Život plzeňské rodačky od dětství provázejí tajemné jevy

M.J.: „Proč jste se rozhodla převzít jméno Olafa Nielsena?“

L.N.: „Byl naším velice dobrým rodinným přítelem a také tím, kdo mne přivedl k paranormálním jevům. Jeho jméno jsem převzala až po jeho smrti. Samozřejmě až poté, co jsem se ho spirituálně zeptala.“

M.J.: „Čím přesně se zabýváte a čeho se týkalo vaše studium?“

L.N: „Na akademii milánské univerzity je hlavním oborem studia bionaturapatie, která obsahuje alternativní medicínu, akupresuru, čínskou filozofii, ale i třeba léčení bioenergií. Také se zde vyučuje parapsychologie, která se zabývá výzkumem paranormálních jevů. Pak je zde řada doplňkových oborů, kde se vyučuje téměř vše, co je spojeno s tajemnem.“

M.J.: „Co vás na paranormálních jevech nejvíce přitahuje?“

L.N.: „Vlastně ani nevím. Záhadné jevy provázely celou naši rodinu. Například telepatie...

M.J. „Vy jste telepaticky komunikovala s ostatními členy rodiny?“

L.N.: „Takové běžné jevy, které se občas stanou každému, se velice často děly i u nás. Jakmile jsem se například někde zdržela, již jsem cítila takzvané matčino volání. Nebo než někdo něco vyřkl, tak už ostatní věděli, co chce říci. Telepatická komunikace zkrátka byla v naší rodině velmi silná. Maminka navíc měla silné jasnovidné schopnosti.“

M.J.: „Jak se tyto schopnosti projevovaly?“

L.N.: „Moje sestra jednou ztratila náušnici a jen zhruba si pamatovala, kde to mohlo být. Moje maminka na to místo šla, chvíli jím pomalu procházela, pak se zastavila a náušnici zvedla. Podobné příhody zažívala maminka velmi často, i když mnohdy šlo jen i o maličkosti. Maminka například věděla, že je zbytečné jít do určitého obchodu, protože tam bude zavřeno a podobně.“

M.J.: „Vy tedy tyto schopnosti využíváte i v praktickém životě. Nezkoušeli jste je například využít při sázení sportky?“

L.N.: „Samozřejmě, že ano. Zkoušeli jsme například také sázet na koně či odhalit čísla u losů Mikáda.“

 M.J.: „Vynáší vám to?“

L.N.: „Ne. Zde totiž funguje esoterní teorie. Když bude člověk silně materiálně založen a obsahem jeho mysli budou především peníze, může se mu podařit, že ve sportce všechna čísla uhádne. Když má však hlavu plnou jiných starostí, tak jsou jeho šance menší. Nám se například podařilo odhalit pět čísel v Mikádu či vsadit správně na dva koně ze tří. Nikdy jsme však neuhádli všechno. Mysl sama zapříčiní, že se špatně pohne kyvadlo, selžou karty nebo jiný prostředek, který použijete.“

M.J.: „Potkal vás nějaký záhadný zážitek?“

L.N.: „Pokud máte na mysli například setkání s poltergeistem (hlomozící duch), tak to jsem nezažila. V oblasti komunikace se záhrobím jsem však dosáhla určitých výsledků, ale spíše mentálních než fyzických.“

M.J.: „Co se snažíte vštěpit svým studentům?“

L.N.: „Těm, kteří se učí léčení bioenergií, především to, aby byli otevření a přímí. S člověkem, kterého léčí, totiž musí být ve velice úzkém kontaktu, aby mu mohli co nejvíce pomoci. Budoucím parapsychologům se zase snažím sdělit, aby měli otevřenou mysl. Parapsycholog by neměl mít ke všemu ihned odmítavý postoj, ale zase nesmí nic slepě přijmout.“

M.J.: „Nechystáte pro Plzeňany nějakou přednášku z oboru parapsychologie?“

L.N.: „Určitě ano. Mnoho lidí totiž pohlíží na tajemné síly jako na celek, jednotlivé jevy příliš nerozlišují a mohou z toho mít zmatek. Tajemné jevy se však dají rozdělit do řady oborů, kde platí určité zásady, které by se daly nazvat vědeckými. Myslím, že je důležité s tím veřejnost seznámit, aby se lidé mohli v paranormálních jevech lépe orientovat.“

M.J.: „Váš život do značné míry ovlivnil Olaf Nielsen, který na veřejnosti předváděl své neobvyklé schopnosti. Nepočítáte s tím, že byste i vy Plzeňanům předvedla nějaký záhadný kousek?“

L.N.: „Ne. Jsem totiž nepřítelem veřejné exhibice. Ačkoliv... Zatím jsem o tom neuvažovala, ale bylo by to možné.“

M.J.: „A nemohla byste něco předvést pouze mně?“

L.N.: „Musíte mi prominout, ale dnes ne. Je však dost možné, že zítra. Nejsem zde totiž v dobrém prostředí. Je zde mnoho lidí a ruch. To jsou všechno složky, které by mé soustředění rušily. Mým oblíbeným oborem je například určování historie předmětů. Když mi zítra dáte nějaký předmět, tak vám popíšu jeho historii.“

Zkouška

 Následující den jsem tedy Libuši Nielsen předložil své hodinky a baličku cigaret. K oběma předmětům mám silný vztah, protože jsou velice praktické a navíc se mnou procestovaly Maroko, což byl hlavní důvod, proč jsem je vybral. O hodinkách Libuše Nielsen prohlásila, že byly darovány nebo zděděny, ztraceny a opět nalezeny. Dále řekla, že hodinky patrně nejsou moje, a že si jich nositel velmi vážil. Také uvedla, že s hodinkami pracoval starší muž na poli, a že je s nimi nepřímo spojená smrt. O cestě nehovořila vůbec. Pravda je taková, že hodinky jsem dostal od svých rodičů a velmi jsem si jich vážil. O jejich ztracení ani  spojitosti se smrtí však nic nevím, stejně jako o starším muži pracujícím na poli. O baličce cigaret Libuše Nielsen řekla, že byla zakoupena ve čtyřicátých letech ženou, která ji poté darovala svému milému. Na místě, kde byla pozdějším manželem dárkyně baličky používána, se podle Libuše Nielsen stal požár. O daleké cestě v souvislosti s baličkou opět nepadlo ani slovo. Konstatování Libuše Nielsen má však ke skutečnosti daleko, neboť baličku jsem si sám koupil před několika lety v jedné plzeňské trafice a žádný požár dosud neabsolvovala.

Neúspěch při určení správné historie obou předmětů Libuše Nielsen vysvětlila špatnou koncentrací, neklidem a důležitostí zkoušky.

 Marek Jehlička