O klubu
Památky minulosti
Současné záhady
Pozorování UFO
Přírodní anomálie
Pověsti
Psychotronika
Svědectví
Pomozte
Kontakty
 

     Svědectví 

Kdo se to vrhl do propasti ? 

- podivné setkání s neznámou ženou 

Bylo to v roce 1984 nebo 85, tento časový údaj prosím jen orientačně, podle narození naší fenky Myšky. Vím jen, že to nebyl ani podzim, ani zima, nejspíš tak konec jara nebo nejpozději začátek léta. Pro ten průběh, tak neobyčejně zvláštní, utkvěl mi z této události v paměti jen samotný děj, jehož jsem se stal účastníkem, nebo, chcete-li, náhodným svědkem.

Ale k věci: šel jsem tehdy s naší Myškou do starého lomu, vysoko do kopce, procházkovou trasou, kterou již po léta chodíváme. Vyšli jsme z louky do horní části hlavní sváženky a poté odbočili nalevo malou sváženkou vzhůru. 
A jak tak jdeme, zpozoruji, že v jámě po vyrabovaném lomařském vratu  je jakási dívka. Bylo mi nápadné a trochu divné, co tam ta dívka dělá. Zdálo se mi, že si to tam nějak prohlíží, jako by to zkoumala. Každý normální člověk, který tou cestou vzhůru kolem prochází, do té jámy nanejvýš jen zběžně nahlédne. Jakmile nás ta dívka spatřila, vylezla z jámy až podivuhodně lehce ven. Když jsem ji pozdravil, odpověděla jen nepatrným pokynutím hlavy, aniž by co řekla. Pohlédla vlevo, na statný smrk, opatřený žebříkem. Pár vteřin si jej prohlížela, jako by odhadovala, co to má být, k čemu to má sloužit? Když jsem zpozoroval její zvláštní zájem, letmo jsem jí napověděl, že je to myslivecký posed. Dívka učinila nepatrný posunek levou rukou, jako že rozumí, ale stále ještě nepronesla ani jediné slovo. 

Šli jsme mlčky pár kroků vedle sebe. Pěšinka vzhůru do kopečka se zužovala. Já jsem dával dívce přednost, aby šla první. Dívka naopak gestem ruky vybízela mne. Vycítil jsem v tom ženskou opatrnost. Šli jsme tedy s Myškou první a dívka v patách za námi. Měl jsem pocit, že si mne zezadu nějak pozorně prohlíží. Když jsme oba vyšli pěšinkou vzhůru, chtěl jsem na tu dívku konečně promluvit, ale stále ještě jsem se ostýchal. Nevěděl jsem, jak a čím vůbec začít. Ta dívka se zdála být ve věku asi 22 - 24 let, vysoká 172 - 174 cm, štíhlá, sportovní typ, kaštanových vlasů, prostého účesu. Podle tváře se cizinkou být ani nezdála. Bylo jen nápadné to, že doposud nepronesla ani jediné slovo, které by zjednalo konečně jasno, co je vůbec zač. Nejpodivnější na ní bylo to její oblečení: Jakási moderní kombinéza a ty její boty. Kombinéza byla úplně prostá, zvláštního střihu, zelenavě šedé barvy, dokonale přizpůsobená lesnímu prostředí, zhotovená z nějaké zvláštní, na první pohled nepromokavé textilie, kterou jsem neznal. Ty její boty nijak moderní nebyly, ani v nejmenším. Zato se zdály být velmi praktické, jakoby šité na míru. Kopírovaly přesně tvar její nohy.

Již již jsem chtěl dívku oslovit, ale ona to okamžitě vycítila, možná i předvídala z mé strany nějaké zvědavé  či indiskrétní otázky. A nebo… že by byla cizinkou, nerozuměla česky a chtěla se rozhovoru vyhnout ? Opožděně jsem si v duchu připouštěl, že to mohlo být i takhle. Když se mi již otevírala pusa, že na ni promluvím, tak mne předběhla a zareagovala velice bystře a energicky po svém. Zpozoroval jsem, jak vytáhla z levé kapsy jakýsi předmět a úkosem pohlédla na mne, zda jsem si toho povšiml. Při vší mé zvědavosti nechtěl jsem být takový, abych se mermomocí pokusil to zvědět. Dívka držela předmět v levé ruce a schovávala jej za tělem, takže se mi jej nepodařilo zahlédnout. Když jsem trochu poodstoupil, abych přece jen uviděl, co to tam tak skrývá, učinila dívka malý pohyb rukou, aby předmět skryla ještě lépe. To mne tak trochu začínalo zlobit, ale nedal jsem to na sobě znát. 
Můj pes na vodítku zneklidněl a táhl mě pryč. Dívka se pozastavila a měřila svým zrakem nějaké ty metry před sebou, zešikma k okraji lomové propasti. Řekl jsem si: Co to dělá ? K mému velkému údivu poodstoupila asi dva a pů1 kroku vzad, přičemž mi blesklo hlavou: Co to chce dělat? Co zamýšlí? Dívka se pojednou přikrčila, zčista jasna vyrazila prudce vpřed, jako ta nejlepší sprinterka. V trysku přeběhla těch pár metrů a velkým protáhlým obloukem se vrhla do lomové propasti, hluboké asi 8 - 9 metrů. To se odehrálo tak děsivě rychle, že mne to doslova přikovalo k zemi. Stačil jsem jen strašně vykřiknout !
Dívčin skok byl jen dílem okamžiku. Při rozběhu velice rychle a intenzivně pracovala nohama i rukama. Nohy jako by jí to nadnášelo samo. První fáze jejího letu vzduchem nad propastí byla velice prudká, razantní. V druhé fázi jsem již s velkým ulehčením a zároveň překvapením pozoroval, že svůj let vzduchem zbrzdila a zpomalila do rychlosti přistávajícího parašutisty. Ve finiši toho skoku na dně propasti, kam dopadala dokonce ještě zpomaleněji. To jsem zpozoroval poté, co jsem se dvěma, třemi skoky ocitl na horním okraji propasti. Jak dopadla dole na nohy, doslova se rozplynula a zmizela.  

V těchto momentech jsem prodělával celou sérii šoků, jeden za druhým. Dívka tam dole nezmizela naráz, v jedné vteřině či okamžiku. Bylo zrakem patrné, jako by se její tělo jako by se její tělo rozplývalo až do úplného zneviditelnění. Moje mysl těmito záhadami a velmistrovskými kousky úplně znejistěla a zchaotičtěla. Div jsem se netloukl do hlavy, zda mne nešálí smysly. Nikdy jsem na podobné zázraky nevěřil, a tady najednou, z ničeho nic, tohle všechno. Ať jsem se rozhlížel sebevíc dopředu, dozadu, do stran, nikde jsem ji již nezahlédl. Jakým vědeckým zázrakem se jí podařilo rychlost jejího letu vzduchem tak úspěšně, efektivně a pohotově zbrzdit, aby dopad nohou a těla byly snesitelné ?

Domnívám se (a všechno pro to i svědčí), že v tom rozhodující úlohu sehrál dotyčný předmět - pravděpodobně malý ruční přístroj o velikosti ruční svítilny - který dívka skrývala přede mnou tak šikovně, že se mi jej ani koutkem oka nepodařilo zahlédnout. Musela jej mít na své levé ruce zavěšený pro případ, aby jej buď z neopatrnosti nebo při větším náporu neupustila. V jednu chvíli předtím jsem postřehl, že k zavěšení tohoto přístroje na levou ruku pokradmu použila svoji ruku pravou. Při tom mě po očku sledovala, zda jsem si toho povšiml. 
V okamžiku jejího letu nad propast levou ruku s přístrojem předsunula před tělo. Při zbrzdění svého letu držela přístroj již obouručně před tělem a směrovala jej dolů k zemi souhlasně s pádem svého těla. Jak to tedy fungovalo? Přesně určit to nelze. Lze předpokládat, že jakýsi neznámý druh silového proudění paprsků vysílaný tímto ručním přístrojem v určité koncentraci či rozptylu vzhledem k místu dopadu vyvinul potřebný odpor, jehož výsledkem byl zpomalující pád dívčina těla. Přibližně touto variantou, ze všech nejpravděpodobnější, možno vysvětlit, v čem spočívala technika jejího letu v okamžiku manipulace rychlosti řízeného pádu. Z místa, kde jsem stál, jsem jen s velkým napětím pozoroval, jak se její tělo, natočené ke mně zprvu bokem a pak zády, prudce mihlo vzduchem a v následující, již zpomalenější fázi letu její ruce byly předsunuty před tělem. Ačkoliv to nebylo možno spatřil, jisté nachýlení horní poloviny jejího těla svědčilo o tom, že ručním přístrojem manipulovala již obouručně, směřujíc jej k místu dopadu. 

Vzniká otázka: Co obsahoval - jaké minizařízení - dívčin ruční přístroj? Pracuje s jakýmsi neznámým druhem antigravitace ? Otázku můžeme položit i takto : Jaké energie využívá ?

Od té doby uplynulo asi 14 let. Co jsem se tam na ta místa od tohoto skoku za ta léta nachodil, co jsem se tam nakoukal do všech možných stran a směrů, ale po té záhadné dívce ani vidu, ani slechu. 

Vladimír D., Semily (archiv KPUFO)

(c) Klub psychotroniky a UFO Semily, 2004