|
Tenhle příběh se stal v našem kraji po 1. světové válce. Zámeček, kdysi původně tvrz a středověký hrad, získal obchodník s dobytkem a liboval si, že tím postoupil ve společenském žebříčku o pár pater výš.
Starý mobiliář zámku se mu líbil, historickým stylům nerozuměl, zato ho fascinoval rytířský sál s portréty bývalých držitelů. Obrazům vévodil velký barokní portrét hraběte
Jáchyma Krušperka z Krasíkova a Podmokel se širokým kloboukem s péry, hákovnicí a plnovousem. Zaujal každého, kdo do místnosti vešel, a tak se na tohoto pána, jehož rod tehdy už dávno vymřel, zeptal i nový majitel.
„Žil v šestnáctém století a proslul lovy a bohatými hostinami,"
vysvětlil mu tajemník. „Jednoho dne ovšem zastřelil laň, která měla koloucha. Dojalo ho to tak, že koloucha poručil krmit a vyrostl z něho ochočený jelínek s pentlí na krku, který ovšem jednoho dne utekl."
HRABĚCÍ JELEN
„To byl asi pán z Krušperka smutný,"
hádal dobytkář. „Nejen to,"
řekl tajemník. „Zakázal lovit jeleny a vysokou vůbec. V jeho honitbách byl občas k vidění nádherný šestnácterák s červenou pentlí, který se nebál lidí. Všichni ho ctili jako symbol panství."
„A pak ho někdo ulovil," hádal majitel.
„Přesně tak! Jeho zbytky i s parožím našli lidé v lese. Pytlák neutekl daleko. Všichni ho odsuzovali a několik lidí ho udalo hraběti. Ten ho sám zastřelil svou hákovnicí. Možná touhle," ukázal tajemník na flintu na obraze.
„A na smrtelné posteli po letech prohlásil, že toho, kdo tu kdy zastřelí šestnácteráka, stihne strašlivý trest. Prý podle pověsti krutě zemře."
Obchodníka pověst zaujala, ale nic si z ní nedělal. Byl vášnivý nimrod a střílel na vše, co se v lese hnulo, ovšem dle místních se šestnácterák v okolních lesích neobjevil čtyřicet let.
Toho podzimního dne si vyšel na čekanou se svým hajným a stalo se, co v kraji nikdo nepamatoval. Na mýtinu vyšel nádherný jelen, jehož silueta byla v měsíčním světle výborně patrná. Možná si dobytkář na pověst i vzpomněl, v každém případě zaváhal jen na vteřinku a lesem se rozlehla rána z kulovnice. Jelena naložili na káru a dobytkář poslal hajného s úlovkem domů. Sám se uvelebil na posedu. Co kdyby přišel ještě třeba divočák? Nebo liška?
NOČNÍ VÝSTŘEL
Hajný ještě nedošel na zámek, když uslyšel další výstřel. Ten se ale činí, pomyslel si. Jenže dobytkář se nevrátil ani v noci, ani ráno. Našli ho až po poledni pod posedem. Byl mrtev, břicho potrhané od rány z brokovnice. Nedaleko v lese našli krásné rudé péro, jako od pštrosa.
Soudní lékař zjistil, že dobytkáře nezasáhly broky, ale sekané olovo.
„Tímhle nikdo nestřílí," shodli se místní.
„To by musel mít předovku jak za Napoleona. Nebo ještě mnohem dřív!"
Od té doby už vysokou v lesích kolem zámku zase nikdo nestřílel. Zvláště když podle starých fotografií četníci zjistili, že na obrazu hraběti Krušperkovi chybí na klobouku jedno červené péro.
|
