Hradiště Plzeň - Bukovec

	Hradiště na táhlém břidlicovém kopci zvaném Holý vrch (též Ovčí vrch, Spálený vrch, 373 m n. m.), nad meandry pravého břehu Berounky a ústím potoka přitékajícího od jv. Plocha asi 4 ha byla opevněna po většině obvodu, zejména však proti přístupu od východu.
	Na této straně najdeme dva příčné valy; vnější, chránící předhradí, a vnitřní, uzavírající vlastní hradiště. To je oválné, o ploše 1,6 ha a obvodu 0,5 km, s výběžkem na sv. straně (výhled do údolí řeky). Vnitřní, příčný val je obloukovky, místy kombinovaný se skalkami, vysoký zvenku až 4m. Na ostatních stranách se zachovaly jen terasovité stopy opevnění. Před vnitřním valem na východní straně je předhradí, uzavřené vnějším, 200 m dlouhým lehčím opevněním, z něhož zbývá mělký příkop. Vstup do hradiska byl patrně na jeho jižním konci, do vnitřní části se vcházelo nejspíše od jihovýchodu jednoduchou, dnes rozrušenou branou.
	Hradiště pochází z pozdní doby halštatské, znovu bylo osídleno a využito ve střední době hradištní, od konce 8. do 9. století, jako jeden z prvních slovanských opěrných bodů na Plzeňsku. Je zajímavé i z hlediska vývoje archeologie: připomíná se už r. 1467 jako jedna z prvních pravěkých lokalit v Čechách (tehdy bylo považováno za původní město Plzeň), v r. 1836 tu bylo poprvé v kontinentální Evropě objeveno tzv. spečení valu (vnitrního). Výzkum hradiště proběhl v 90. letech 19. století.