Z plzeňských letopisů

V roce 1995 oslavilo město Plzeň 700. výročí svého založení. Proto se zaměříme v této stati právě na toto město.

Plzeňští formané, co jezdívali pro obchod, měli svoji cestu přes Tyrolsko do Horní Itálie. Když se jednou vraceli z této své výpravy k domovu, tu - kde se vzal, tu se vzal - kráčel vedle prvního vozu starý muž v selském šatu z Plzeňska. Starý forman se podivil nad tímto zjevem v cizí krajině a oslovil ho otázkou, odkud přichází. Stařec, muž holobradý a bezzubý, chatrného zevnějšku, odpověděl : "Jdu ti říci, abys pospíšil domů, žena ti těžce stůně." Forman, člověk nebojácný, přece se této odpovědi ulekl. Chtěl se neblahého posla otázati, kdo ho posílá, a na některé bližší okolnosti, avšak stařec jako by se do země propadl. Nikdo ho více nespatřil. Když pak formanova výprava dojela do Plzně, očekávala jejího vůdce zpráva, že jeho žena je skutečně těžce nemocná. Pospíšil domů do Skvrňan, kde našel ženu již umírající. Těžce jen vypravila ze sebe slova: "Vítám tě. Vymodlila jsem si, abych tě ještě viděla. Teď mohu klidně umříti !" Po těch slovech těžce zavzdychala a klidně zemřela se spokojeným úsměvem na rtech. Forman se dotazoval ve svém okolí, poslal-li mu někdo nějakého posla vstříc. Ale nikdo mu nemohl o tom bližší zprávu dát a starce takového, jaký formana k rychlejšímu návratu pobízel, nikdo v širém okolí neznal.Tak zůstala celá věc formanovi nevysvětlena. Když pak jednou prohlížel po nebožce její drobnější věci, tu vypadl z její modlitební knížky obrázek představující jakéhosi svatého, který byl na vlas podobný onomu tajemnému poslu v Tyrolsku.

"Dne 13. ledna 1865 byl na hřbitově u sv. Mikuláše vykopán hrob, v němž ženština jedna již po 14 let zakopána byla. Jaké bylo tehdy podivení dělníků, když nalezli mrtvolu v hrobě tom úplně zachovalou, maso a vlasy nezpráchnivělé, jen kosti z nohou při vyzdvižení mrtvoly té vypadaly."

(Podle: Schiebl J.: Plzeň v pověsti, Plzeň, 1933 aj. zdrojů zpracoval -SL-