Tajemné úkazy nad západočeským regionem (II)

Od počátku dvacátého století se obloha začala zaplňovat létajícími stroji nejrůznějších konstrukcí. Zvláště druhá světová válka svým masovým nasazením letectva ukázala jeho široké využití a nepřeberné možnosti. Dosažená úroveň technologie však ukázala i meze v rozvoji některých typů, pohonu, konstrukce i výzbroje. Není proto divu, že právě druhá světová válka vedla konstruktéry k hledání nových možností využití do té doby nových prvků v letectví.

Zvláště nacistické Německo poté, co se jeho představy o průběhu války rozplynuly, rozvinulo ambiciózní výzkumný program na vývoji řady zbraní leteckého i raketového charakteru. Vedle známých projektů raketových a proudových střel V1 a V2 se pracovalo i na vývoji mezikontinentální střely, schopné svojí jadernou hlavicí zasáhnout New York, i na způsobu odpalování rakety z ponorek. Na pořad dne se dostal i diskovitý letoun. Málokdo ví, že právě tato stránka dějin se zřejmě psala i v západočeském regionu.

Nacisté neměli jako nosič své jaderné zbraně (na které se také intenzívně pracovalo) strategický bombardér, jako byl americký B 29, ale vyvíjený diskoplán V7 skýtal daleko větší možnosti. Podle některých informací již při prvním letu, který se uskutečnil u Prahy v dubnu 1944, překročil rychlost zvuku a byl vlastně prvním letounem se svislým startem a přistáním. Disk měl průměr 42 metrů, v něm byly po obvodu uloženy směrovatelné proudové motory. Ve střední části byla kabina pro posádku, uzavřená krytem kapkovitého tvaru. Další verze tohoto diskoplánu by představovala revoluční převrat v letecké technice. Jeho pohon měl totiž využívat zatím neznámým způsobem magnetické pole Země.
Prostor Protektorátu Čechy a Morava byl pro vývoj nových druhů zbraní vhodný nejen z hlediska obtížného dosahu spojeneckého letectva, ale i pro vysokou úroveň průmyslové základny tehdejší ČSR. Na vývoji nacistického diskoplánu se prý podílela např. továrna Walter v Jinonicích, Aero Vysočany, některé konstrukční otázky se řešily i v brněnské Zbrojovce a plzeňské Škodovce. S výrobou tohoto létajícího disku je však spojena i dokonale utajená podzemní továrna u Chebu.

Právě z roku 1944 pochází několik zpráv z našeho regionu, svědčících o pohybu podivných létajících těles.

"Psal se rok 1944," vzpomíná pan F. P. z Rokycan. "V této době jsem bydlel s rodiči v Blovicích u Plzně; bylo mi osmnáct let. Bylo to v pozdním létě kolem sedmnácté hodiny, když jsem nad lesem Kamensko spatřil ve značné výšce v modři vzduchu lesknoucí se předmět doutníkového tvaru. První myšlenka, která mě napadla, byla, že je to německá vzducholoď. Chyběl jí však příďový terč, žebrování a nebylo stopy po zadních stabilizačních kormidlech. Objekt byl značně velký, mám-li soudit jeho velikost v porovnání se vzducholodí, kterou jsem jako chlapec viděl, pohybovala se jeho délka kolem 100 metrů. Těleso bylo ozářeno západním sluncem a jeho strana přivrácená ke Slunci zářila blýštivě stříbřitou barvou, zatímco odlehlá se ztrácela v modru nebe." Svědek těleso pozoroval asi sedm minut, pak se začalo vzdalovat a zmizelo v nebi.

Ze stejné doby pocházejí vzpomínky dalšího pamětníka, Bohumila T., který pozoroval nad Dusseldorfem několik diskovitých objektů. Disky byly seřazeny do formace V. Pan T. pozoroval i tuto formaci několikrát v i průběhu tří dnů i s celou skupinou Luftschutz Polizei, jejíž byl členem, spolu s dalšími totálně nasazenými Čechy.

Na vysvětlení čeká i případ několika silných detonací, ke kterým došlo 16. prosince 1944 severozápadně od Toužimi. Pamětníci uvádějí, že nebylo slyšet ani i vidět žádné letadlo, nebyl vyhlášen letecký poplach. Tlaková vlna explozí způsobila dokonce menší škody na toužimských domech a na místech explozí byly nalezeny velké krátery jako po výbuchu bomb. Nebyly však nalezeny tomu odpovídající střepiny, ani charakteristické trosky nějakého známého letadla, jen několik neznámých konstrukcí z velmi lehkého kovu. Oficiální zpráva německých policejních a vojenských úřadů z Toužimi hovořila o americkém náletu a bombardování. Podle záznamů Spojenců však tento den k žádné letecké aktivitě v prostoru severozápadních Čech nedošlo.
Zkoušely se u nás diskovité letouny? Kam se poděla dokumentace z vývoje a výroby těchto konstrukcí? J. Mužík, jeden z hledačů štěchovického pokladu, loni v televizním rozhovoru pro pořad "Na vlastní oči" uvedl, že skutečným motivem zájmu o Štěchovice nemusí být ani tak zlato, jako dokumenty, které by dnes mohly zajímat i americkou kosmickou agenturu NASA…

 Dr. Luboš Šafařík 

(Plz. deník - červen - září 1995)