Tajemné úkazy nad západočeským regionem (I)

Nejrůznější statistiky zabývající se sledováním výskytu neidentifikovaných létajících objektů (UFO) dokládají, že západní Čechy jsou místem jejich častých objevování a sledování.

Kritici podobných statistik sice namítají, že zvýšený počet hlášení spadá na vrub jednak novému leteckému koridoru, jednak i agilní činnosti Klubu psychotroniky a UFO a jeho plzeňského UFO centra. Skeptici by se však mohli na zápisech z kronik, ale i ze starých knih přesvědčit, že výskyt tajemných úkazů na nebi v západní části republiky má velmi bohatou tradici. Je však škoda, že dosud nebyl uskutečněn podrobný rozbor lokálních historických písemných pramenů, zaměřený na tento problém.

Tak například 19. října 1618 při obléhání Plzně Mansfeldovým vojskem "objevila se na nebi veliká vlasatice, kterou obléhající i obležení velice byli polekáni, vykládajíce si ve své rozčilenosti myslí tento úkaz brzy na dobrou, brzy na zlou stránku". Je zajímavé, že o této vlasatici (byla-li to kometa) chybějí záznamy z ostatních míst v Čechách.

0 několik desítek let později, 13. října 1684, poletovalo divné těleso nad Jáchymovem, pak ale rychle odlétlo na Boží Dar. Byla prý z toho hrůza a řeči o konci světa.

Z dalšího století pochází tato zpráva, zachycená v kronice karlovarských starostů Poltze a Deimela: 

"28. května, šestý den po velkém požáru (1759), se mezi desátou a jedenáctou hodinou dopolední objevil na jasné a slunné obloze nad vyhořelými Karlovými Vary po dvakráte vždy na čtvrt hodiny pravidelný kruh bílého, jemně žíhaného povrchu, stál nehybně na místě v půli výše nebeské klenby a měl dva ohnivé plameny. Tyto měly odhadem šíři prkna a byly od sebe vzdáleny přibližně sto kroků. Toto velké bílé kolo směrem k jihu ztrácelo svou zřetelnost, bylo však zjevně kulaté ve svém středu, kde se utvořila řádná duha. Dva ohnivé plameny se každou chvíli měnily v duhové barvy a v hrozivou barvu ohně, na což všichni pohlíželi s hrůzou."

Autor Plzeňských pověstí Jaroslav Schiebl dokládá, že jako osmiletý byl roku 1859 na Zelený čtvrtek svědkem toho, že se na západním nebi objevila obrovská kometa, přičemž se celá obloha zalila do krvavé červeně. Jev bychom mohli odsunout do oblasti astronomických zvláštností, kdyby se udál v noci. Stalo se tak však ve dne při procesí, a lidé byli tak polekáni, že se celé procesí rozuteklo a všeobecně se vypravovalo, že je to znamení, zvěstující velké krveprolití. V pamětní knize královského města Plzně archiváře Hrušky se můžeme dočíst o zajímavých úkazech :

Dne 8. června 1869 (večer) byl zde pozorován na měsíci zvláštní úkaz: objevil se totiž o 10. hodině kolem Měsíce veliký kruh, který měl zčásti barvy duhové. Od Měsíce pak kolmo vybíhaly čtyři jasné paprsky, které na způsob kříže složeny byly. As půl hodiny trval tento přírodní úkaz. Snadno lze se domysliti, že za příčinou toho zjevení mezi sprostým lidem o vojně, hladu a moru prorokováno bylo. (s. 857)

Další tajemný jev se udál o několik let později :

Dne 25. února 1869 (v noci od 2 - 5. hodin) pozorovati bylo na obloze zvláštní úkaz. Kol Měsíce zříti bylo jasný kruh, přes Měsíc pak kříž poněkud temnějšího kruhu. Mimo to v kruhu eliptickém zářily světlem téměř krvavým tři jiné měsíce." (s. 1074)
Z těchto i dalších zpráv, zachovaných v kronikách řady měst vyplývá, že úkazy, pro něž se dnes ustálil pojem UFO, se objevovaly již v dávné minulosti. Pomineme-li pády meteoritů, výskyt kulových blesků či dalších nám dnes známých přírodních úkazů, zůstane nám řada hlášení "božích" či "ďábelských znameních", "ohnivých dracích", "poletujících mlýnských kolech", "ohnivých spřeženích" a dalších létajících jevech, jejichž popisy se velmi podobají dnešním pozorováním UFO.

Množství zpráv se zachovalo třeba jen v řadě pověrečných vyprávění ze západočeského kraje. Na Šumavé se vyprávělo o úkazu, jemuž se v hovorové němčině říkalo "Pís Wurm", překládaný doslova jako "létající červ", a je popisován jako "dráček, mělo to perutě a šly z toho jiskry. Dávalo to zvuk, který děsil dobytek". Létající objekt, podobný prý ještěrce, se objevuje i v dalších vyprávěních jako "dobytčí děs" a výslovně se i uvádí, že z něj sršely jiskry, po jeho spatření zůstala ohořelá místa a postižený dobytek. 

O podobném jevu se zmiňuje i Josef Vorel, který posbíral různé zprávy a záznamy z Mladoticka. Z konce minulého století pochází toto vyprávění:

"V tu ránu bylo celý stavení jako ve vohni. Vopravdu jsme mysleli, že hoří, a v tom von přiletěl. Byl celej vohnivej. Všichni jsme ho vidě1i, jak letěl vod Šebíkova jako vohnivý koště… Má to náramně dlouhý křídla a roztaženej vocas, a muší v tom mít ňáký svítivý brka jako svatojánský mušky. Von jenom tak přeletěl stavení a byl pryč…"

Jevy na obloze přitahovaly zájem lidí od nepaměti. Uvedené zprávy a vyprávění sice postrádaly nám běžné odborné pojmy a poskytují nám o podstatě sledovaného jevu a mlhavé představy. Přesto ukazují, že za nimi stojí nikoli přeludy, ale skutečné události.

Dr. Luboš Šafařík

 (Plz. deník - červen - září 1995)