Dvě kamenné hlavy

Do druhé poloviny 50. let 20. století tvořily nedílnou součást budovy dnešního Západočeského muzea v Plzni dvě válcové věže, uměle vystavěné městské hradby. Dnes už zbyla jen jedna. Ta druhá, poškozená bombardováním v roce 1945, i přes snahu historika Ladislava Lábka ji zachránit jako součást muzejního areálu, byla zbořena.

Právě v ní byly vsazeny jsou dvě kamenné hlavy, spíše hluboké reliéfy, čněly z kvádrovaného zdiva jako dekorace.

Podle jedné pověsti šlo o dva zrádce, a to městského rychtáře Petra Vydry a Mikuláše Karasa, příslušníků řemesla krejčovského, kteří chtěli roku 1519 pobouřit lid proti plzeňským konšelům.

V plzeňských letopisech nalezneme zmínku, že v létě roku 1519 došlo v Plzni ke vzpouře šesti měšťanů v čele s rychtářem Petrem Vydrou. Tato vzpoura byla vedena proti městské radě. Té povstalá skupinka vytýkala „špatné a nepoctivě hospodaření s městským majetkem a svěřenými penězi".

Vzpoura šesti měšťanů s rychtářem v čele byla potlačena. Většina povstalců zavčas uprchla, aby se uchýlila pod ochranu kancléře Ladislava ze Šternberka.

Rychtář Petr Vydra měl smůlu. Byl mučen a 6. září 1519 popraven. Ostatní povstalí měšťané se po nějaké době mohli vrátit zpátky do Plzně, kde byli omilostněni. Nicméně, jejich čin byl vnímán negativně po celá další staletí.

Podle jiné verze mohlo jít o upomínku starobylého zvyku zazdívat do stěn či základů budov živé bytosti. U domnělých obětin „živých bytostí", ať šlo o zvíře, nebo člověka, se jednalo o zazdění do hloubi zdiva. Existují i nálezy podivných zazděných výklenků ve středověkém zdivu, kde se našly třeba i lidské lebky.