Když bylo paní Věře z Rokycanska necelých třicet let, podrobila se poměrně náročné operaci. Během ní cítila, jak její "duše" opustila tělo a vznáší se kdesi v prostoru. Na rozdíl od svědků líčících svůj pohled na vlastní tělo shůry, ona nic neviděla. Okamžitě totiž někam "uletěla".

"Neviděla jsem žádný operační sál, své tělo, ani nemocniční personál. Několik okamžiků jsem pouze vnímala tmu plnou prachu, tak nějak si představuji pobyt v hlubinném uhelném dole. Těžko se mi dýchalo, prach se lepil na ústa, sekal nepříjemně do očí. Pak jsem vlétla do nějaké úzké chodby, rychlost letu se zvyšovala, měla jsem pocit, že se jako tryskáč řítím do neznáma a brzy se rozbiji o zeď chodby. Najednou nastala velká úleva, spokojenost, putovala jsem rovnou chodbou k neznámému světlu u východu. Zářilo zlatou barvou, chvílemi se měnilo na fialovou a bílou. Bylo nádherné. Sladká nálada vzrůstala, chtěla jsem se do těch míst podívat. Co to svítí? Těsně před východem jsem se s trhnutím nebo spíš škubnutím zastavila. Cítila jsem, jak letím zpátky. Světlo se z mého pohledu vzdalovalo a zmenšovalo, až vypadalo jako malá hvězdička na večerní obloze. Zmizel i tunel. Po probuzení z narkózy jsem od lékařů vyslechla, že už jsem v pořádku. Nastaly nějaké komplikace. Třeba jsem balancovala také na pomezí života a smrti, neřekli mi to, nevím. Dost věřím, že i já jsem se podívala tam, kam se člověk běžně nedostane. Ale kam vlastně? Kde jsem to byla?"

Mohlo by se jednat o klasickou ukázku zjitřené fantazie. Halucinace, způsobená léky, narkózou a kdoví čím ještě. Celé vyprávění má jeden háček. Dotyčná dáma po probuzení z narkózy druhé pacientce vyprávěla, jak je ráda, že už ji pustí domů. Slyšela prý, že jí lékař říká, aby se připravila na propuštění. Taky zaslechla, že sanitka bude čekat ve tři odpoledne, dřív nemohou. Překvapená paní z vedlejšího lůžka v pokoji rozhovor s lékařem skutečně potvrdila. Jenže v tu dobu byla Věra na operačním sále, jen těžko mohla něco zaslechnout. Odkud věděla podrobné detaily?

A jak to tedy je s podobnými zážitky? Vytváří naše vize umírající mozek? Je na vině snížená hladina kyslíku v mozku? Opouští duše tělo? Nebo si to jen myslíme, ovlivněni čtením a sledováním tisíců podobných případů, jejich automatickým povyšováním na důkazy existence pekla či ráje? Pravdu poznáme každý s určitostí až v den opravdové smrti. Taková je spravedlnost pro všechny...

Podle : Spirit

 Podle: Spirit