Osahánek
|
Na jihovýchodní straně katedrály
sv. Bartoloměje na plzeňském náměstí je
mezi žebry této krásné stavby gotická
Oliveta. Málokdo z procházejících projde
kolem, aniž by si nesáhl na malou hlavičku andělíčka
na mříži. Je to osmadvacátá hlavička, jedenáctá
zleva. Najdete ji snadno - od častého dotyku návštěvníků
se celá stříbrně leskne. Chodí k ní
studenti před zkouškou, novomanželé z radnice,
snad tisíce lidí každý den. Dotyk totiž prý
přináší štěstí. Kde se
ale tato pověra vzala ?
|
|
|
Jedno vysvětlení se našlo : je
to památka na jednu svatbu roku 1739. Vzhledem k
tomu, že mříž pochází z roku 1713, je to možné.
Jak se to tenkrát seběhlo ? "Toho
roku vykonával službu plzeňského kata
Bartoloměj Hus. Jeho předchůdce Jan Hus byl již
dávno pod drnem a jeho dcera Dorota se chystala
ke svatbě. V neděli dne 2. srpna roku 1739
poprvé ohlásil pan děkan z kazatelny bartolomějského
chrámu v Plzni, že v stav manželský hodlá
vstoupit Jakub Onesorch, popravní mistr z královského
města Rakovníka s pannou Dorotou, pozůstalou
dcerou po nebožtíkovi Janu Husovi.
|
|
Je
pochopitelné, že když se ještě další dvě neděle
tyto ohlášky opakovaly, vyprávěla si to celá Plzeň
a se zvědavostí lidé čekali na den svatby, která se
konala poslední den srpna. Přesto, že onoho 31. srpna
bylo pondělí, našlo se dost zvědavců, kteří na náměstí
u kostela okukovali. Měli se také na co dívat - svatebčané
vešli do chrámu a ženich zůstal venku. Přesto, že
se ženil, do kostela jako nečistý nesměl. V kostele
zastupoval ženicha u oltáře pan kaplan Antonín
Mazakarin. Ženich zatím čekal venku. Obešel chrám po
jižní straně, až přišel za kněžiště ke mříži
Olivety. Hodně zvědavých plzeňských žen ho pohledy
sledovalo. Rakovnický kat před mříží poklekl a
modlil se. Když se domodlil, tak aby snáze stal, chytil
se levou rukou mříže - právě za hlavičku toho jedenáctého
andělíčka zleva. Jedna z přihlížejících žen řekla:
"Ženské, viděly jste to, ten kat sahal na toho
andělíčka. Věřte, že kdo si teď na něj sáhne, že
bude mít štěstí, když je dotýkaný katem!" |
A
proč by to nebylo možné, když štěstí odjakživa přinášejí
takové podivné věci jako zaječí pacička, kousek nevěstina
závoje, mandragora, kousek provazu z oběšence, či jiná
zvláštnost. Vždyť ještě roku 1866 provedl pražský
kat Jan Pipperger poslední popravu dvacetiletého vraha
Václava Fialy, popravu přišlo shlédnout na Židovské
pece nad Žižkovem na 30.000 lidí a když kat sundal
Fialovo tělo z šibenice, čekající dav se do krve
serval o zbytky z oběšencova provazu. |
Vraťme
se však k plzeňskému chrámu ke svatbě Jakuba
Onesorcha, syna popravního mistra Matěje Onesorcha z královského
města Rakovníka. Když po modlitbě ženich vstal, vrátil
se ke vchodu do chrámu, aby tam vyčkal, až mu po
vykonaném svatebním obřadu předají nevěstu svědkové
oddavek, jimiž byli plzeňští měšťané pan František
Krabička a pan Karel Sládek. Pokud se konala svatební
hostina, pak se vší pravděpodobností byla v katovně,
která snad byla na místě dnešního domu č. 39 ve
Veleslavínově ulici. Vcházelo se tam z tak zvané
katovské uličky, která byla při hradbách za rohem
Solní ulice. A tak andělíček z Olivetské mříže,
který je jedenáctý zleva rád přijal tu úlohu
rozdavače štěstí. Vysoký lesk hlavičky tohoto andělíčka
Vás musí přesvědčit o tom, že jeho kouzelná moc
platí dodnes. |
Ani
ve farní matrice oddaných v chrámu sv. Bartoloměje v
Plzni v letech 1733-1784 není sňatek kata Jakuba
Onesorcha zaznamenán chronologicky mezi ostatními. Je
zapsán odděleně až na posledním listě matriky,
nadepsaném: Mistrové a poslové právní. Matrika je
uložena ve sbírce matrik Státního oblastního archivu
v Plzni."
(*)
|
(*) Zajíc, M.: Osahánek. Plzeňsko.
Sborník Spolku za starou Plzeň. Roč. 1992, č. 1, s.
60
Foto :
(c) Osahánek, Olivetská hora (c) KPU, 1999
|