Badatelé a jejich činnost

Po stopách jedné pověsti

V časopise Hamelika,který vychází v Mariánských Lázních, ing.Richard Švandrlík uveřejnil přes dvě stě pověstí z chebského a tachovského okresu. Mne velice zaujala pověst č. 78, ”Propadlý Tuřův hrádek na vrchu Tři kříže”. Protože na žádné mapě takový název nebyl a plánští obyvatelé o něm také neslyšeli, rozhodl jsem se tento vrch najít. Pověst mne nasměrovala na jih od Plané a tak jsem začal procházet vrcholy kopců od vesnice Týnec směrem na Planou.   

Až těsně před Planou na jednom kopci mi virgule kývla, že se nacházím na vrchu “Tři kříže”. Tento vrch se nalézá za hned za posledním domem na levé straně od silnice na Černošín. Ale na to,že by se tam měl kdysi nacházet “Tuřův hrádek” virgule nechtěla kývnout. Na ten virgule kývla až na zajímavém místě asi 500 metrů jihozápadně od Tříkřížového vrchu. Místo o kterém se domnívám, že tam stál Tuřův hrádek se nachází nad starou cestou, která spojovala Brod nad Tichou s Planou u M.L. Na plošině mi virgule určila místo,kde byla studna hluboká přes 30 metrů. Z plošiny je nádherný výhled do krajiny a tím tam mohl být strážný hrádek,který chránil přístupovou cestu do Plané. Na této plošině kdysi někdo udělal lavičku na sezení.Jako podstavce pod lavičku použil kameny z gotického portálu nějaké stavby. Možná právě z Tuřova hrádku. K hrádku vedla ve svahu ještě nyní dobře patrná cesta. Obě místa, které určila jen virgule, se nachází v těsné blízkosti Plané. Stojí za prohlídku a na nich se můžete přenést do pověsti, kterou přeložil ing.Richard Švandrlík.

78. Propadlý Tuřův hrádek na vrchu Tři kříže

Jižně od Plané se zvedá nad údolím potoka Tuřa (Turscha) vršek, který býval ozdobený třemi vysokými kříži, k nimž vedla pohodlná cesta. Západní svah byl osázen hruškami a křovisky. Na tomto vršku stával pevný hrádek, jehož majitel byl nebezpečný loupeživý rytíř Tuřo, který z celé krajiny i pro město Planou vytvořil nejistý a obávaný kout. Jeho krutost neznala mezí. O půlnoci přepadal město Planou, zapaloval stavení, obyvatele odvlékl na svůj hrádek, kde pak nalezli v hladomorně smrt hladem. Svou zlobu si vyléval nejrůznějším způsobem. Přepadal domy, z postelí vytahoval děvčata, která odvlekl na zámek a předhodil je svým opilým nemravným kumpánům. Kdyby se dívka bránila, vhodil by ji nemilosrdně do hladomorny. Plánští měšťané se na noc opevňovali ve svých domech, protože věděli, jakmile odbije půlnoc, vpadne zlosyn Tuřo se svou rozdivočelou čeládkou do uliček Plané. Řádil tak, že se všeobecně věřilo, že je to sám ďábel. Proto se ve Petropavlovském kostele v Plané lidé modlili, aby je všemocný Bůh uchránil a osvobodil město od tohoto soužení.

Když jednou celá obec klečela na kolenou a prosila Boha o záchranu před ďáblem, začala se náhle třást země a ozvalo se temné burácení odněkud z dálky a pak následovalo podivné ticho. Všichni smrtelně zbledli a nikdo se neodvažoval vyjít z kostela. Za chvíli vběhl do kostela pastýřský jinoch a sděloval bázlivým radostnou zprávu, že se propadl do země hrádek loupeživého Tuřa a s ním i jeho čeládka. Všichni děkovali Bohu za osvobození. Po hrádku nezůstalo ani stopy.

Avšak Tříkřížová hora se prý v určitý čas otvírala a z díry vycházel tak strašlivý hlomoz, že každý odtud prchal. Kdo byl zvědavý, zahlédl v otevřené díře množství světélek, snad zrcadlící se zlato. Kdo by vlezl do díry. dostal by se do rukou zlosyna Tuřa, který prý pod zemí ve vrchu řádí tak jako kdysi na zemi.

Podle jiné pověsti o zlém Tuřovi jednoho dne vyšla tři děvčata nasbírat dřevo do blízkého lesa, byla přepadena Tuřem a jeho kumpány a odvlečena do zámku. Zde byly všechny tři nelidsky mučeny a když zemřely, krutý Tuřo vyřízl každé z nich srdce a poslal je radě města Planá s přáním dobrého oběda. Po této ukrutnosti se shromáždil rozezlený lid a vytáhl, posílen dalšími z Tachova a širokého okolí, před hrádek, který dobyl. Loupežníci byli pochytáni a na náměstí popraveni sekerou. Na paměť této události byly prý do Dolní brány zazděny dva kameny.

O hrádku existují ještě jiné pověsti. Na Tříkřížovém vrchu prý stával kdysi klášter, který byl první zařízení toho druhu v kraji. Ale obyvatelé kláštera odvrhli katolickou víru a když mniši chtěli vést podle svého nového ritu obětní mši, propadl se klášter do země.

Jeden kominík kdysi procházel kolem vrchu a spatřil náhle nádherný kostel v listoví. Dveře byly otevřeny a tak vstoupil dovnitř a viděl lavice plny návštěvníků, kteří se modlili podle starobylých zvyků a vrhali zraky k oltáři. Kněz stál nad oltářem a četl vysokým hlasem modlitby. Také kominík klekl na kolena, když kněz zdvihl kalich, ale potom jen slyšel hrozivé praskání a ztratil vědomí. Když se probudil, ležel na svahu Tříkřížové hory. Byl to sen nebo skutečnost? Dlouhou domu ležel nemocen a teprve na smrtelné posteli vyprávěl, co se mu vlastně na Tříkřížovém vrchu přihodilo.

Jakási žebračka náhle zmizela. Protože byla naposledy spatřena na cestě ke Třem křížům, od úst k ústům běžela pověst, že zmizela uvnitř vrchu. Našli ji však na jaře zmrzlou, když tály ledy na Tuřovském potoku (Turschabach).

Michael URBAN připomíná, že údolí, táhnoucí se od zámeckého parku až k Brodu, se nazývalo Tuřovo údolí (Turschathal). Na kraji Plané byl Tříkřížový vrch (Dreikreuzberg). 

František Soukup, 

Klub hledačů HP, Tachov