Ve zříceninách
hradu byl údajně ukryt velký poklad střežený zakletým duchem hradního pána
a Bílou paní libštejnskou. Byli na hradě kdysi zavražděni pánem z Krašova
a jejich kosti byly vhozeny do hlubokých sklepů. Z jejich zakletí je
vysvobodil rolník jménem Klouz, což byl jedenáctý potomek nevinných
obětí. (Podle jiné verze pouze pochoval jejich kosti). K hradu se váže i
varianta pověsti o ženě, jež zanechala svědíte v místnosti s pokladem a až
po roce se s ním mohla setkat.
Několik místních
sousedů se kdysi domluvilo, že vyzvednou libštejnský poklad. Za tím účelem
se každý postní pátek modlili ve zříceninách. Při třetím modlení se
jim zjevil přízrak obrovského obrněného rytíře a vyzval je, aby ho nerušili.
Od těch dob se už nikdo poklad vyzvednout nepokoušel.
Za vlády Marie
Terezie navštívil Libštejn mlynářský pomocník. Uprostřed noci
ho probudilo množství hlasů, které přicházely zvenčí. Uviděl na nádvoří
sedět v půlkruhu společnost ve starodávných úborech. Uprostřed stály dvě
otesané klády sbité do tvaru písmene X a k nim byl za nohy
a ruce připoután muž v cárech. Nedaleko odtud se o široký meč
opíral kat.
Z
půlkruhu vstal bělovlasý stařec, který obvinil hraběte Gryspeka
a vynesl nad ním ortel - vyřezání dvaceti kusů masa a předhození
psům.
Na více
svědek nečekal, utekl a lidem ve vesnici vyprávěl, co viděl. Místní
lidé mu jeho příhodu potvrdili. Podle pověstí zde každých 10 let, vždy
v červnu za první úplňkové noci se prý scházejí všichni, koho hrabě
zradil a soudí ho.
Podle:
Řezáč, J.: Krvavá noc na hradě Libštejně. (Ahoj na sobotu)
|