Za francouzských válek na začátku 19. stol přišli do Svobodovic statku ve Lhotě dva cizinci, dorozuměli se s domácími lidmi, že se chtějí zmocnit pokladu na Radči, byli prý to černokněžníci, vyžádali si tři černé slepice, vzali sebou tři černé svíci a zaříkávací knihu. Na hradě rozžehli svíce, odříkávali z tajemné knihy, aby zaklely duchy. Nesměli promluvit vůbec, duchové je pokoušeli, hovořili na ně hlasy známých přátel i rodičů, marně, nezlámali cizinců. V tom o hrůza, vidí nad sebou velikánský mlýnský kámen vznášeti se na tenoučkém provázku. Poděsili se, vykřikli a tak prohráli. Duchové nabyli nad nimi moci, pronásledovali je jako ptáci ženou se za nimi od hradu. Tu jim posloužili černé slepice. Házeli je za sebe a tak zdržovali duchy. Už byli u Lhoty když za sebou hodili poslední slepici. To bylo jejich spásou. Staří lidé vyprávějí tu pověst a vždycky říkají : S duchy není radno žertovati.