Je možné předávat vzkazy ze záhrobí? 

S mým otcem jsme se měli velice rádi, a tato citová vazba zůstala, i když jsem se provdala téměř na druhý konec republiky a vídávali jsme se jen několikrát za rok.

 V lednu roku 1999, bylo mu už téměř 88 let, zemřel.

 Po jeho smrti jsem očekávala, že mi dá nějaké znamení z onoho "druhého světa", ale nestalo se tak. Dokonce ani ve snech, jak tomu bylo za jeho života dosti často, se mi nezjevil.

 Zajímám se o parapsychické fenomény již odmalička, i když přístup k takovéto literatuře byl v minulém režimu velmi ztížený.

Asi po půl roce od smrti mého otce jsem byla na přednášce zdejšího léčitele, se kterým se velmi dobře znám. Po přednášce jsem měla možnost s ním na chvíli hovořit, a tak jsem mu také vyprávěla o mém otci, o tom, že od jeho smrti nemám od něho žádná znamení, žádné zprávy, i když po tom velice toužím. Náš známý léčitel hned projevil ochotu se na tuto moji záležitost zaměřit.

 Za dva dny mi telefonoval, že se mu podařilo zkontaktovat se s duší mého otce, a že má pro mne následující informaci. Můj otec mi sděluje, že za svého života s velkou nelibostí nesl můj zájem o paranormální oblasti, neboť on sám věřil pouze tomu hmatatelnému. Až nyní po smrti poznal, jak se za svého života mýlil a pochopil, že mé směrování, víra v duchovní síly, byla a je správná. Ještě měl říci: "Pán Bůh je jiný, než si ho lidé na Zemi představují."

 Byla jsem tou zprávou velice překvapená, neboť nikdy jsem během otcova života, nepoznala jeho odpor k mým zájmům. A tak jsem hned sedla a o všem napsala své osmdesátileté matce, která žije s rodinou mé sestry na jižní Moravě.

 Asi po měsíci se konala u mé sestry jistá rodinná oslava, a tak jsem se opět se všemi, včetně matky, setkala. A teprve nyní jsem se od ní dověděla, že vlastně ta „zprava ze záhrobí“ od mého otce je pravdivá, neboť opravdu se tátovi nelíbily moje zájmy o parapsychologii, jen nepovažoval za vhodné zasahovat do mého života, a proto raději mlčel.

 Ještě překvapivější však byl matčin zážitek, který mi pak vyprávěla. Mohlo to být ve stejném období, kdy se náš léčitel zaměřil na mého zemřelého otce.

Matka měla v noci sen, i když těžko říct, zda to vůbec byl sen, neboť měla dojem, jako by se všechno odehrávalo ve skutečnosti.

 Věděla, že leží v posteli, když najednou pocítila, jak někdo usedá k jejím nohám. Přímo fyzicky cítila tlak něčeho těžkého. Podívala se do těch míst a spatřila siluetu svého zemřelého muže. Nebyl jako živý, spíše jakoby průsvitný, či stvořený z mlhy a slabé záře. Začal k ní hovořit. O čem hovořili si nedokázala zapamatovat, jenom ví, že ke konci té podivné rozmluvy se ho zeptala, jak se mu tam daří.

„Trochu se nudím," - odpověděl a dodal: "Pán Bůh je jiný, než si ho všichni představují. Je to zářivá koule." Pak se jeho postava začala rozplývat a ztrácet a matka měla dojem, že se právě probudila.

Tak se ke mně dostala stejná zpráva od mého nežijícího otce ze dvou různých míst, a to mne přesvědčilo, že informace jsou pravdivé a že člověk skutečně není jenom hmotným tělem. Zajímavé, a myslím i dosti důležité, je otcovo zdůraznění o tom, jak vypadá Bůh. Mám za to, že toto sdělení nebylo určeno jen pro mne samotnou.

Emilie R.