|
|
Svědectví
Mlha a kámen zvláštního
tvaru |
svědectví
starého muže - stalo se v Semilech roku 1995 |
Tento
příběh zaslal ze Semil velmi starý muž. Sdělil, že se musí
svěřit s případy, které musel chránit ve své paměti tak
dlouhou dobu.
|
"Za
jedné procházky lesem s mými psy přišel jsem k mohutnému
habru, který tady jako starý, věkovitý veterán, objemný a
svalovitý, jediný svého druhu v těchto lesích, až do dneška
přežívá. Kousek od jeho kmene našel jsem čedičový kámen
zvláštního tvaru, který svým zašpičatěním jako by ztvárňoval
ševcovské kopyto nebo i středověký střevíc. Pomýšlel
jsem na to, vzít si jej domů na zahrádku.
|
Neudělal
jsem to hned. Plynuly dny a týdny, ale ten kámen mi nedopřával
klidu. Neustále se mi nějak připomínal. Až jednoho dne
koncem léta jsem se pro něj do lesa vypravil. V ten den jsem měl
mimořádně šťastný lov, ale v samotném závěru toho dne
již nemohlo být o štěstí ani řeči.
|
Vyšel
jsem se psy do lomu, nahoru do míst, kde tomu říkávám
"Za doubkem". Také tam ten doubek je, vzrostlý, krásný
a zelený. Když jsme tam došli, něco se mi tam nezdálo být
v pořádku. Nahoře na louce, na luční rovince, vroubené z
jedné strany hložím a dlouhou linií ořeší, z druhé
strany lomovou strží porostlou stromy, byla nějaká mlha. Té
mlhy tam vlastně byla dvě pásma. Vpředu, v menším a sevřenějším
prostoru rozšířenějším, s odstupem takových 15 - 20 metrů
pásmo druhé. Přemýšlel jsem, jak, odkud a z čeho se tam ta
mlha mohla vzít ? Počasí předtím po mnoho dní a možná i
po celý měsíc bylo krásné a suché. Po celý ten čas
nezapršelo, a najednou zde ta mlha! Z čeho ?!
|
Jezeďáky
s traktorem předtím slyšet nebylo. Ti s nějakým jejich umělým
práškováním zde nepobyli. Vstoupil jsem na louku a jdu k té
mlze. Když jsem do ní hrábl rukou, s údivem jsem pocítil,
že to opravdová mlha není, ačkoliv tak věrným
dojmem navenek působila. Byl to jakýsi chemický rozptyl,
dokonce velmi teplý a suchý. Po promnutí prsty jsem pocítil,
že je to chemický granulát. Chemická látka rozptýlená do
mlžné konzistence, tedy mlha umělá, záhadná už tím, že
byla mnohem teplejší a sušší jak vzduch v okolním prostoru
nezamlženém. Zpovzdálí to až podivuhodně působilo
naprosto věrným dojmem mlhy skutečné. Musel jsem s uznáním
říci: "Napodobení až neskutečně dokonalé!" Když
jsem ponořil levou ruku hlouběji do zamlženého prostoru, pocítil
jsem na vteřinu, že jsem se prsty dotkl čehosi pevného a
hmotného. Nikomu bych nepřál tak šokující překvapení. V
okamžiku tohoto dotyku rukou dostal jsem velkou ránu a celou
levou ruku mi to jak bleskem odmrštilo, až se mi prudce mihla
před tělem. Lekl jsem se a utrpěl nervový šok. Byla to pořádná
lekce za moji zvědavost. Poodstoupil jsem prozatím stranou,
moji psi mě z toho místa táhli pryč. Přemýšlel jsem, co
za čerta může být v té mlze skryto ? Začalo být stále zřejmější,
že je to tam zašité a mlha tomu slouží coby kamuflážní
úkryt. Přestože to bylo spojeno s rizikem, nechtěl jsem to
vzdát. Rozhodl jsem se přijít věci stůj co stůj na kloub.
Nechtěl jsem ale přijít zbytečně k úrazu, to se rozumí.
Podle toho, s jakou silou mi to odmrštilo ruku, dávalo to znát,
že by to bylo schopno odmrštit nohy nebo tělo. Nutno tedy
postupovat co nejopatrněji!
|
Vstoupil
jsem opět do té mlhy znovu, a pomalu, pomaloučku ponořoval
do ní ruku. A vtom jsem pocítil, že prsty mé ruky jsou čímsi
jakoby magneticky odpuzovány, nemohou již volně směřovat
dolů. Prsty mé ruky i neviditelný předmět dole pod nimi
jako by byly nabity shodnou polaritou a magneticky působily vzájemně
rezistentně, neboli se odpuzovaly. Chtěl jsem mermomocí to
hmotné, nacházející se níže, spatřit vlastníma očima.
Pustil jsem své psy a nechal je zatím odběhnout. Vstoupil
jsem opět do té mlhy a pomalu, velmi pomalu, doslova po
centimetrech, jsem do ní shýbal hlavu, napínaje zrak. Teprve
až docela zblízka jsem to spatřil:
|
Byl
to povrch diskovité základny mimozemského objektu tvaru létajícího
talíře. Když jsem pootočil hlavu do horizontální polohy,
uviděl jsem na kus plochy objektu s výsečí jeho diskovitého
zaokrouhlení. Samým vzrušením a překvapením to se mnou až
zachvělo. Byl jsem jedním z moc mála lidí, kteří si to očichali
takhle zblízka. Mlžná chemikálie, mně neznámá jakýsi
jemný granulát, byla nad povrchem tohoto UFO magneticky
odpuzována do výše cca 15 cm právě tak, jako prsty mé levé
ruky. Toto dalo vzniknout vakuové vrstvě, ve které bylo možno
z celkového rozměru objektu při horizontálním vyklonění
hlavy z bezprostřední blízkosti spatřit alespoň část, tj.
výseč toho disku.
|
Poodtáhl
jsem hlavu, abych si po tom velkém nervovém vypětí trochu
odpočinul. Po chvíli, již klidnější, ponořil jsem do té
mlhy hlavu opět a přiblížil až nad samý povrch objektu.
Nezbývalo, než se znovu podívat a ujistit, že to, co jsem
spatřil napoprvé, je pravdou.
|
Při
prvním pozorování mne nejvíce udivilo, že při stočení
hlavy do vodorovné polohy je možno spatřit mírné zaoblení
objektu až do vzdálenosti cca 2 až 2,5 metru. Tímto opakovaným
pozorováním jsem nabyl jistoty, že viděný objekt je nade vší
pochybnost reálný. Barva objektu, jak se jevila pod příkrovem
mlhy, byla tmavší. Z kruhové nástavby, jakou objekty UFO
diskovitého tvaru zpravidla mívají a která se i zde dávala
tušit, jsem pro velmi obtížný přístup a zamlžení nezahlédl
vůbec nic. Po tom všem jsem si teprve uvědomil, že by se to
bývalo dalo prověřit docela obyčejně, a to opatrným
dotykem dlouhou smrkovou větví. Podle výseče, kterou jsem měl
možnost vlastníma očima pozorovat, rozměr celého tohoto
objektu bych odhadl v průměru na 5 - 6 metrů.
|
Byl
jsem rád a velmi spokojen už tím, co se mi podařilo odhalit
a pozorovat. Odešel jsem pak ještě k dalšímu zamlženému pásmu,
který jsem ihned prověřil. Mlha zde byla již prořídlá, průhledná,
v ní prázdno. Vrátil jsem se tedy zpět na své původní místo
u objektu. Moc rád bych býval spatřil někoho z mimozemského
letounu přicházet či odcházet. Podvědomě jsem cítil, že
tito mimozemšťané jsou rasou lidskou, dobrou a mírumilovnou,
že bychom si rozuměli jako bratři. Nevěděl jsem a nemohl
také odhadnout, dojde-li ke startu lodi. Nikoho jsem se nemohl
dočkat. Moji psi byli již velmi netrpěliví a neklidní, táhli
mne pryč. Řekl jsem si, že si na chvíli odskočím do lesa
pro ten vyhlédnutý kámen, a co nejrychleji se vrátím. Právě
v okamžiku, kdy jsem tam v lese kámen vkládal do batohu,
ozvalo se jakési zašumění. Všichni tři moji psi jako na
povel otočili tím směrem své hlavy a velmi napjatě a ostražitě
naslouchali. A já již tušil, k čemu tam došlo. S těžkým
břemenem na zádech pospíchal jsem co nejrychleji zpět. Vrátil
jsem se, žel, pozdě. Start UFO jsem propásl. Vzlétli !
"Mlha" byla již rozptýlená zcela průhledná,
prostor uvnitř prázdný. Teď už to bylo jasné. Museli být
uvnitř !
|
Domů
jsem se vracel s pocity zklamání a smutkem v srdci. V následujícím
období jsem si ani nedovedl představit, že bych se o tomto svém
případu mohl někomu, třeba jen slovem, zmínit.
Co by si pomysleli? - Blázen, cvok! Ach, kdyby tak moji
pejskové, tito 3 moji němí druzi, mohli promluvit ! Zajisté
by mi dosvědčili, že tam nahoře, na té mýtině mezi lesy
ucítili něco velmi a velmi zvláštního a vzácného … a že
v tom zhuštěném čase táta té jejich malé psí smečky prožil
jedno z největších dobrodružství svého života.
|
|
Vladimír
D., Semily (archiv
KPUFO)
|
|
(c)
Klub psychotroniky a UFO Semily, 2005
|
|