Třetí křížová
výprava
V
roce 1171 padla v Egyptě vláda dynastie Fátimovců a egyptským sultánem
se stal Saláhuddín, známý jako Saladin, pod jehož velením se
spojil Egypt a část Sýrie.
Saladin
vyhlásil džihád - svatou válku proti nevěřícím. Po řadě bojů uzavřel
s křižáky příměří na dobu jednoho roku. Do války vstoupil roku 1186 a
svedl bitvu u Galileji. V červenci 1187 vyhrál Saladin bitvu u Hattínu. Mezi
zajatci byl i jeruzalémský král Vít z Lusignana a velmistr templářů Gérard z Ridford, který jako jediný z templářů odešel živý.
Prý odpřísáhl Saladinovi, že proti němu nebude bojovat. I tento fakt byl
vytažen v pozdějším procesu s templáři. Saladin propustil i Víta z
Lusignana i bez výkupného, snad proto, že Vít byl neschopným vladařem.
Během
několika týdnů obsadila Saladinova vojska Akkon, Sidon, Bejrút, Gazu,
Askalon a 2. října 1187 vstoupili muslimové do Jeruzaléma. Po
vstupu se neopakoval krvavý hon na obyvatele, jak tomu bylo před téměř
devadesáti léty, ale Saladin jim dal možnost vykoupit se. Templáři, kteří
zachránili svůj majetek, měli možnost vykoupit zajatce z otroctví, ale odmítli.
Záminka? Velmistr Gérard z Ridford byl rovněž v zajetí a jen on mohl
rozhodnout o takové transakci. A tak 16 000 lidí putovalo do otroctví.
Křižáci
udrželi tři města Tyros, Antiochii a Tripolis a pět hradů,
mezi nimi Krak des Chevaliers.
|
![]() |
Následovala
III. křížová výprava (1189-92), snad nejvíce známá díky Richardovi.
Zahájil ji s obrovským vojskem Fridrich I. Barbarossa ve svých sedmdesáti
letech. Ať už Barbarossa utonul nebo dostal infarkt a následně utonul, jeho
vojsko se v roce 1190 rozpadlo bez boje. Část se vrátila domů, část založila
řád německých rytířů.
Richard
se zmocnil Kypru a spolu s Filipem II. dobyli Akkon, Tyros
a několik dalších měst. Templáři získali za pomoc Kypr, ale tento
dar byl dobře zaplacen. Richard i Filip se vrátili domů.
Templáři
díky svému hledání kompromisů a podporou anglického krále si znepřátelili
francouzského panovníka. Při vyjednávání se dostávali do styku se saracény
a nezřídka kdy to byli i jejich přátelé, na svých hradech pěstovali alchymii.
Toto všechno je stavělo do špatného světla, i když bojovali i v předem
prohraných bitvách. Snad si templáři byli vědomi toho, že křesťanské státy
v obležení muslimského světa nelze udržet natrvalo, a tak počátkem 13.
století začali intenzivně budovat své impérium v Evropě. V polovině 13.
století se templářský majetek rozkládal na jedné třetině Paříže.