"Velice podivnou událost zažil můj otec krátce po druhé světové válce. Bylo mu tenkrát 27 roků a se svým, o třicet let starším otcem přes týden pracovali na stavbě. Bylo to poměrně daleko od domova, takže domů přijížděli jen na neděli. 

Můj otec byl ještě svobodný a všichni bydleli téměř na samotě v beskydských horách. Doprava byla špatná, a tak často museli od vlaku šlapat několik kilometrů lesem, než se dostali do své chalupy.

Toho večera, kdy došlo k oné události, také museli jít pěšky kus cesty známým lesem. Bylo to na podzim a byla již tma. Navíc oba měli poněkud nepříjemný pocit, neboť v předchozích dnech se šířily zprávy, že právě v těchto horách se potulují ozbrojení bandité, kteří mordují i místní obyvatele.

 Dva muži, otec a syn, šli zadumáni známou cestou, když náhle měli pocit, že zabloudili. Les i cesta byly nějaké jiné, než jaké tam měly být. Rozhlédli se a uviděli mezi stromy světlo. Zaradovali se, že jim aspoň někdo poradí, kde se nacházejí, aby se pak co nejrychleji dostali domů. Přišli k domku se dvěma okny zářícími do tmy. Na dvorku stály chlívky a velká psí bouda. Pomysleli si, že museli hodné sejít z cesty, neboť v blízkosti jejich samoty takový domek nikdy neexistoval.

Můj dědeček se rozhodl zabouchat na dveře, ale když se začal blížit ke dveřím, vyskočil z boudy velký vlčák, hlasitě štěkal a nechtěl nezvané hosty pustit dále.

Snad to byl úlek ze psa, který způsobil, že oběma mužům obraz domku se světly náhle zmizel. Stáli kousek od známé lesní cesty, která vedla k jejich domovu. Obraz neznámé krajiny s domkem i se štěkajícím psem, kterého oba výrazně slyšeli i všechno dokonale viděli - vše bylo pryč! Rychle běželi domů a o svém podivném vidění raději nikomu neřekli. Až když mého otce přepadla těžká nemoc, už téměř před smrtí, mi o této události vyprávěl, neboť si ji po celý život pamatoval velmi podrobně i se všemi detaily." 

Kamila z Frýdku-Místku