.

... ÚSTÍ NAD ORLICÍ  

Záhady okresu

Tajemná minulost

Zajímavé události

Podivné schopnosti

Zážitky a události

Záhady Lanškrouna

Lanškrounský zámek (původně augustiniánský klášter) byl stavěn od r. 1393 a pobořen za husitských válek r. 1420.

Bájnými zakladateli Lanškrouna byli germánští Hermudři. Poprvé pověst uvádí Václav Hájek z Libočan v Kronice české a je zaznamenána v lanškrounské městské kronice. Dle textu obsadil krajinu Hřebečska kmen Hermundrů v čele s králem Panylem a založil zde několik hradů: Lanškroun coby úkryt zlaté královské koruny, Lanšperk jako skrýš zemských práv a zbrojnici, hrad na Hoře Matky boží u Králík jako své královské sídlo. V okolí zámku často strašil přízrak zlého správce Riedla. Houpal se na zámeckých topolech, svítil při tom očima a hrozivě vyl. Ze zámku vede podzemní chodba, která ho spojuje s Novým zámkem u Rudoltic. V r. 1940 zde německá Ahnenerbe hledala pozůstatky Hermudrů a podzemní chodbu. Od r.1940 probíhaly v zámeckém areálu její archeologické výzkumy.

V kostele svatého Václava řádil přízrak zlého vrchního Riedra. Vpravo od postranního vchodu si Rieder nechal zřídit vedlejší oltář, kde se měly sloužit mše za spásu jeho duše. Mši však vždy něco přerušilo. Často praskala jedna ze skleněných tabulí. Nakonec byl oltář při opravě kostela odstraněn. Původně zde byl také hřbitov. Vznikl se založením města ve 13. stol. při tehdejším kostele Panny Marie. Lanškrounský gymnaziální profesor Mlynek si r. 1927 vyžádal povolení okresního zdravotního úřadu, aby mohl vykopat hrob vrchnostenského správce Antona Riedra a jeho syna. Cílem bylo ověřit, zda se zakládá na pravdě ta varianta pověsti o Riedrově přízraku, dle které vandrovní tovaryš vykopal na hřbitově nebožtíkovu hlavu a odnesl ji do Krkonoš, kde ji potopil do jezera. V hrobech se našly obě lebky.

Kostel sv. Anny (1700- 1705 i s přilehlým hřbitovem) podle pověsti na místě tohoto kostela stával kdysi klášter, který chtěli vyplenit loupežníci. Zálusk měli především na klášterní poklad. Klášter se však propadl do země. Od té doby tam bývalo smutno, i když tam postavili kostelíček. Teprve výstavba kostela sv. Anny situaci změnila. Hřbitov sloužil svému účelu v 18. a 19. st. a až do roku 1848 zde byli pohřbíváni zámožní a vlivní měšťané. U hřbitova stávaly ovocné stromy, které mívaly spoustu ovoce. Několik kluků se domluvilo, že půjdou v noci na jablka. Když jeden chlapec vylezl na strom a začal házet dolů jablka ostatním, spatřil, jak z věžičky kostela sv. Anny sestupuje duch a míří rovnou k němu. Vyděsil se a začal křičet. Chlapci dole se rozutekli. Vyděšený chlapec se snažil také co nejrychleji zmizet, avšak spadl a následky pádu nepřežil.

Popraviště stávalo nad Dlouhým rybníkem, bylo tvořeno šibenicí ze čtyř zděných sloupků na obvodu a jednoho uprostřed. Vše bylo zakryto stříškou. Nedaleko odtud bývala boží muka. Když průvod s odsouzencem došel až sem, začal v Lanškrouně zvonit umíráček který zvonil, dokud nedošli k šibenici. Když byl jeden lanškrounský občan oběšen pro zradu, doprovázel ho na popraviště věrný černý pes. Nedal se zahnat. Kolem šibenice prý pobíhal ještě dlouho po popravě. Teprve když šibenici odstranili, pes zmizel. Na místě šibenice pak vysadili dub šibeničák. Vedle rostla lípa, pod kterou stávali hrdelní soudci. Nakonec bylo místo proměněno v pole.Nedaleko odtud bývalo tzv. krvavé pole, na kterém se pochovávali sebevrazi.

Eduardův pramen vyvěrá v údolí lesa Obora pod Slunečním rybníkem. Jeho původní název byl Vápenný pramen. Později byl pojmenován po bývalém veliteli střeleckého spolku, purkmistru a lékárníkovi Eduardu Norbertu Erxlebnerovi, který proslul i jako významný botanik. Na lavičce u pramene prý často odpočíval. Před třicetiletou válkou žil v Ostrově bohatý a lakomý sedlák. Své bohatství prý ukryl v Eduardově prameni. Po smrti musel potopený poklad hlídat v podobě trpaslíka. Vysvobodit ho může jen ten, kdo peníze využije na humanitární účely.

Mariánská studánka je lesní pramen léčivé vody v lese Obora. Mezi Zámeckým vrchem a Lanškrounem se kdysi rozkládal borový les. Nacházel se v něm tzv. čertův kámen, mezník, který byl celý krvavý. Prý na něm sedával čert. U kamene se modlívaly děti, když šly na borůvky, aby nad nimi neměl čert žádné moci. Kterýsi dřívější majitel polí mezi Lanškrounem a Sázavou poposazoval mezníky, aby mu přibylo. Po smrti pak musel v těch místech strašit. Jeden žichlínský sedlák ho sice vysvobodil, ale sám do roka náhle zemřel. Straší zde také jezdec na ohnivém koni, který se tam zjevuje každou noc.

Nový zámek u Lanškrouna. Barokní zámek nechal vystavět Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna. Stavba probíhala v letech 1698- 1712. Reprezentativní zámek byl třípatrový, založený na půdorysu tvaru písmene H. Z hlavního průčelí vystupovaly mohutné věžovité výstupky. Každé patro mělo 14 sálů zdobených barokní štukou a nástěnnými malbami. Stavbu snad provázelo prokletí. Roku 1714 do zámku udeřil blesk a zámek vyhořel. Byl nouzově opraven, ale r. 1718 vyhořel podruhé. V roce 1756 ho nechal Josef Václav z Lichtenštejna zbořit až na třípatrovou věž se zaobleným nárožím, rozsáhlé sklepy a základové zdi. R. 1802 byl zbytek opraven a změněn v hostinec, sklepy využíval lichtenštejnský pivovar. Podle pověsti si zámek nechal postavit správce Rieder. Stavba se nedařila, zdi se bortily, a tak správce nechal na radu knížecího myslivce zazdít do každého rohu stavby živého člověka. Zámek pak dvakrát vyhořel a správce musel povolat stavitele z Itálie, aby stavbu dokončil. Ten sepsal smlouvu s ďáblem, pak ale dostal strach a modlitbou dílo čertů překazil. Nakonec zámek dokončili, na příkaz knížete ho však zanedlouho museli zbořit. Z hlubokých sklepů zámku prý vedla podzemní chodba až do Lanškrouna pod starý zámek. Za třicetileté války se tam ukrývaly celé lanškrounské rodiny z obavy před rabováním Švédů. Před více než 170 lety se mohlo projít na 300 kroků směrem k silnici z Lanškrouna do Rudoltic.

Podle: Podle: zpráva M. Zacha Kučera ( http://www.jesen.cz), 2009
 

.