(c) Klub psychotroniky a UFO - Teplice, 2007

Signály z onoho světa

V roce 1975 jsem byl měsíc majitelem nového moskviče, když mi zemřela v Poštorné teta. Jeli jsme s tatínkem na pohřeb, jak se sluší a patří. Ze severních Čech jsme cestovali bez zastávky. Když jsme v Brně míjeli hřbitov, na němž měla být teta pochována, tatínek prohodil: „Tak tady budeš, Aničko, odpočívat."

V tom okamžiku se sama od sebe otevřela přední kapota a zastínila mi výhled. Trochu mě to vyvedlo z míry, ale říkal jsem si, že se jedná o náhodu, a připouštěl také možnost, že jsem při odjezdu špatně zavřel víko.

Po dvou dnech jsme se z Poštorné vraceli zpátky domů a ve schránce na doklady si vezli po tetě na památku budík. Nenatažený, a tudíž nejdoucí.

Zase jsme jeli kolem hřbitova a tatínek pronesl: „Tak sbohem, Aničko." Málem mi vstaly vlasy na hlavě, protože v tom okamžiku se několik dní tichý budík rozezvonil.

Vzpomněl jsem si na okolnosti, které provázely náš průjezd okolo hřbitova při cestě na pohřeb, a dodnes mám pocit, že se nám na okamžik otevřely dveře do neznámé říše záhrobí.

L H., Teplice

 Podle : dopis čtenáře, Květy, 90. léta