Vydáte-li se polní cestou z Jarova do Březí, dojdete k lokalitě jménem Malešov. Podle pověsti v tamním lese stávala tvrz loupeživého rytíře, který přepadával pocestné a byl postrachem svému okolí.

Při průzkumu lesa a okolí s panem Jiřím Pomahačem jsme pouze na svahu do lesa nad rybníčkem objevili pár silných střepů, které jsme datovali do let 1250 - 1300 n.l. jako typ potenštejnský. V samotném lese jsme neměli štěstí, protože pátrání nám znemožňoval divoký porost maliní, bezu a ostružin. Také na přilehlých polích jsme nenarazili na nic zajímavého. Pan profesor mi vyprávěl, jak jednou při pátrání v těchto místech jej zastihla letní bouře a on schovaný v lese spatřil, jak proud vody náhle začíná mizet, do podzemí. Po bouři bylo již toto místo zaplavené zemí, a to znemožnilo další průzkum.

Asi v r. 1986 se bleskem rozšířila zpráva, že se v Malešově na poli propadla zem. O žinkovské pouti jsme se s panem Zdeňkem Šilhavým, patřičně vyzbrojeni žebříkem, pilou, provazem a kopáčským nářadím vypravili podívat na tu záhadu. Podle popisu i jsme našli ono místo a zůstali užasle stát. V místech, kde by to nikdo neočekával (asi v polovině svahu na poli, 21 metrů od lesa) byl v zemi kruhový otvor o průměru 3,50 metru. Jeho dno bylo šikmé, v nejnižším bodě byl propad 1,70 metru a v nejvyšším bodě byl asi 70 cm. Udivoval nás naprosto pravidelný kruh - stěny byly přesně a hladce ohraničené. Za tohoto stavu a rozsahu jsme usoudili, že by byla nutná větší parta kopáčů, a protože se blížil večer, udělali jsme nejnutnější dokumentaci. Místo jsme vyfotili, v lese jsme udělali značky pro pozdější identifikaci, vše proměřili a nakreslili plánek.

O dalším osudu místa, kde se zem propadla, se rozhodlo v Jarově. Celá věc byla údajně hlášena pracovníkům muzea v Plzni a snad se přijel i někdo podívat. Pro další nezájem z vyšších míst bylo nuceno JZD celou jámu zavést, aby se tam nepropadávaly stroje a tím je pravděpodobně rozhodnuto, že navždy zůstane tajemstvím, do jakých podzemních prostor se zem propadla.

Jan Blažek