Záhadné zmizení

"Ačkoliv se záhadná událost odehrála v říjnu roku 1990, mám ji dosud v živé paměti.

Čekal jsem tehdy na trolejbus pod planetáriem a na zastávku přišla černovlasá dívka ve věku mezi dvaadvaceti a pětadvaceti lety. Ihned mě upoutal její celkový vzhled a neobvyklé oblečení. Dívka byla štíhlá a svým vzhledem připomínala Vietnamku nebo Korejku. Byla však vysoké postavy. Měla černé kozačky, kožené kalhoty a bundu do pasu, což by nebylo tak neobvyklé, kdyby k sobě oblečení zcela neladilo. Stejné přezky z bílého lesklého kovu měla totiž i na kozačkách, bundě a dokonce i kabelce. Oblečení ladilo i s jejími šperky, které byly patrně ze stříbra, nebo opět z bílého lesklého kovu. V prstenu, náušnicích, náramku na pravé ruce i ve sponě v jejích vlasech byly zasazeny zářivě zelené kameny. Nebyla nalíčená a neměla nalakované ani nehty. Když se jedna paní na zastávce ptala na odjezd trolejbusu, odpověděla zcela nesrozumitelně, takže jsem si myslel, že je to cizinka.

Potom jsme nastoupili do trolejbusu a já jsem ji dále pozoroval, neboť byla velmi atraktivní. Pak mě upoutaly její hodinky, na nichž nebylo možné rozeznat ručičky, jen tmavý ciferník. Všiml jsem si, že když jsme projížděli pod viaduktem u Prazdroje, že hodinky jakoby píply a zářivě červeně se zableskly. Viděl jsem, že se na ně jen letmo podívala.

Vystoupili jsme společně ještě s jednou starší prošedivělou paní na první zastávce při odbočování do Lobez. První šla exotická dívka, pak ona paní a za ní jsem šel já. Trolejbus mezitím odjížděl pryč. Krátce jsem se zadíval do země, a když jsem se opět podíval před sebe, exotická dívka tam již nebyla. Chvíli jsem nevěřil svým očím. Ta starší paní mě však chytila za ruku a křičela - "Viděl jste to, viděl jste to? Vždyť ona zmizela!" Bylo to hrozné. Za bílého dne, ulice byla kromě nás liduprázdná. Paní se nemohla vzpamatovat, šokovaná si sedla na zídku plotu. Musel jsem si tedy přiznat, že se mi to nezdálo."

Přepis magnetofonového záznamu

- rozhovor se svědkem, © Archiv KPU,1995

Místo, kde k zmizení došlo, je úplně obyčejné. Zastávka, chodník, nízký plot. Jen o několik set metrů dále, v prodloužení silnice, je kostel Sv. Martina a Prokopa, místo, ve kterém se protínají linie vytvořené pospojovanými církevními stavbami na území Plzně, a to ještě ve zlatém řezu - (bod W).  
Osudová zastávka - vše vypadá jako tehdy - odjíždějící trolejbus, jen několik málo odcházejících cestujících … A zde došlo ke zmizení ...

 

Z časopisu ZAZ (západočeský archeoastronautický zpravodaj) č. 5, roč. 1999