Stalo se to v roce 1948, krátce po narození mého syna. Po svatbě jsme bydleli s manželem v jedné místnosti v domku mých rodičů na vesnici. Manžel jezdil do zaměstnání do blízkého města. Při odpolední směně odjížděl před polednem a vracel se před půlnocí. Oné noci se vrátil unaven, ihned ulehl na gauč a usnul. Já jako obvykle uspávala v kočárku našeho syna, který celé noci proplakal. Přitom jsem se zadívala na svého klidně oddechujícího manžela a tak trochu mu záviděla jeho spaní. Najednou jsem uviděla mužskou postavu, která se nad ním skláněla a dotýkala se ho. Postava byla v modrém oblečení, kolem sebe mlhavý obal a hlava se rozplývala v mlze, takže nebylo možno rozeznat podobu. Zůstala jsem stát jako přikovaná asi tři metry od manžela a postavy. Najednou se začal manžel probouzet a postava rozplývat v mlze. Posadil se a povídá: „Proč mne budíš, co se stalo?" Odpověděla jsem roztřeseným hlasem, že jsem ho nebudila. A on na to: „Neříkej, že nebudila, když jsi na mě sahala a třásla se mnou." To už jsem se natolik vzpamatovala a vyprávěla mu svůj zážitek. Nevěřil a tvrdil, že jsem měla halucinace.

Druhý den v poledne jsme seděli za stolem u oběda. Najednou manžel vstal od nedojedeného oběda, šel ke kočárku a vyndal z něj spící dítě, které položil na gauč. Vzápětí praskl lustr nad kočárkem a střepy spadly přesně do místa, kde před okamžikem mělo dítě hlavičku. Oba nás zamrazilo při vědomí, co se mohlo stát. I když mi tenkrát nikdo nevěřil, jsem dodnes přesvědčena, že to bylo varování, a že nějaká astrální bytost chránila mé dítě. A proto dnes, kdy už nejsou takové věci tabu, chci se o svůj zážitek podělit se všemi, kteří mají zájem o tajemno.

 Čtenářka Danuše Pecková z Plzně