Ohlasy na článek v Plzeňském deníku "Kdo byl Olaf Nielsen?"

Vážený pane doktore,

dne 2.10.1996 byl v Plzeňském deníku otištěn Váš článek s nadpisem "Kdo byl vlastně Olaf Nielsen?" a právě vzhledem k onomu jménu mne velice zaujal. Chtěla jsem se dozvědět, jak jste na muže tohoto pseudonymu přišel, zejména, jak jste ho poznal.

V závěru článku píšete, že byste rádi přijali zprávu o jeho životě a činnosti, která byla přinejmenším zajímavá a v případě jeho veřejných vystoupení velmi vyhledávaná.
Mohu k tomu říci pár zasvěcených slov - byla jsem jeho kolegyní. Proto také mohu s dobrým svědomím říci, že se nejmenoval Bohumil Šalanda, jak v článku píšete, ale František Šanda, a pracoval několik let na úřadu práce v Plzni, tehdejší Tř. l. máje 8. Zažili jsme společně pěkné chvíle, zejména, když pracovní doba končila až v 18 hod. a odpoledne skoro nikdo již na úřad nepřišel. Vždycky po chvíli naléhání a přemlouvání nám předvedl některé ze svých experimentů, např. vyhledávání schovaných věcí nebo doslova přečtení textu, který byl na papíře, vloženém do uzavřené obálky. A také nám jednou dokonce předpověděl výsledek jednoho důležitého mezistátního hokejového zápasu mezi naším mužstvem a hokejisty SSSR. Bývaly to pěkné chvíle, a možná ještě zajímavější byla jeho veřejná vystoupení v sále nynějšího Komorního divadla. Měli jsme jednu kolegyni, která doslova podvědomě za ním šla na všechna tato představení a která také velmi často bývala předmětem ukázky jeho schopností na jevišti sálu.

Mám i jednu osobní vzpomínku: Když jsme jednou opět schovali nějaký kancelářský předmět a já jsem jej měla vést k místu, kde se tento předmět nachází. Samozřejmě jsem věděla, že nesmím nic nahlas říkat, ale myslet pravdivě na směr cesty k místu, kde věc byla. Jenomže já jsem jej jen myšlenkou vedla na nesprávné místo - jen proto, že jsem se chtěla přesvědčit, zda bude reagovat dobře i na tuto nesprávnost. A on reagoval - dokonce musím přiznat, že poté, co jsme asi třikrát změnili mým přičiněním směr, pustil moji ruku a zlobně prohlásil, že jsem špatné médium nejen na tento jednoduchý případ, ale i co do hypnotizování. Samozřejmě jeho rozmrzelost trvala jen chvíli, protože jsme byli dobří kamarádi, a příště už mi zase četl vzkaz ze zalepené obálky, kterou stačilo přiložit na jeho čelo, mne podržet za ruku a už tu to bylo.

Jednou jsme měli takový společenský večírek v restauraci v Křimicích, která patřila dalšímu z našich poválečných kolegů. Zpívalo se, vyprávěly se vtipy a také jsme na melodii známé národní písničky složili slova, která pro jeho osobu začínala:

 "Franta Šanda - Olaf Nielsen, cibuli v jabka mění... atd." - dál si text nepamatuji, ale kdybych doma trochu hledala, samozřejmě bych to našla.

Takže vidíte, že skutečně ještě žijí pamětníci, kteří na něho vzpomínají jako na dobrého kamaráda a milého kolegu, s nimž jsme se nikdy nenudili, i když své schopnosti nedával na odiv kdykoliv a komukoliv.

31. března 1949 došlo k rozsáhlé delimitaci státních úřadů v Plzni. Různě jsme se rozptýlili, a protože jsem se svou profesí účetní začala patřit k finančnímu referátu, už nebylo možné pokračovat v nějakých "představeních", nehledě k tomu, že jsem se přestěhovala do zcela jiné budovy. On k nám skutečně přišel jako bývalý politický vězeň s několika dalšími stejně postiženými, všichni jsme navzájem dobře spolupracovali, ale jak to s kterým z nich dopadlo po delimitaci našeho úřadu, to už opravdu nevím.

Franta Šanda - Olaf Nielsen však navždy zůstane v mých vzpomínkách jako "fajn chlap", který sice byl občas dost uzavřený, ale když jsme trochu naléhali, neodolal. Tolik také vím, že po roce 1948 už byl počet jeho veřejných vystoupení dost omezený, ale přece jen občas k nějakému došlo. A potom to v sále začalo ... sepněte ruce a chvilku vytrvejte, budu počítat: kdo je pak nedá od sebe, nesnažte se rozpojit je násilím, ale přijděte sem na jeviště, já se o to postarám. Pak si samozřejmě vybral adepta / adeptku pro svůj záměr a už to šlo ...

Vidíte tedy, jak je svět malý. Snad jedno bych ještě ráda věděla: jak jste přišel na to, že se vlastním jménem jmenoval Bohumil Šalanda - vypadá to na to, že sám jste ho neznal a ten, kdo vám o něm vyprávěl, nebyl v označení jeho jména přesný nebo si ho s někým spletl.

Posílám vám tento dopis s přáním, aby opět trochu přispěl k připomenutí na jeho osobu, skutečně nevšední osobnost tehdejší Plzně, která by skutečně snadno zapadla za pár let v zapomnění. Vždyť těch, kteří jej znali, už asi skutečně mnoho není.

Kam se poděly jeho zápisky a deníky s poznámkami, to nevím. A byla by škoda, kdyby je někdo jen tak někam zahodil.

 B. K.,  Třemošná,  11.11.1996

Vážení,

ve středečním čísle vašeho deníku z 2. 10.1996 jste uveřejnili článek „Kdo byl Olaf Nielsen ?“ podepsaný dr. L. Šafaříkem z Klubu psychotroniky a UFO. V závěru článku je výzva, aby se ozvali lidé, kteří o Olafu Nielsenovi a jeho vystoupeních něco vědí.

Tedy se ozývám já, neboť jsem Olafa Nielsena osobně znala a on mně pomohl vyřešit závažný problém. Vlastním jménem se jmenoval Bohumil Šanda (ne Šalanda) a bydlel blízko nás v ulici Marie Majerové (rohový dům). Navštěvoval mne u nás doma a velmi mně pomohl.

Také můj manžel Slavoj Palík pana Nielsena znal z jeho úspěšných vystoupení. Navštěvoval mne u nás doma a velmi mně pomohl.

Se srdečným pozdravem

doc. PhDr. Jana Janusová, CSc. (Katedra historie ZČU v Plzni), 3.10.1996

Ad : Kdo byl Olaf Nielssen ?

Reaguji na výzvu : "Kdo byl Olaf Nielssen?" Z vyprávění svého otce, který působil za 1. republiky jako vzdělavatel / cvičitel v Sokole Plzeň - Lobzy mi zůstalo v paměti několik informací, které se mi tehdy jako dvanáctiletému chlapci zdály zajímavé.

V rámci kulturní osvěty osobně sjednal můj otec vystoupení tohoto hypnotizéra v místní sokolovně. suverénně vystupující pan Olaf Nielssen zahájil v přeplněném sálu představení výběrem několika vhodných médií pomocí testu se sepjatýma rukama. Byli to vesměs všem známí cvičenci ve věku kolem 16 let. Jednoho hned uložil na žíněnku a začal jej uvádět do kataleptického stavu, aby ho po hodině nechal položit mezi dvě židle a prošel se po něm. Ostatní vybraná média si podsadil na pódium do řady a postupně je odebíral na předvádění jednotlivých kousků, např., že jedli místo jablka cibuli, jezdili na židli jako na koni, hledali ukryté předměty a četli vzkazy diváků ze zalepených obálek. Všechno bylo hodnověrně provedené. Když na př. hypnotizovaný bratr (který se prokazatelně nikdy žádný jiný cizí jazyk neučil), přečetl perfektně francouzský text, který do obálky zalepil místní doktor, byl ještě přezkoušen přítomnými znalci francouzštiny a obstál v komunikaci v otevřené řeči. Při předvádění jasnovidnosti vylíčil jiný hypnotizovaný mj. i situaci v blízkém okolí sokolovny. Několik mladších bratrů okamžitě vyběhlo ven a objektivně prověřilo, že souhlasí popis pána, který se vybavoval s trafikantem, projíždějící vůz s pivem a ostatní pohyb osob.

Na závěr hypnotizér média probudil a nechal se od všech ujistit, že se cítí dobře. Ale jeden bratr vypadal i následující dni jako silně ospalý, nic nedělal a musel zůstat doma. Mému otci, který cítil odpovědnost za jeho poškození, trvalo několik dní, než dohonil hypnotizéra na jeho turné. Pan Olaf Nielssen prý vypadal trochu vystrašeně, ale okamžitě se vrátil do Lobez a z větší části odstranil přetrvávající ospalost.

To je můj příspěvek na doplnění mozaiky o Olafu Nielssenovi. Jsou to však informace z druhé ruky z doby před 50. lety, takže neručím za přesnost podání.                  

Ing. Otakar Nekola, Praha      

Článek z časopisu ZAZ a Plzeňského deníku