Attilův hrob

Fakta

Hunové měli svoji říši ve 3. – 2. století př. n. l. na území dnešního Mongolska. V 1. stol. n. letopočtu se vydali na pochod do oblasti Donu a Dněstru, do Karpatské kotliny, až se dostali do prostoru mezi řeky Tisu a Dunaj. Tam měli prý také své “hlavní město”. Šlo o kočovné kmeny, které si podrobily desítky národů, porazily Germány, zatlačily Byzantince. Svůj největší rozmach zaznamenali v době, kdy se jejich vůdcem stal Attila, nazývaný “Bič boží” – v letech 434 – 453. Zpočátku vládl se svým bratrem Bledou, pak ho dal zavraždit a vládl sám. Hunské území sahalo od Volhy až k hranicím Římské říše. Když Hunové obsadili střední Evropu, zamířili roku 451 do Galie. Tam se však římskému vojevůdci Aetiovi podařilo sjednotit všechny galské kmeny a na Katalaunských polích Huny porazil. Prý zde padlo za jediný den na 100.000 bojovníků. Vojsko, které se zachránilo, převedl Attila k Dunaji, do uherských nížin. O rok později se obrátili proti Římu. Attila jej ušetřil jen za tučné výkupné, které sjednal papež Lev I. Při přípravě nového tažení roku 453 zemřel. Jeho konec zaznamenali byzantští politikové Jordanis a Priska.

Po smrti Attily se Hunové rozptýlili do mnoha zemí od Dacie (Rumunsko) po Persii (Írán).

• Attila je pohřben v mohyle uprostřed stepí staré Panonie.
• Attila je uložen “v přehluboké jámě”, která byla zaházená, srovnaná se zemí a osetá trávou, aby toto místo nikdo nenalezl. V rumunských kronikách se zachovaly jen nejasné náznaky, že to bylo někde na soutoku Dunaje s Tisou, na území dnešní Jugoslávie.
• Nejrozšířenější legenda praví, že Hunové Attilovo tělo uložili spolu s mnoha poklady do 3 sarkofágů – železného, stříbrného a zlatého. Mezery mezi nimi zalili smolou a voskem. Pohřeb proběhl v největší tajnosti a zajatci či otroci, kteří se na pohřbu podíleli, byli zlikvidováni. Tělo i s rakvemi bylo vhozeno do řeky Tisy.

Hledání

Největší počet míst, kde se hrob hledal, je v Rakousku – asi 4000, v Maďarsku, Německu, Jugoslávii i jinde.

V roce 1935 se hledal hrob v Turčianské zahrádce u Ružomberka, dále mezi Žilinou a Kysuckým Novým Mestem. Podle jiné legendy Hunové odklonili tok Dunaje, pochovali tam Attilu a pak řeku navrátili do původního koryta.

V roce 1966 časopis Květy zveřejnil zprávu o hledání Attilova hrobu u obce Veletin v okr. Uherské Hradiště.

V roce 1994 se členové KPU zúčastnili šetření, ve kterém požádala paní K. o psychotronickou pomoc jistou senzibilku při hledání blíže neurčeného pokladu. Místo nechtěla sdělit, pouze za přítomnosti notáře. Senzibilka však místo, aniž o něm cokoli věděla, popsala a sdělila, že o něm svědčí i jisté znamení, vytesané do kamene. Poté paní K. sdělila, že od svého otce slyšela o místě, kde má být uschován Attilův poklad. Místo je v lese, který byl rodině vyvlastněn v 50. letech. Nyní, při restituci, se jí prý otec začal ve snu zjevovat a vyzýval jí k průzkumu onoho místa. Senzibilka uvedla, že na místě však není zlato, pouze stříbra minimálně, hlavně bronz a jiné materiály.

Při zapojení další senzibilky tato sdělila, že místo je magicky chráněno 7 zabitými velmoži či bojovníky, kteří mají za úkol střežit klid pohřbeného, a jakýkoli zásah může mít pro znesvětitele závažné následky.

V únoru 1994 se měla konat výprava na místo, ale pro náhlé zhoršení počasí, které bylo vykládáno jako jeden z projevů magické ochrany hrobu, se nekonala.

V roce 2001 byla opětovně kontaktována paní K. Ta svolila s návštěvou místa dne 17.3.2001. Účelem výpravy bylo ověřit si údaje, které byly vysloveny mimo lokalitu a jinými psychotroniky přímo v terénu.

Na místo dovedl členy KPU manžel paní K. s rodinou svého švagra.

Popis místa

Místo se nachází 1 km jižně od obce Honezovice (okr. Plzeň-jih), východně od silnice, na pokraji lesa, mezi dvěma lesními výběžky. V mělké strži jsou pozůstatky po jakési důlní činnosti, se zasypanými jámami odpadky, svažující se k potoku Hořina.

Jak sdělil pan K., na místě se těžila jakási ruda, a byl zde nalezen kámen s reliéfem, který prý byl znakem Hunů. Šlo o kruh s 2-3 vodorovnými vlnovkami, a na pozadí se 2 zkříženými šípy. Kámen byl zazděn do jakéhosi stavení v Honezovicích, tchán prý věděl, kde to bylo. Východně od strže, na pokraji lesa je prý místo, které dříve nebylo zalesněno a kde zem dříve duněla. Informaci o pokladu prý měl tchán od jakéhosi příbuzného, který byl znám jako podivín až člověk duševně chorý. Ten prý “poklad” viděl (?) a říkal, že je ho tolik, že “by ho neuvezlo ani deset žebřiňáků”. Na podporu tohoto předpokladu, kterému bezvýhradně věří, uváděli nález jakýchsi kostrových pozůstatků z 30. let u kostela v Hradci u Stoda, patřících prý jakémusi hunskému bojovníkovi. Na počátku 90. let byli manželé K. na místě s notářem a archeologem (nesdělili jméno), který však možnost jakýchkoli nálezů vyloučil.

Psychotronická zjištění na místě

Psychotronicky nebyly na místě zjištěny žádné anomálie, kromě pozůstatků po důlní činnosti (chodby na severozápad a západ, a výrazný geologický zlom). Předpoklady pro nález archeologických pozůstatků je však až 700 m východně (1), dále asi 1200 m jihovýchodně na úpatí kóty Hořina (408,1 m n.m) (2), dále asi 1400 m severovýchodně (400 m jižně kóty 403,6 m) na druhém břehu potoka Hořina (3). Nález kosterních pozůstatků lze předpokládat asi 1500 m východně, do 30 m jižně od potoka.(4)

• mohyly jižně od potoka Hořina za mostkem, asi 50 m severovýchodně místa (1). Asi 20 nízkých mohyl, stáří neurčeno.
• v Hradci u Stoda hradiště z ml. doby hradištní (9. – 12. stol.n.l.) nalezeny kosterní pozůstatky z mladší doby hradištní (8. stol.n.l.)
• mohylové pohřebiště na pravém břehu Radbuzy, asi 150 m od řeky. Asi 40 – 50 mohyl o průměru 10 – 20 m a výšce asi 1 m, prokopány a nálezy ztraceny, stáří neurčeno.

Dané místo nenaznačuje přítomnost archeologických památek starších než z období středověku. Možné pozůstatky lze nalézt o 700 - 1500 m východně, kde jsou i potvrzené nálezy z dřívějších let (mohyly, apod.). Dosavadní nálezy však spadají do ranného slovanského období.

Informace o nálezu kostrových pozůstatků z doby 5. století prověří PhDr. A. Beneš, CSc., ale kromě nálezů ze slovanského období o takovém nálezu nevěděl. Prověří i informaci o znaku na kameni za pomoci heraldiků.

Gluckselick, J.: Podvedená věda. Presfoto, Praha, 1972.

Sklenář, K. a kol.: Archeologické památky. Čechy, Morava, Slezsko. Průvodce. Optys, Opava, 1993

Archiv KPU, 2000