V bukolické krajině podél řeky, již dnes překlenuje betonový most dálničního přivaděče pod Strážným vrchem na Lískovec, se totiž v tetelícím se vzduchu objevovala polednice. Běda sekáči, který si za poledne ve stínu zdřímnul! Kromě ztracených malých dětí neudělala - alespoň podle vyprávění starých lidí - vlastně nikomu přímo nic. Když se však šourala kolem spáče, působila síla, která z ní vycházela, tak, že se žnec probudil. Ten se tak lekl, že ztratil řeč a vydával do konce života již jen nesrozumitelné skřeky. 

Na sv. Jana, v den letního slunovratu, však dokázala škodit ještě mnohem hůř. Dovedla působit dálku na mladé hochy tak, že ten, koho si ten den vybrala, se jako očarovaný vydal pod Stráž vrch k řece - a to i tehdy, ke bydlel kdovíjak daleko a nikdy předtím v Písařkách nebyl. Polednice se takovému mládenci zjevila na lukách u řeky ne jako svraštělá, rozeschlá baba, nýbrž jako vnadná děva. Vypráví se, že takový nešťastník skončil vždy v jejím objetí. A to doslova - nikdo neví, co se s ním stalo. Už nikdy ho totiž nikdo nespatřil, ani o něm neslyšel. 

Podle: archiv KPUFO