O S T R A V A

Klub psychotroniky a UFO Borská 22, Plzeň 2002

Záchrana ze záhrobí

 Bylo mi čtyřiadvacet let, když jsem onemocněla zápalem slepého střeva. Na poslední chvíli mě sanitka vezla do nemocnice. Psal se březen roku 1951.

Nemocnice v horách byla provizorní, s několika málo lůžky. Sanitka se jen ztěžka prodírala sněhem. Já seděla vedle řidiče s vysokou horečkou blízká mdlobám.

 Před nemocnicí řeholní sestřičky roztlačovaly černé osobní auto, kterému se ve sněhu protáčela kola. Řidič týral motor, jak se zoufale snažil rozjet. Když nás sestřičky viděly, přestaly auto roztlačovat, z auta vystoupil vysoký pán v kožichu. Přistoupil k sanitce a hleděl na mě. Zeptal se, co mi je, já řekla jen: „Břicho!" a omdlela jsem. 

Probrala jsem se až na operačním sále. Nade mnou se skláněl onen pán, ale již v bílém plášti. Byl to primář Hruška.

Ten den byla neděle a jemu končila služba. V pondělí měl přijet jiný lékař. Jak jsem se později dozvěděla, lékaři se v této provizorní nemocnici střídali co dva týdny. Jinak tam trvale byl jen medik a šest sestřiček. Proto, že se auto nemohlo prodrat sněhem, mě pan primář zahlédl, ještě ten den operoval a zachránil mi život.

 Než jsem se probrala k vědomí, měla jsem zvláštní vidění. Zjevil se mi můj v té době již půl roku mrtvý otec, vesele se na mě usmál a řekl: „Ani nevíš, jakou mi dalo práci, abych to auto zadržel. Ty jeptišky měly velkou sílu. Teď už jsi mimo nebezpečí..." 

Irena Bandlová, Ostrava

   Z časopisu Médium