Na pomoc urozených patronů české země sv. Václava a sv. Vojtěcha se na přelomu let 1125 a 1126 spoléhal český kníže Soběslav I., syn prvního českého krále Vratislava I. K urozenému vládci se tehdy donesla varovná zpráva, že proti Čechám vytáhl německý král Lothar III., spolu se Soběslavovým bratránkem, olomouckým údělným knížetem Otou Černým. Ten měl podle Lotharových představ nahradit Soběslava na knížecím stolci.

Soběslav se nespoléhal jen na kopí svých bojovníků, ale obrátil se i na vyšší moc. V době, kdy Lothar v rodném Sasku soustřeďoval čety svých bojovníků, Soběslavovi kaplani zamířili do Vrbčan na Kolínsku. Ve zdejším kostele se totiž skrývalo posvátné kopí sv. Václava a magický praporec, dodávající svému právoplatnému držiteli duchovní sílu. Vojska se střetla u Chlumce na úpatí Krušných hor 16. února. Českým bojovníkům se před osudovým střetem prý zjevil sám sv. Václav a okolo jeho zástavy se slétali orli, kteří si pak s křikem vybírali kořist mezi Lotharovými vojáky. V prudkém a krvavém střetu Češi drtivě zvítězili. Ota padl a nebývalý debakl utrpěly také Lotharovy říšské jednotky. Německý král po této pohromě s úlevou přijal Soběslavovu nabídku míru.

Posvátné relikvie se po bitvě s patřičnou úctou vrátily zpět do skrýše v útrobách románského kostelíku ve Vrbčanech. Podle legendy jsou dodnes skryty na mramorovém stolci v místnosti, která leží uprostřed pahorku, na němž nenápadný kostelík stojí.