Neuvěřitelný sen

  Toho dne jsem se vzbudila nad ránem celá vyděšená. Zdál se mi velmi podivný sen. 

Vše se odehrávalo jakoby v mlžném oparu. Šla jsem sama pustým hřbitovem. Když jsem se přiblížila ke kostelu, poznala jsem, že se jedná o centrální hřbitov v Plzni. Ze široké hřbitovní cesty jsem odbočila mezi hroby. Mlha se najednou rozestoupila a já jsem zcela zřetelně rozeznala houf postav sedících na deskách hrobů. Byli to muži, ženy i děti různého stáří. Oblečení byli také všelijak: Někdo v zimní bundě, jiný letně, další v domácích šatech a dost jich bylo dokonce v pyžamech. Byli rozesazení do kruhu a člověk uprostřed (stařec s dlouhými vousy) říkal nějaká slova a přitom ukazoval na jednotlivé postavy.

Přišla jsem blíž a rozeznala s překvapením slova dětského rozpočitadla. Stařec právě říkal: „Na koho to slovo padne, ten musí jít z kola ven!" Při těchto slovech ukázal na staršího muže v pyžamu. Muž hned začal plakat a naříkat. „Já ne, já nechci. Ne!" Ostatní mu ale odpovídali: „Musíš, jdi, musíš jít!" Vtom jsem se z děsivého snu probudila. Do rána se mi už nepodařilo usnout a sen ne a ne vypustit z mysli. Ještě pod jeho dojmem jsem se ráno vydala na nákup. Jdu po schodišti a najednou jsem hrůzou vykřikla! Proti mně stoupali muži s rakví. Starší muž z našeho domu nad ránem zemřel.

Miroslava S., Zbiroh

Z časopisu Spirit, č. 23/2004