, nechť rozbroje ustanou a lid se spojí pod
znamením kříže. Tak se na konci 11. století zrodili křižáci.
Lid zachvátilo náboženské
vzrušení. Chudý lid, zdecimovaný morem z let 1094-95 podlehl vidině
bohatství. Ve Francii se objevil potulný kazatel, Petr Admienský, zvaný
Petr Poustevník, který svou obžalobou a barvitým líčením zlých
skutků muslimů strhl mnohý lid. Ten za Petrem táhl Evropou osvobodit Boží
hrob a dav stále narůstal. Cestou žebrali a loupili. V Uhrách začali
zabíjet v domnění, že jsou již u svého cíle. A nebyli jediní.
Petr Poustevník dorazil
30. června 1096 do Cařihradu. Loupení se opakovalo. Císař je proto dal
urychleně přepravit přes Bospor do Malé Asie, kde tento špatně ozbrojený
a vycvičený lid byl pobit v první bitvě Seldžuky. Petr uprchl zpět do Cařihradu.
Na jaře 1097 dorazila před Cařihrad po různých cestách téměř čtyřicetitisícová
armáda. Byli to především normanští rytíři vedeni vévodou Robertem
Normanským, dále vojska z Lotrinska vedené Godefroyem z Bouillonu a z Flander
vedené Robertem Flanderským. A z jižní Francie přitáhl Raymond se St.
Gilles, zvaný Touluský, spolu s papežským legátem biskupem z Puy a Bohemund
Tarentský, který v letech 1081-84 porážel byzantské armády a obsadil Soluň.
Císař s nimi nejprve zkoušel
bojovat, ale byl odražen. Po slibech věrnosti, které si u křižáků vyžádal,
jim přislíbil lodě a zásoby pro vojsko. Tak křižáci oblehli začátkem května
Nikáj. Město se vzdalo 26. června, ale vzdalo se byzantskému císaři, který
přitáhl a město obsadil.
Křižáci
táhli dál směrem k Jeruzalému. Část křižáků vedená Balduinem, bratrem
Gorfroye z Bouillonu, se odtrhla a vydala se na Edessu, kterou obsadila. Tak
vznikl první křižácký stát Edesské hrabství.
![]() |
|
O krutosti války svědčí zápis z roku 1098, kdy bylo malé město na Středním
Východě "Maarrat an-Numan" přepadeno kanibaly.
"V Maarratu 1098, vojáci vařili pohanské obyvatele v hrncích, nabodávali děti na rožně a potom opékali."
Tito kanibalové byli křesťané, kteří
šli 4800 km
svou cestu za osvobození Jeruzaléma ve jménu Krista.
![]() |
|