Papežové
Bernard z
Clairvaux (Svatý Bernard)
|
Populární katolický myslitel jménem
Bernard měl značný politický vliv v první třetině 12.
století. Zakládající rytíři nového templářského řádu měli k
němu blízký vztah, neboť Bernard byl příbuzným jednoho z prvních
templářů, Andrého z Monbard, a jiný, hrabě Hugo ze
Champagne, mu kdysi umožnil svým darem vybudovat opatství v Clairvaux.
Bernard, později svatořečený, byl poradcem celé rodiny hrabat ze
Champagne.
Templáři se na něho obrátili
se žádostí, aby napsal pojednání o potřebě mnichů-vojáků a aby
s nimi spolupracoval na sepsání Řádu (
statutu)
jejich organizace. V těchto stanovách vyzdvihl jednoduchost a prostotu
jejich mravů a postavil ji do protikladu rozmařilého života světských
rytířů.
|
V pojednání, které o nich sepsal, říká:
„Vidíme je nečesané, zřídka myté, vous rozježený, zaprášené...
Milují koně ohnivé, ne však vystrojené, strakaté, pokryté čabrakami..."
Na jiném místě je vyzývá: „Jděte
šťastní, jděte poklidní, zažeňte s neohroženým srdcem nepřátele kříže
Kristova... V každém nebezpečí si opakujte slova: živí či mrtví, patříme
Pánu... Slavní, kdo zvítězí, šťastní, kdo se stanou mučedníky!"
|
Pojednání sloužilo jednak k náboru
dalších členů řádu, zároveň tento dokument dopomohl templářům
k tomu, že na církevním koncilu v Troyes ve Francii v r. 1128 byli
jako řehole schváleni a získali oficiální statut. |
|