(c) Klub psychotroniky a UFO - Teplice, 2004 

Tatínek byl s námi

 Smrt přišla k tatínkovi, když ji nejméně čekal. Život měl nesmírně rád a žít opravdu uměl. Dovedl nejenom brát, ale i dávat z celého srdce.

Po smutečním obřadu se sešli nejbližší příbuzní k uctění nebožtíkovy památky a v družném vzpomínání se — jak jinak — o jiném nehovořilo než o něm. A pamětlivi úsloví „O mrtvých jen dobré" nepadlo v malé smuteční společnosti jediné slůvko křivé. Říkala jsem si, jaká je škoda, že ty chvalozpěvy už nemůže slyšet! Dokonce v tom smyslu docela nahlas někdo zavtipkoval. Pár lidí se tomu zasmálo a řeč šla dál...

Za chvíli se ozvala rána jako z děla. Všichni přítomní se navzájem na sebe podívali, v očích otázku, kdo to čím tak nehorázně v takové chvíli uhodil. Zmlkli a teprve po delším okamžiku se zas živě o mrtvém otci rozpovídali. Původ hromového zvuku se hned neobjasnil. Ale jen pro zajímavost uvádím, že ten hrozivý zvuk vydala váza z hutního skla, jejíž dno o síle téměř deseti centimetrů puklo (bez nárazu) jako srdce kostelního zvonu. Když po úleku nebylo už ani stopy, vzala jsem umělohmotný tác s připravenými chlebíčky a postupně nabízela. Najednou se tác příčně rozlomil, pár chlebíčků se jednomu hostu vysypalo do klína — a napětí z úderu a překvapení se dostavilo znovu. To už několik hostí povstalo, že se rozloučí a odejdou. Ti vytrvalejší zůstali a snažili se opět navodit vlídnější ovzduší, když vtom se ozvala třetí rána. Společnost pobledla a usoudila, že nejspíš nějaký výrostek hodil kámen do okna balkónových dveří. Vyběhla jsem tedy na balkon, že kámen zvednu a tomu nezvedenci něco povím. Ale ani po kameni, ba ani po nějakém člověku, nebylo stopy. Podvečerní sídliště bylo opuštěné a většinou už všude v bytech zářila TV obrazovka.

Asi už nemusím psát, jak zbytek otcových přátel za sebou rychle zavřel dveře.

Znovu připouštím myšlenku, že tatínek byl s námi při pietním posezení víc, než bychom třeba věřili. A dost možná nám dal najevo, že všechny ty řeči slyší a tak docela ve všem nesouhlasí. Možná se tak ale přišel jen rozloučit a poděkovat všem za jejich účast na pohřebním aktu...

 Podle : (*) Tatínek byl s námi. Čtenářka z Teplic (Spirit, 2004)