Časopis Fantastická fakta svého času přinesl informaci o jisté paní Ince (jméno bylo pozměněno),  sympatické blondýnce, matce dvou malých dětí. U sebe objevila už v mládí schopnost číst budoucnost z karet a nyní se tím zabývá dokonce profesionálně. Paní Inka je majitelkou domu, ve kterém prý straší.

Jde o vilu v Orlických horách, starou asi osmdesát let, kterou podědila po svém dědečkovi.

 Nejprve se v domku neznámo odkud ozývaly zvláštní zvuky. Klepání nikdo nevěnoval pozornost. Později se zvuky proměnily v divné tenounké kňourání a pláč. Strašení se neomezovalo pouze na členy rodiny, známá, paní Melicharová, přišla jednoho dne i se svým malým tříletým synkem na návštěvu. Návštěva se protáhla hodně k půlnoci. Když už se chystali všichni ke spánku, ozval se z horních pokojů zvuk štípaného dříví. I když důkladně prohledali celý dům, na nikoho nebo na nic nepřišli.

Druhého dne po ,,strašidelném štípání dříví" našli po snídani malého Martínka, jak se upřeně dívá do rohu a vyděšeně vykřikuje: „Bubák". Je možné, že viděl víc než dospělí?

Další kamarádka paní Inky přišla na návštěvu pro jistotu i se svým psíkem. Za nic na světě nemohly strachem rozklepaného psa dostat přes práh domu, museli jej nakonec proti jeho vůli vtáhnout do domu za obojek.

Když se psík dostal do pokoje v prvním patře, začal zničehonic lítat jako pominutý po místnosti, vyskakoval na nábytek, poté seběhl do přízemí, kde škrábal na domovní dveře a šíleně vyl. Poté z domu odešli, majitelka ho chtěla uklidnit salámem, ale pes ji pokousal, což nikdy předtím neudělal.

Po nějaké době se duch přestal ohlašovat pouze zvukově a přidaly se telekinetické projevy. Běžným se stalo pohybování nejrůznějších předmětů bez zjevné příčiny. Letní hosté našli kupříkladu své nádobí místo na lince na zemi. Láhve poletující vzduchem nejsou nic neobvyklého. Vrcholem ovšem bylo, když jednoho dne našli bojler sundaný ze stěny a posazený do umyvadla. V žádném případě se nemohl ze stěny uvolnit sám, v takovém případě by musel roztříštit vanu i umyvadlo. Historka o strašidelném domě se stala populární i ve vesnici, kde dům stojí. Na vlastní oči se chtěl přesvědčit i předseda místního JZD, který se přišel s úsměvem na rtech na strašidlo podívat. Když začal na adresu strašidla vtipkovat, ozvala se příšerná rána, při které mu zmrzl úsměv na rtech. Jako by toho nebylo dost, začal proti milému předsedovi pochodovat na stole popelník. Dalším, kdo se vyděsil, byl instalatér, který nechal v domě i svou brašnu s nářadím a utekl do hostince. Odmítl se vrátit a za žádnou cenu nechtěl říct, co ho vyděsilo. 

Když už se řádění ducha stalo nesnesitelným, začala hledat rodina paní Inky pomoc. Kněz z nedaleké farnosti odmítl dům vysvětit. Měl totiž špatné zkušenosti s obdobným případem a tehdy to nedopadlo příliš dobře. Když nepomohl kněz, obrátili se k psychotronikovi. Ten sice počal pomocí nože rituálně očišťovat prostor a v prvním patře identifikoval cosi, co nazval jako símě zla, ale ani tento zásah nepřinesl zlepšení. Poslední nadějí byli známí, kteří měli ve své pražské vile podobný problém. Ti poradili, že je nutné ducha pojmenovat a dát mu na stěnu obraz, aby tam mohl chodit spát. Duch dostal jméno Herbert a na stěnu pověsila paní Inka obraz. A duch se skutečně trochu uklidnil. Celá rodina s Herbertem žije již několik let a zdá se, že si začíná zvykat. Paní Inka si povšimla, že Herbert stupňuje svou aktivitu v okamžicích, když se v domě děje něco zlého (např. hádka), paní Inka se domnívá, že tímto způsobem Herbert protestuje. 

Jiná možnost je, že ve chvílích, kdy se ve zdech domu odehrává nějaký zápornými emocemi podbarvený děj, Herbert z této situace těží energii, která se materializuje telekinetickými projevy. Rodina je přesvědčena, že zde souběžně působí i druhý duch, jakýsi ochránce. 

Krátce poté, co se paní Ince narodila dcerka, stala se jí totiž podivná příhoda, která ovšem její dcerce zachránila život. Jednou v noci, když zmožená hlídáním malé usnula, probudil ji zvuk, který jí připomínal lusknutí prsty. Trhla sebou a rázem byla vzhůru. Před ní stál muž, oblečený do černého, byl poměrně štíhlý a vysoký. Černý muž kynul bradou k postýlce, kde spala malá Petruška. Paní Inka tam pohlédla a spatřila, jak se její dcerka dusí zvratky. Vyděšená vyskočila a na poslední chvíli ji zachránila. Až dodatečně, poté co se vzpamatovala z šoku, si uvědomila zvláštnost celé příhody.