|
Celou tuhle historii mi vykládat před lety strýček. Občas se přičešte z města stavoval v místní hospodě ve vesnici L. Dal si jedno pivo a šel domů. V hospodě jej však velice často místní karbaníci lákali ke hře. Strýček se však vždy bránil a ubránil. Ke kartám měl obrovský odpor a vy možná chcete vědět, proč. Říká se, že karty nelžou a ono na tom asi něco bude. Strýček mi svůj odpor ke kartám, které nazýval čertovými obrázky, vysvětloval takto:
„U nás ve vesnici žila jedna postarší žena, byla to kartářka. Byla to podivínka, lidé se jí báli. Vždycky, když o ní hovořili, nechyběl výraz - ta stará čarodějnice. Nabízela různé koření, léčivé rostliny, a také za peníze vykládala osud z karet. Většinou se jí podařilo na věštění z karet nalákat mladá, hloupá a naivní děvčata. Tyhle ty holky samozřejmě zajímalo, jakého budou mít ženicha, kolik budou mít dětí, jakého věku se dožijí atd. Kartářka byla známá po celém okolí a byla to ženská mazaná, která moc dobře věděla, ke komu může jít a ke komu ne. Někteří sedláci ji nemohli ani cítit, a jim by nemohla překročit ani práh stavení. Sedláci se báli, že jim uhrane dobytek. Jednou, bylo to na jaře, se ženil náš blízký příbuzný. Rodiče mě vzali na svatbu s sebou. Všude bylo plno jídla a pití, všude se povídalo, veselilo a smálo.
Ženich, Karel K. nebyl ani vlastně sedlák. Měl sice pole o malé výměře, ale o hospodářství se mu až dosud starala jeho žena, která před rokem zemřela. Karel K. jinak pracoval ve strojírnách, které prováděly montáže mostů všude po světě. Doma byl tedy ne příliš často. Peněz měl však dost a dovedl jich užívat. Na svatbu přišla i kartářka, kterou ženich přivítal a z jejího kartářského umění si dělal legraci. Tvrdil, zeji přežije, a že mu to klidně může vyložit. V tu chvíli, jak to řekl, zavládlo v místnosti naprosté ticho. Kartářka přišla ke stolu, sáhla do kapsáře a na stůl položila karty. Vyzvala ženicha, aby sejmul. Ženich ji poslechl a několikráte karty sejmul. Kartářka pak vzala karty, pár svrchních obrátila a posměšně prohlásila, že nikoliv ženich ji, ale ona přežije ženicha. Ženich se strašně smál, měl už trochu v hlavě, praštil do stolu pěstí a na kartářku se rozkřikl s tím, že ona je jednou nohou v hrobě a jeho v rozkvětu sil bude posílat na onen svět. Kartářka opáčila, že ona ho na onen svět neposílá, že tam půjde on sám, že spadne do propasti, do hrozně hluboké propasti. Přítomná nevěsta, když to slyšela, zbledla jako stěna a nikdo v místnosti najednou neměl chuť žertovat. Všichni zaraženě mlčeli a bylo po náladě. Ženich však mávl pohrdavě rukou, že tomu nevěří, že to jsou jen babské tlachy. Nakonec však chtěl vědět, kdy se to má stát. Kartářka sejmula dvě svrchní karty, podržela je chvilku v ruce, podívala se na nás, že jsme byli z toho všichni zkoprnělí, a pak nám ukázala dvě desítky. Kartářka tvrdila, že se to stane dvacátého.
Po svatbě jel ženich na stavbu mostu někam do rakouských Alp. Novopečená nevěsta se s ním nerada a těžko loučila. Prosila ho, aby nejezdil. Ženich si však nedal říct a nakonec přece jel. Ostatní jsem se dozvěděl až z druhé ruky. Co se stalo? Hovořili o tom ti, kteří s ním byli na stavbě mostu přes údolí v Alpách. Údajně se vše stalo 20. dne v měsíci, při dokončení stavby. Karlu K. se ten den do práce moc nechtělo. Pracoval pomalu, byl neklidný. Ten den bylo pořádné horko, dusné vedro. A pak se to stalo. Chytil se za srdce a najednou se skácel. Zavolali lékaře, ale už mu nebylo pomoci. Vše by se možná dalo vysvětlit tím, že se jednalo o infarkt z horka, nebo ze strachu, jenže když odvážel pohřební vůz jeho tělo v rakvi, v ostré serpentině se zřítil i s rakví do hluboké propasti, která byla u cesty."
A. K., Stříbro
|
