Ohlasy na článek v Plzeňském deníku "Kdo byl Olaf Nielsen?" |
Vážený
pane doktore, dne
2.10.1996 byl v Plzeňském deníku otištěn Váš článek |
Mohu
k tomu říci pár zasvěcených slov - byla jsem jeho kolegyní. Proto také
mohu s dobrým svědomím říci, že se nejmenoval Bohumil Šalanda, jak v článku
píšete, ale František Šanda, a pracoval několik let na úřadu práce v
Plzni, tehdejší Tř. l. máje 8. Zažili jsme společně pěkné chvíle, zejména,
když pracovní doba končila až v 18 hod. a odpoledne skoro nikdo již na úřad
nepřišel. Vždycky po chvíli naléhání a přemlouvání nám předvedl některé
ze svých experimentů, např. vyhledávání schovaných věcí nebo doslova přečtení
textu, který byl na papíře, vloženém do uzavřené obálky. A také nám
jednou dokonce předpověděl výsledek jednoho důležitého mezistátního
hokejového zápasu mezi naším mužstvem a hokejisty SSSR. Bývaly to pěkné
chvíle, a možná ještě zajímavější byla jeho veřejná vystoupení v sále
nynějšího Komorního divadla. Měli jsme jednu kolegyni, která doslova podvědomě
za ním šla na všechna tato představení a která také velmi často bývala
předmětem ukázky jeho schopností na jevišti sálu. |
Mám
i jednu osobní vzpomínku: Když jsme jednou opět schovali nějaký kancelářský
předmět a já jsem jej měla vést k místu, kde se tento předmět nachází.
Samozřejmě jsem věděla, že nesmím nic nahlas říkat, ale myslet pravdivě
na směr cesty k místu, kde věc byla. Jenomže já jsem jej jen myšlenkou
vedla na nesprávné místo - jen proto, že jsem se chtěla přesvědčit, zda
bude reagovat dobře i na tuto nesprávnost. A on reagoval - dokonce musím přiznat,
že poté, co jsme asi třikrát změnili mým přičiněním směr, pustil moji
ruku a zlobně prohlásil, že jsem špatné médium nejen na tento jednoduchý
případ, ale i co do hypnotizování. Samozřejmě jeho rozmrzelost trvala jen
chvíli, protože jsme byli dobří kamarádi, a příště už mi zase četl
vzkaz ze zalepené obálky, kterou stačilo přiložit na jeho čelo, mne podržet
za ruku a už tu to bylo. Jednou
jsme měli takový společenský večírek v restauraci v Křimicích, která
patřila dalšímu z našich poválečných kolegů. Zpívalo se, vyprávěly se
vtipy a také jsme na melodii známé národní písničky složili slova, která
pro jeho osobu začínala: "Franta
Šanda - Olaf Nielsen, cibuli v jabka mění... atd." - dál si text
nepamatuji, ale kdybych doma trochu hledala, samozřejmě bych to našla. Takže
vidíte, že skutečně ještě žijí pamětníci, kteří na něho vzpomínají
jako na dobrého kamaráda a milého kolegu, s nimž jsme se nikdy nenudili, i
když své schopnosti nedával na odiv kdykoliv a komukoliv. 31.
března 1949 došlo k rozsáhlé delimitaci státních úřadů v Plzni. Různě
jsme se rozptýlili, a protože jsem se svou profesí účetní začala patřit
k finančnímu referátu, už nebylo možné pokračovat v nějakých "představeních",
nehledě k tomu, že jsem se přestěhovala do zcela jiné budovy. On k nám
skutečně přišel jako bývalý politický vězeň s několika dalšími stejně
postiženými, všichni jsme navzájem dobře spolupracovali, ale jak to s kterým
z nich dopadlo po delimitaci našeho úřadu, to už opravdu nevím. Franta
Šanda - Olaf Nielsen však navždy zůstane v mých vzpomínkách jako
"fajn chlap", který sice byl občas dost uzavřený, ale když jsme
trochu naléhali, neodolal. Tolik také vím, že po roce 1948 už byl počet
jeho veřejných vystoupení dost omezený, ale přece jen občas k nějakému
došlo. A potom to v sále začalo ... sepněte ruce a chvilku vytrvejte,
budu počítat: kdo je pak nedá od sebe, nesnažte se rozpojit je násilím,
ale přijděte sem na jeviště, já se o to postarám. Pak si samozřejmě
vybral adepta / adeptku pro svůj záměr a už to šlo ... Vidíte
tedy, jak je svět malý. Snad jedno bych ještě ráda věděla: jak jste přišel
na to, že se vlastním jménem jmenoval Bohumil Šalanda - vypadá to na to, že
sám jste ho neznal a ten, kdo vám o něm vyprávěl, nebyl v označení jeho
jména přesný nebo si ho s někým spletl. Posílám
vám tento dopis s přáním, aby opět trochu přispěl k připomenutí na jeho
osobu, skutečně nevšední osobnost tehdejší Plzně, která by skutečně
snadno zapadla za pár let v zapomnění. Vždyť těch, kteří jej znali, už
asi skutečně mnoho není. Kam
se poděly jeho zápisky a deníky s poznámkami, to nevím. A byla by škoda,
kdyby je někdo jen tak někam zahodil. B. K., Třemošná, 11.11.1996 |
Vážení,
ve
středečním čísle vašeho deníku z 2. 10.1996 jste uveřejnili článek
„Kdo byl Olaf Nielsen ?“ podepsaný dr. L. Šafaříkem z Klubu
psychotroniky a UFO. V závěru článku je výzva, aby se ozvali lidé,
kteří o Olafu Nielsenovi a jeho vystoupeních něco vědí. Tedy
se ozývám já, neboť jsem Olafa Nielsena osobně znala a on mně pomohl vyřešit
závažný problém. Vlastním jménem se jmenoval Bohumil Šanda (ne Šalanda)
a bydlel blízko nás v ulici Marie Majerové (rohový dům). Navštěvoval
mne u nás doma a velmi mně pomohl. Také
můj manžel Slavoj Palík pana Nielsena znal z jeho úspěšných
vystoupení. Navštěvoval mne u nás doma a velmi mně pomohl. Se
srdečným pozdravem doc.
PhDr. Jana Janusová, CSc. |
Ad : Kdo byl Olaf Nielssen ? Reaguji
na výzvu : "Kdo byl Olaf Nielssen?" Z vyprávění svého
otce, který působil za 1. republiky jako vzdělavatel / cvičitel v
Sokole Plzeň - Lobzy mi zůstalo v paměti několik informací, které
se mi tehdy jako dvanáctiletému chlapci zdály zajímavé. V
rámci kulturní osvěty osobně sjednal můj otec vystoupení tohoto
hypnotizéra v místní sokolovně. suverénně vystupující pan Olaf
Nielssen zahájil v přeplněném sálu představení výběrem několika
vhodných médií pomocí testu se sepjatýma rukama. Byli to vesměs všem
známí cvičenci ve věku kolem 16 let. Jednoho hned uložil na žíněnku
a začal jej uvádět do kataleptického stavu, aby ho po hodině nechal
položit mezi dvě židle a prošel se po něm. Ostatní vybraná média
si podsadil na pódium do řady a postupně je odebíral na předvádění
jednotlivých kousků, např., že jedli místo jablka cibuli, jezdili
na židli jako na koni, hledali ukryté předměty a četli vzkazy diváků
ze zalepených obálek. Všechno bylo hodnověrně provedené. Když na
př. hypnotizovaný bratr (který se prokazatelně nikdy žádný jiný
cizí jazyk neučil), přečetl perfektně francouzský text, který do
obálky zalepil místní doktor, byl ještě přezkoušen přítomnými
znalci francouzštiny a obstál v komunikaci v otevřené řeči. Při předvádění
jasnovidnosti vylíčil jiný hypnotizovaný mj. i situaci v blízkém
okolí sokolovny. Několik mladších bratrů okamžitě vyběhlo ven a
objektivně prověřilo, že souhlasí popis pána, který se vybavoval
s trafikantem, projíždějící vůz s pivem a ostatní pohyb osob. |
Na
závěr hypnotizér média probudil a nechal se od všech ujistit, že
se cítí dobře. Ale jeden bratr vypadal i následující dni jako silně
ospalý, nic nedělal a musel zůstat doma. Mému otci, který cítil
odpovědnost za jeho poškození, trvalo několik dní, než dohonil
hypnotizéra na jeho turné. Pan Olaf Nielssen prý vypadal trochu
vystrašeně, ale okamžitě se vrátil do Lobez a z větší části
odstranil přetrvávající ospalost. To je můj příspěvek na doplnění mozaiky o Olafu Nielssenovi. Jsou to však informace z druhé ruky z doby před 50. lety, takže neručím za přesnost podání. Ing. Otakar Nekola, Praha |
Článek z časopisu ZAZ a Plzeňského deníku |