Podzemní továrny DIANA GmbH

Na základě zmenšení našeho území Mnichovskou "dohodou" z roku 1938 vznikl projekt železniční tratě Brno - Křižanov - Žďár nad Sázavou.Plán na postavení 121 km dlouhého úseku železniční tratě byl přijat v listopadu 1938.Stavba tratě pokračovala velmi pomalu a s přibývajícími válečnými léty se postupně zpomalovala, až na trati zůstalo pouze několik dělníků. Přesto se podařilo vybudovat všechny tři tunely, které posléze sehrály významnou roli v našem příběhu.

	Jezírko „Kopyto“
	Opěrné zídky, jichž jsou zde plné lesy

 Na trati mezi Tišnovem a Níhovem se nachází celkem 3 železniční tunely, označené takto:

217A - tunel "jednička" (Werk I., krycí název Storch nebo Ursula) v Mezihoří .V tomto tunelu se vyráběly kompletní trupy Bf 109.

217B - tunel "dvojka" (Werk II., krycí název Storch, Gustav nebo Gerhard) mezi Kutinami a Níhovem V tomto tunelu vznikaly součásti pro křídla. Mezi tunelem 217B a 217C se nacházela kovárna.

217C - tunel "trojka" (Werk III., krycí název Stieglitz, Zacharias nebo Otto) mezi Kutinami a Níhovem.

Třetí 513 m dlouhý tunel označovaný jako „objekt 217 C” ukrýval výrobu křídel. V tunelech v době Diany nebyly položeny koleje a protože byly od počátku stavěny pro dvojkolejný provoz, byly poměrně prostorné. I z tohoto důvodu bylo v tunelech vybudováno dřevěné "patro", takže výroba mohla současně probíhat ve dvou úrovních. V horním patře tunelu 217B probíhala pravděpodobně montáž palubních zbraní - do této části výroby neměli totálně nasazení dělníci přístup.

(Pověsti hovoří o tom, že zde byla vyvíjena německá tajná zbraň. Ačkoliv toto tvrzení asi nebude zcela pravdivé, jisté je, že se v okolí nachází zajímavá a ne zcela pochopitelná stavba umělé nádrže, lidově zvané podle nepravidelného tvaru "kopyto". Nepravidelný tvar evokující přirozený rezervoár měl nádrž a zejména její okolí chránit před bombardováním, protože místo bylo z výšky jednoznačně identifikovatelné. Účel nádrže je dodnes neznámý, podle lidových pověstí zde měl probíhat výcvik
potápěčů. Nádrž mohla být využívána i jako požární nádrž nebo rezervoár pro vodní lis, umístěný v provozu Werk III. Voda do nádrže byla přiváděna 100 m dlouhým potrubím o průměru 40 cm.)

Tunely byly pro potřeby válečné výroby upraveny - vchodové portály byly zazděné a opatřené pouze malými vchodovými brankami, za touto zdí byly betonové stěny proti tlakovým vlnám. V okolí tunelu 271A vznikly další podzemní prostory, které byly po válce většinou zasypány. Z tohoto tunelu vedly dvě boční "únikové" chodby ven, z nichž jedna (nyní zasypaná) ústila vlevo od Tišnovského portálu tohoto tunelu a druhá (zazděná a nyní opět "přístupná") ústila ve svahu nad Dolními Loučkami. Od roku 1944 byly podlahy v tunelech vybetonovány.

Osvětlení tunelu zajišťovaly rtuťové lampy, zářivky a "nouzové osvětlení" ve formě 20 - 30 cm širokých pruhů fosforeskující barvy nanesené na stěnu tunelu.

V továrně pracovalo kolem 2800 lidí. V průběhu stavby trati vybudovaly stavební firmy úzkorozchodnou drážku. Trať začínala na nádraží v Tišnově a pokračovala v úrovni dnešní trati do Předklášteří a kolem říčky Loučky do Mezihoří. V Mezihoří drážka vedla jak k dřevěnému skluzu (po kterém se dopravovaly hotové trupy stíhaček dolů), tak pokračovala kolem říčky Libochůvky. 

Údolím Libochůvky s dodnes zachovanými památkami (náspy, kryty) vedla až do pracovního tábora na Kutinách. Celková délka drážky byla asi 14 km. Trať i s vybavením byla postupně rozkradena, různé její části můžeme dodnes najít v okolí (železné pražce apod.) Stejně jako bylo rozkradeno vybavení tratě, částečně takto vzalo za své i vybavení a materiál z továren. V okolí je údajně řada skleníků, bazénů a kůlen postaveno z plechu, pístů a hydraulických komponent původně určených pro stíhačky. Strojní vybavení továrny demontovala Rudá armáda a odvezla ho do Sovětského svazu jako svoji válečnou kořist. Pracovní tábor byl zřízen pro potřeby totálně nasazených dělníků na samotě Kutiny, kde bylo postaveno 28 dřevěných baráků. Zároveň zde byla postavena i kuchyně a jídelna, ošetřovna a barák pro policejní ostrahu. Jeden dřevěný barák byl určen pro ubytování 160 osob.

Po 9. květnu 1945 převzala pracovní tábor na Kutinách Rudá armáda a zřídila zde první sovětský zajatecký tábor. V něm byly zadržovány podezřelé osoby, lidé zavlečení sem ze Sovětského svazu na nucené práce. V tomto táboře bylo údajně zadržováno 3000 osob. Kromě občanů Sovětského svazu zde byli vězněni němečtí vojenští zajatci, kteří se po válce podíleli na vyklízení tunelu. Část baráků se zachovala až do dnešních dnů a byla přestavěna na hospody nebo ubytovny pro turisty.

Podle: zpráva M. Zacha Kučera (http://www.jesen.cz), 2009