Tento příběh se udal, když mi bylo patnáct let, tedy před padesáti roky. Bylo šest hodin večer a sešeřilo se. Šla jsem ke kamarádce, kterou jsem často navštěvovala. 

Když jsem procházela vesnicí, potkala jsem malou, asi 150 cm vysokou ženu, která se ke mně pomalu blížila. Měla dlouhou bílou sukni, dlouhé rukávy a přes hlavu a ramena černý šál. Hlasitě jsem ji pozdravila, neboť se to slušelo a navíc jsem si myslela, že je to nějaká stará paní. Ona mi však neodpověděla, což se mě dotklo (na vesnici to nebývalo zvykem). Míjely jsme se u domku, ve kterém bydlela sama jedna stařenka. Zajímalo mě, kam neznámá osoba půjde, a proto jsem za ní hleděla. Vešla na můstek a mířila k domku zmiňované paní. A pak se to stalo! Najednou se rozplynula. Strašně jsem se lekla a utíkala ke kamarádce.

Vletěla jsem celá bledá do dveří a snažila se rychle vše vypovědět. Kamarádka se mi smála s tím, že vidím duchy. Jenomže za dva dny jsme se dozvěděly, že paní, která bydlela sama v domku, zemřela. Pak mi kamarádka uvěřila. A koho jsem to vlastně viděla? Podle mého názoru smrt. Často si na tento zážitek vzpomenu a je mi jasné, že jsou věci, které těžko pochopíme.

  Čtenářka E. K., Ratiboř

Děkujeme !