|
| |||||
|
|
| |||||
|
|
|
| ||||
|
|
Klub psychotroniky a UFO Borská 22, Plzeň 2002
|
|
Podivné
zjevení Tento příběh mi vyprávěl můj otec, který se v tomto roce dožívá 78 let a tento příběh, který se mu udal, může svým svědectvím doložit. Otec na svůj příběh měl i svědka, který mi vyprávění otce v plné výši potvrdil - bohužel, již není mezi námi. Příběh, který vám budu vyprávět, se otci stal za druhé světové války v polovině roku 1943 a to ve městě Frankfurt nad Mohanem, kde otec sloužil jako voják německé armády. Jak mnozí víte, či nevíte, po zabrání Sudet a Hlučínska Německem, se Hlučínsko stalo součástí Vel-koněmecké říše. Všichni dospělí z Hlučínska pod pohrůžkou trestu smrti museli narukovat do německé armády. Můj otec po okleštění naší republiky mnichovským diktátem sloužil jako voják v československé armádě. Po skončení vojenské služby se otec vrátil zpět na obsazené území. Po několika měsících musel otec narukovat do německé armády. Byl zařazen do útvaru, který byl něco jako pracovní vojsko. Po těžkém bombardování celého Porúří byl otec nasazen jako voják na demoliční práce. Tehdy se otci udal tento příběh. Jako každý voják i otec musel chodit do služeb. Otec se svým přítelem, shodou okolností byl také z Hlučínska, měli v noci hlídku okolo rozbitých domů ve městě. Procházeli spolu rozbitým městem, bylo po půlnoci. Najednou ze zdi rozbitého domu před otce vyskočil starý muž, byl oblečen v obleku, na hlavě měl klobouk. Otec se lekl a zůstal stát. Přítel se ho ptal, co se děje. Otec mu povídal, že ze zdi před nimi vyskočil starý muž, a že je před nimi asi osm metrů. Přítel se rozhlédl a nikoho neviděl. Konstatoval, že otec má halucinace. Otec muže neustále viděl před sebou, muž se na otce upřeně díval a jako by otce žádal, aby šel za ním. Otec se odhodlal a šel za starým mužem. Tento začal zrychlovat, až se skoro dal do běhu. Otec, jakoby silou magnetu, byl oním mužem přitahován. Jeho přítel stál na místě a volal na otce, co blázní, že nikoho nevidí. Otec za mužem šel, až skoro utíkal asi dvě stě metrů, a když muže doháněl, tento opět skočil do zdi rozbitého domu a ve zdi se ztratil. Otec zůstal celý nesvůj. Přítel ho došel a smál se mu. Otec se podíval na hodinky, bylo zrovna pět minut po půlnoci. Otec příteli říkal, že doma se něco muselo stát, že dostal od někoho znamení. Přítel konstatoval, že má přepjaté nervy z bombardování. Po celý zbytek služby otec neustále přemýšlel, co se doma mohlo stát. Po skončení služby dostal otec okolo poledne z domu telegram, ve kterém mu bylo sděleno, že otci zemřel v noci dědeček. V následujícím dopise mu z domova bylo sděleno, že děda zemřel v noci, a že byl ráno nalezen mrtvý u postele ve svém pokoji! Nikdo nevěděl, kdy děda zemřel. Děda měl otce velice rád a na otci jako na vnoučeti velice lpěl. Od té doby otec tvrdí, že děda zemřel pět minut po půlnoci, a že mu dal znamení o svém skonu. K.J., Ostrava Z časopisu
Médium
... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... | |||