|
Manžel mi náhle zemřel. Byl to pro mě šok. Žili jsme jeden pro druhého a měli opravdu krásné manželství. Abych se trochu vzchopila, nastoupila jsem do zaměstnání.
Pracovala jsem ve výborném kolektivu, který mi svým taktem pomáhal překonávat mou velkou bolest.
Na hřbitov jsem chodila denně a vždy jsem měla pocit, jako bych byla s manželem ve spojení. Cítila jsem úlevu, jako kdyby mě utěšoval.
To vše až do onoho podivného dne. Bylo to půl roku po smrti mého manžela, v červenci, a já na umovém pomníku dávala květinám čerstvou vodu. Jak jsem byla sehnutá, náhle mě něco začalo silně přitahovat blíže.
Kolenem jsem se již dotýkala pomníku a cítila mrtvolný pach. Začala jsem rozhazovat rukama a bránit se, abych nepadla na hrob.
Když jsem se celá zděšená konečně napřímila a ustoupila o krok zpět, tajemná síla mě náhle pustila. Nakonec jsem si dodala odvahu a dokončila výměnu vody, ale již se nestalo nic. Od té doby cítím vždy z toho hrobu chlad, jako když chodím k cizímu kameni.
Dnes jsou to tři roky, co manžel zemřel, ale obdobný jev se již nikdy neopakoval. Jako bych zpřetrhala to spojení.
M. Lesná, Ústí nad Labem
|
