Podivné příběhy - Černý běžec

Bylo parné odpoledne, na září až nezvykle, když jsme se s matkou a babičkou vydaly k Boleveckým rybníkům. Lidé se koupali, my vystoupily na vrchol, který se táhne nad rybníky a vede až na Bílou horu. Cesta byla neupravená, lemovaná hustým křovím a poněkud lomená. Nikde nebylo živáčka a cesty zpět k rybníkům byly daleko od sebe. 

Když jsme k jedné z nich došly, rozmýšlely jsme se, zda máme jít dále, anebo zpět k rybníkům. Jak jsme se tak rozhlížely, v tom jsme ho uviděly, ale pouze já a babička. Ta mě na něj upozornila, protože nebyl na tuto roční dobu normálně oblečen. Měl na sobě černý širák, černý dlouhý kabát a nebylo mu vůbec vidět do obličeje. Určitě musel za námi utíkat. Jakmile jsme si ho všimly, doskočil a zůstal stát a koukal. 

My jsme ho pozorovaly, co bude dělat. On po chvíli skočil do roští a zmizel. Já s matkou jsme sebraly odvahu a šly se tam podívat, ale po běžci v černém nebylo ani památky. Dlouhou dobu jsme tento příběh probíraly, ale nedošly jsme k žádnému závěru. Určitě to nebyl člověk z masa a kostí, ale něco nadpozemského.