|
|
Ing.
Roman Váňa, který byl svědkem události z roku 1988, vypráví :
"Stalo
se to v noci z 28. na 29. srpna asi půlhodinu po půlnoci. Vracel jsem se
potmě z návštěvy ze sousedství. Po průchodu druhou branou jsem se
zarazil. Na nádvoří vlevo od vchodu, ve vzdálenosti asi 6 metrů, jsem
spatřil bíle oděnou stojící postavu. Několik okamžiků jsem si ji
prohlížel, postava se nepohnula. Jelikož jsem měl u sebe baterku, rozsvítil
jsem ji. Světlo matně ozářilo postavu, jejíž tvář byla zahalena závojem.
Současně se dostavil zvláštní a velmi intenzivní pocit, že něco není
úplně v pořádku, takže jsem světlo raději zhasnul. Došlo mi, že
jsem svědkem něčeho mimořádného. Znejistěl jsem a v podstatě utekl
do svého bytu, jehož vchod se nacházel blízko místa setkání. Pak mi
to ale nedalo, vždyť mám odpovědnost za to, kdo se pohybuje v noci v areálu
objektu, vzal jsem tedy jinou baterku se silnějším světlem a vrátil
jsem se na nádvoří. Postava již tam však nebyla. Následující hodiny,
dny a měsíce jsem o tom velmi často přemýšlel. Smířil jsem se s tím,
že oné noci jsem spatřil bílou paní. Když jsem si kladl otázku, proč
se právě tehdy objevila a uvažoval nad různými důvody, dospěl jsem k
závěru, že snad proto, že v té době byl hrad prázdný; dříve rušné
a obydlené sídlo shodou okolností a snad poprvé zůstalo té noci opuštěné,
neboť i já, v ten den jediný obyvatel hradu, jsem odešel na návštěvu
do městečka. Za ta léta pobytu objekt důvěrně znám. Věděl jsem, že
když šlápnu někde na hradě na určité místo, tak zavržou parkety v
jiné místnosti, vlivem působení konstrukce; neznalý člověk by z toho
mohl snadno dostat strach. Pravidelně v noci jsem chodíval na obhlídku. Přesto
byly noci, kdy jsem měl pocit docela jiný než obvykle. Najednou jsem se
na známých místech cítil jako vetřelec; něco na způsob, že tam v tu
chvíli nejsem vítán. Dva služební vlčáci, jinak ostří hlídací
psi, tento pocit sdíleli také silně. Schoulili se do kouta před dveře a
odmítli poslušnost; zkrátka dovnitř nešli.
Když
bylo namontováno na hradě poplašné zařízení, všiml jsem si po určité
době, že když jsem někdy mluvil o bílé paní, té noci pak poplašný
systém vyvolal poplach. A to platilo právě do doby, než jsme na
souvislost přišli.
Nevěřím
na strašidla, ale jen na to, co vidím na vlastní oči. Dnes zcela vědomě
konstatuji, že jsem tehdy spatřil bílou paní. Vylučuji jakoukoliv
halucinaci. Beru to jako prostou skutečnost. Bílou paní na Bouzově považuji
za dobré zjevení, které bdí nad námi a hradem. Škoda jen, že neznáme
její legendu." |
