Vojenské akce templářů
Dobytí
Jeruzaléma
|
![]() |
Křižáckým
velitelům chyběly dobývací stroje a dřevo nebylo na dosah. Odvahu jim dodal
stařičký poustevník žijící u Olivetské hory. Poradil jim, aby útok
podnikli ihned ozbrojeni nezlomnou vírou v Boha a ubezpečil je, že zvítězí.
Příštího dne ztekli hradby na severní straně Jeruzaléma. V neuvěřitelném
čase zdolali vnější opevnění, ale hned poté byli zastaveni. Pozici drželi
tři hodiny a potom se dali na ústup. Mrtvé a raněné odnášeli s sebou.
|
Ihned
začali pracovat na dvou útočných věžích a množství žebříků. Pro
letní období je typický pro středomoří horký vítr z severoafrických
stepí. Křižáci zvyklí na zalesněná evropská území se s ničím takovým
nesetkali. Spaloval jim kůži, vnikal do očí a nosu. Vody byl nedostatek a
lidé začali umírat. Skupiny vojáků byli vysílány až k Jordánu, ale ani
to nestačilo na uhašení žízně pro tolik lidí. Navíc se roznesla zpráva,
že od severu se blíží Jeruzalému na pomoc velké egyptské vojsko. Jak
mohlo patnáctitisícové vojsko vyčerpané hladem, vedrem a žízní zvítězit?
V
noci 5. července se kněz Petr Desiderius setkal s Adhémerem z Le Puy. Zesnulý
biskup Petrovi poradil, aby zanechali sporů, den se postili a obešli bosi město.
Jedině tak do devíti dnů zvítězí. Vojsko bez váhání poslechlo a 8. července
v čele s knězi a biskupy se vydal bosý průvod na cestu. Groteskní pohled na
křižáky pobavil muslimy na hradbách. Házeli po nich trus a posměšně
nosili kříže na vlastních hřbetech. Křižáci došli na Olivetskou horu a
zde postupně kázali Petr Poustevník, kněz Raimond a Arnoul de Rohes. Potom
se celé vojsko odebralo zpět v pevné víře, že město zteče do pár dnů.
Ihned po návratu se pracovalo na dokončení útočných věží. 13. července
se začali posouvat do útočných pozic. Vnitřní val byl vyplněn hlínou a
14. července byla jedna z věží posunuta do bojové pozice. Raimond z Toules
se pokusil o útok, ale jeho muži nemohli prorazit. Den nato se pokusil o útok
Godefroi z Bouillonu. Posouvali věž krok po kroku k hradbám za neustálého
deště kamenů a řeckých ohňů. Kolem poledne byli metr od hradby a zapálili
dřevěné plato na zdi, odkud muslimové metali kameny. Nastal zmatek a
Godefroi nařídil přetnout lana padacího mostu. Ihned po něm přeběhli a
rozptýlili se po hradbách. Ostatní opřeli o hradby žebříky a začali
proudit nahoru. V této chvíli nemohlo Jeruzalém už nic zachránit.
Tankred
se skupinou vojáků slezl dolů do města a otevřel jednu z bran. Čekající
vojsko začalo proudit do města.
22. července 1099 vzniklo Jeruzalémské království volbou Godfroye z
Bouilonu za krále.