Vojenské akce templářů

Dobytí Jeruzaléma  

Dobytí Jeruzaléma bylo vrcholem 1. křížové výpravy (1096 - 1099). 7. června 1099 dorazilo téměř 20. tisíc křižáků k Jeruzalému,  Byli hladoví, vyčerpaní. Když se egyptský guvernér dozvěděl o jejich příchodu, nechal otrávit všechny studny a dobytek zahnat za hradby. Všem křesťanům přikázal opustit město, aby přenechal jejich obživu na útočnících. Jeden z vypuzených byl Gerard, majitel útulku Amalfi ve městě. Ihned se spojil s velitelem křesťanů a vyzradil vše, co věděl o obraně města.

Křižáckým velitelům chyběly dobývací stroje a dřevo nebylo na dosah. Odvahu jim dodal stařičký poustevník žijící u Olivetské hory. Poradil jim, aby útok podnikli ihned ozbrojeni nezlomnou vírou v Boha a ubezpečil je, že zvítězí. Příštího dne ztekli hradby na severní straně Jeruzaléma. V neuvěřitelném čase zdolali vnější opevnění, ale hned poté byli zastaveni. Pozici drželi tři hodiny a potom se dali na ústup. Mrtvé a raněné odnášeli s sebou.  

 Ihned začali pracovat na dvou útočných věžích a množství žebříků. Pro letní období je typický pro středomoří horký vítr z severoafrických stepí. Křižáci zvyklí na zalesněná evropská území se s ničím takovým nesetkali. Spaloval jim kůži, vnikal do očí a nosu. Vody byl nedostatek a lidé začali umírat. Skupiny vojáků byli vysílány až k Jordánu, ale ani to nestačilo na uhašení žízně pro tolik lidí. Navíc se roznesla zpráva, že od severu se blíží Jeruzalému na pomoc velké egyptské vojsko. Jak mohlo patnáctitisícové vojsko vyčerpané hladem, vedrem a žízní zvítězit?

 V noci 5. července se kněz Petr Desiderius setkal s Adhémerem z Le Puy. Zesnulý biskup Petrovi poradil, aby zanechali sporů, den se postili a obešli bosi město. Jedině tak do devíti dnů zvítězí. Vojsko bez váhání poslechlo a 8. července v čele s knězi a biskupy se vydal bosý průvod na cestu. Groteskní pohled na křižáky pobavil muslimy na hradbách. Házeli po nich trus a posměšně nosili kříže na vlastních hřbetech. Křižáci došli na Olivetskou horu a zde postupně kázali Petr Poustevník, kněz Raimond a Arnoul de Rohes. Potom se celé vojsko odebralo zpět v pevné víře, že město zteče do pár dnů. Ihned po návratu se pracovalo na dokončení útočných věží. 13. července se začali posouvat do útočných pozic. Vnitřní val byl vyplněn hlínou a 14. července byla jedna z věží posunuta do bojové pozice. Raimond z Toules se pokusil o útok, ale jeho muži nemohli prorazit. Den nato se pokusil o útok Godefroi z Bouillonu. Posouvali věž krok po kroku k hradbám za neustálého deště kamenů a řeckých ohňů. Kolem poledne byli metr od hradby a zapálili dřevěné plato na zdi, odkud muslimové metali kameny. Nastal zmatek a Godefroi nařídil přetnout lana padacího mostu. Ihned po něm přeběhli a rozptýlili se po hradbách. Ostatní opřeli o hradby žebříky a začali proudit nahoru. V této chvíli nemohlo Jeruzalém už nic zachránit.

 Tankred se skupinou vojáků slezl dolů do města a otevřel jednu z bran. Čekající vojsko začalo proudit do města.

Celé měsíce strádali žízní a viděli umírat své druhy. Nikdo z nich nepochyboval, že muslimové znesvěcující posvátná místa jsou Bohu odporní. Ihned začali vraždit muže, ženy i děti. Nikdo nezůstal ušetřen. Skupina Židů se shromáždila v synagoze, aby tak odlišila svou identitu. Moc jim to nepomohlo, byli zaživa upáleni. Ulice byly pokryty mrtvými těly a hnilobný pach se šířil. Oficiální zpráva papeži uváděla, že koňům projíždějícím ulicemi sahala nečistá krev Saracénů po kolena. Když už ve městě nebyl nikdo, koho by mohli zabít, shromáždili se v chrámu Božího hrobu, aby Bohu vzdali dík za jeho velkou milost a za vítězství kříže.

22. července 1099 vzniklo Jeruzalémské království volbou Godfroye z Bouilonu za krále.